Březen, za kamna vlezem

Ale kdepak, pobývat v březnu na zahradě je zajímavější než se choulit za kamny. Stačí se dobře obléct a můžeme obdivovat zázraky přírody. Už jste se třeba někdy podívali hodně zblízka, jak den po dni pučí jehnědy na břízách?

Březnová zahrada je akční a vybízí k akci i nás. Uklízejí se trávníky od mechu a stařiny, po zimě je třeba odkrýt růže a pročistit skalky. Rozmrzlá půda zahradníkovi umožní i trochu si zarýt – například při sázení keřů. Je právě vhodná doba k sestřižení i výraznějšímu seříznutí živých plotů, jakož i k řezu růží. Uschlé trsy ozdobnice a kortaderie, které zdobily zahradu od podzimu, definitivně končí na kompostu. První jarní měsíc je dobou, kdy je vhodné pohnojit všechno, co se hnojit má – trávníky i záhony. Deště se postarají, aby se živiny dostaly až k čerstvě probuzeným kořínkům. Před budkou už zpívá špaček a sekundují mu zvonci, kosi a sýkory. První žluťásci a babočky jsou ve skutečnosti pamětníci loňského konce léta, kteří přečkali zimu v nějaké skrýši. Ano, březen je prvním měsícem po zimě, kdy si můžeme vychutnat bzučení a hemžení hmyzu.

Brčál menší je půdopokryvná trvalka.

Koniklece se nakonec vytáhnou za sluncem a ztratí část ochmýření.

Březen je prvním měsícem kvetoucích dřevin.

ZDRAVÍČKO!

Březnové kýchnutí nemusí být způsobeno jenom podceněním potutelnosti přírody ve střídání teplot. Své o tom vědí alergici, kterým se naplno rozjíždí pylová sezona. Rozkvétají stromy a keře. Alergenní pyly mají především dřeviny opylované větrem, mezi nimiž v březnu vévodí líska, tis, olše, topol, a startuje i kvetení břízy a dubu. Větrosnubné rostliny musejí vytvořit doslova oblaka pylu, protože čekající samičí květy jsou malé a je jich méně. Jen zkuste za pěkného počasí ťuknout do lískových jehněd nebo do samčí větévky tisu a spatříte žlutý obláček na vlastní oči. Alergie ovšem může vyvolávat i pyl dřevin, které opyluje hmyz. Teď právě kvetou vrby a koncem měsíce přibudou javory. Bývají obletované jarními samotářskými včelami, čmeláky, motýly, a pochopitelně i medonosnými včelkami, které celé natěšené vyrazily na první vydatnou pastvu. Kvetou i další keře, většinou ještě před olistěním. Zezlátnou větve málo známého lískovečku i často pěstovaného dřínu. Pokud asijský žlutokvětý jasmín začal na nějakém stinném místě kvést až koncem února, určitě ještě pokvete dál a později se k němu přidá i zlatice. Hrozny bílých květů rozsvítí od března také stálezelené keře pierisů a omamnou vůni šíří náš obyčejný lýkovec.

Čemeřice zelená

Javor mléč je vydatným zdrojem jarní včelí pastvy.

Lísky kvetou opravdu ve velkém stylu.

Jasmín nahokvětý touto dobou už dokvétá.

Pestrý koberec sasanek pryskyřníkovitých, dymnivek a dalších hajních rostlin kvete jen krátce.

HAJNÍ ROSTLINY

V listnatých lesích mírného pásma – od Anglie po Japonsko a od východního po západní pobřeží Severní Ameriky – se nejpestřejší koberce květů rozprostírají hned zjara. I u nás rostliny, které mají pod zemí ukryté oddenky, hlízy a cibule, v březnu naráz vykvetou. Mají naspěch, než jim rychle přibývající olistění korun stromů zacloní nadílku slunečních paprsků. Honem, honem nabízejí potravu prvním jarním opylovačům, dokud jsou náležitě vyhládlí. Včely a čmeláci později dají přednost záplavě květů keřů a stromů. Jiné druhy hmyzu, například samotářské jarní včelky, mouchy dlouhososky a pískorybky zase žijí jen tak krátce, jak krátké je kvetení těchto hajních rostlin, a poté hynou. Hajničky na našich zahradách nejsou často pěstované. Dymnivky, orseje a plicníky stojí na okraji zájmu, ze sasanek se ponejvíce uplatňuje modře kvetoucí sasanka apeninská. Na milost byly naopak vzaty něžné podléšky, protože se pěstitelům daří šlechtit z nich stále nové variety – plnokvěté, bíle či růžově kvetoucí… Svou až exotickou elegancí upoutají také kandíky. Hajní cibuloviny reprezentují v březnu především bledule jarní, hyacinty, puškinie, modřence a něžné ladoňky. Modře září kvítky barvínku neboli brčálu menšího, do kvetení se daly poslední čemeřice. A primulky? Samozřejmě, ty k jaru rovněž patří, i když v březnu jejich sezona teprve začíná.

Keře pierisů pocházejí ze Severní Ameriky a z Asie.

Lískovníček chudokvětý

První sluníčko vyláká ruměnice.

Lomikámen Saxifraga allendale má spoustu forem, tahle se jmenuje Betty.

JARO NA SKALÁCH A SKALKÁCH

V přírodě na skalách už od konce února taje sníh a to znamená hojnost vody zatékající do spár mezi kameny. Střídání sluníčka s nočními mrazíky způsobuje drolení kamene a vzniku základu půdy. Zároveň příjemné denní teploty probouzejí ke kvetení první skalničky. Objevují se lomikameny, primule, tařičky nebo koniklece. Koniklece jsou přímo prototypem rostliny časného jara. Jsou celé zahalené do kožíšku stříbřitých chloupků. Ty zadrží poslední sníh i noční mráz, aby nepoškodily vyvíjející se listy a květy. Současně ale zabraňují tomu, aby se přes den rostlina od slunečních paprsků přehřála. Podobné finty – kožíšky, plstnaté pokryvy nebo dokonce krystalky minerálů – používají ke své ochraně před extrémy počasí i další skalničky. Nedivme se tedy nadšení těch tvůrců zahrad, kterým se skalky postupně „rozlézají“ po celém pozemku. Tulipány do vázy si u nich nenařežete, ale těch unikátních pidirostlinek!