Bílá – komu by se nelíbila…
Rodina designérky Terezy Severýnové žije obklopena všudypřítomným denním světlem. Podkroví v činžovním domě dýchá pohodou, manželé vsadili na kombinaci bílé barvy a dubových podlah. A ty výhledy! Na jedné straně břevnovský klášter, z druhé strany krásná vzrostlá zahrada…
Finální podoba domova dnes již tříčlenné rodiny zrála poměrně dlouho, dispozici Severýnovi promýšleli skoro deset let. Tereza s Prokopem se znají od dob gymnaziálních studií a už tehdy padl návrh, že se mladí nastěhují do podkroví rodičovského činžovního domu. Tak jo. Jenže pořád bylo času dost, žádný důvod ke spěchu, mladý pár v mezidobí vystřídal po Praze několik podnájmů. Až v roce 2011, zrovna když byla Tereza na stáži v Dánsku, se začalo se stavbou, která zabrala zhruba rok. Stavební proces se oproti očekávání trochu natáhl, bylo třeba posílit statiku domu. A dobře se stalo, ten čas navíc umožnil návrhu plně dozrát. Terezu nemohl půlroční pobyt v Dánsku nechat nepoznamenanou, žila v malířském ateliéru, kde bylo bílé naprosto všechno, i podlahy z běleného dřeva. (Asi) navždy propadla kouzlu bílé barvy.
Hlavní obytný prostor kromě trojkřídlého francouzského okna s výstupem na terásku přirozeně osvětlují ještě dvě menší střešní okna. Stěny se plní obrázky a dekoracemi postupně tak, jak k manželům přicházejí. Některé jsou dary, jiné nevrácené zápůjčky.
KONZERVATIVNÍ NEZNAMENÁ NUDNÉ
Z původní představy domova spíše kontrastního, kde budou tmavé podlahy, výrazněji zbarvená koupelna, kuchyň a některé stěny, se designérka Tereza s programátorem Prokopem dostali až k dnešní podobě podkroví – světlejší, možná méně nápadné, ale rozhodně ne nudné. V projektu mysleli na dostatečné množství úložných prostor a dobrý prostup světla všemi místnostmi. Páteří podkroví je dlouhá chodba s vestavnými skříněmi. Některé z návštěv se podivovaly, proč mladý pár nezvolil otevřenější dispozici, že mají pokojíčky téměř jako v hotelu – rozdělení bytu se však mnohokrát osvědčilo a domácí si za ním stojí. Tereza může ve své dílničce, takzvaném „NAJSovém pokoji“, sedět u šicího stroje a malá Babeta nerušeně klimbat v dětském pokojíku.
Z ložnice i z obývacího pokoji vedou žebříky na galerie – další úložné prostory bytu, takové reziduum původní půdy. Podchozí výška je docela nízká, takže když se někdo chce kochat uloženými poklady, použije skateboard jako mobilní sedák a pohodlně si popojíždí.
Návštěvníky na náladu podkroví připraví již závěrečné stoupání – původní dřevěné schody vedoucí domovní bílou chodbou, schody pohodlné a lety trochu ošlapané. Za vstupními dveřmi čeká zmiňovaná dlouhá prostora s mnoha dveřmi. Světlo do chodby vpouštějí dvě prosklení – hned vedle vstupu vpravo se nachází místnost s technickým zázemím a funkcí úložiště na všechno možné – jako jediná v bytě má matně prosklené dveře. Druhé prosklení zařídili manželé v podobě svislého pruhu na stěně obývacího pokoje.
OD DÍLNY DO LOŽNICE
Levá, severní část bytu směřující ke klášteru, začíná Terezinou dílnou. To je místo, kde vznikají návrhy porcelánových a filcových šperků, kalíšků a dalších drobností její značky NAJS. V současnosti přemýšlí nad novou porcelánovou kolekcí zdobenou kobaltem, na které se chystají spolupracovat s ilustrátorkou Karolínou Strykovou. V dílně je nyní v plné permanenci šicí stroj (s funkcí overlock!), Tereza si domů kromě obligátních polštářů a girland vyrobila také závěsy z barevných papírových koleček. Šťastná to žena s vlastní dílnou, povzdychnou si trochu závistivě mnohé z nás…
Další místností v levé řadě je pracovna společná oběma manželům, každý má svůj pracovní stůl s počítačem, pracovna je vybavena přehledným úložným systémem, je to ideální místo pro práci z domova. Když potřebujete, zavřete se v pracovně a když nepotřebujete, zavřete pracovnu. Následuje Babetčino království, zatím nejbarevnější část bytu, takové oživení neutrálního zázemí. Říká se, že děti, které vyrůstají v klidném severně orientovaném pokoji, bývají hloubavé – tak uvidíme…
Dlouhou chodbou se dvěma vestavnými skříněmi pravidelně drandí uklízecí robot. Jsou to asi jediné chvíle, kdy jsou všechny dveře v bytě zavřené.
V čele chodby je umístěna ložnice rodičů, laděná jak jinak než do bíla. Místo nočních stolků mají Prokop s Terezou kůry zbavené světlé dřevěné špalky a graficky zajímavé retro stolky. Před nástupem na mateřskou pracovala Tereza v české nábytkářské firmě Lugi – z jejich produkce pochází němý sluha, věšák i podnos, které v ložnici vidíte. Nejdůležitější nábytkový kus v ložnici, bytelnou postel, která se ani nehne, ovšem vyrobil Prokop sám. Je to už skoro taková tradice z předchozích bytů, kterými pár prošel – postel smontuje domácí pán na místě, ložnici na míru. Okna tu jsou orientována jižně, do zahrady k domu náležející.
Prostorná koupelna i sousední toaleta kombinuje praktickou šedou dlažbu s bílým a červeným obkladem se šedou spárovkou. Manželé vybírali u české značky Rako. Z vany je výhled rovnou do nebe!
OBÝVÁK-JÍDELNA-KUCHYŇ
Novodobá funkční trojkombinace hlavního obytného prostoru je v tomto prostorném bytě obohacena ještě slunnou jižní terasou. Vejde se na ni posezení, slunečník, letničky, bylinky i dětský kočárek. Prokop přeje rozumnému hospodaření s dešťovou vodou, na terase stojí klasický sud, do něj je vyveden střešní okap. Kdyby bylo vody z nebes příliš, směřuje z přepadového otvoru hadice šikovně po domě až dolů na zahradu do systému následných sudů. Skvělé a jednoduché zařízení, které znali naši dědečkové, moc ráda jsem ho znovu viděla v praxi.
Do dětského pokoje ušila Tereza povlaky na polštáře a ozdobné girlandy v černo-bílé, aby ladily ke zděděné komodě z 50. let.
Obývací pokoj ve skutečnosti již nevypadá jako na našich téměř sterilních fotografiích. V rohu místo skládacího futonu má svoje hrací místo Babetka, u stolu značky Lugi stojí dětská stolička, kuchyň je ve stavu stálé pohotovosti, lednička ozdobená magnety, pohlednicemi a výstřižky. Ale pozor, nepořádek u Severýnových nemá místo, pojistili se opravdu velkým množstvím úložných prostorů. Podkrovní kuchyň se vyráběla na míru, i ta nejmenší trojúhelníková skříňka je otevírací. Manželé jsou oba vysocí, pracovní desku nechali umístit do výšky 96 cm. Ale místo vysokého soklu u podlahy si Tereza radši navrhla pod desku speciální ploché zásuvky na kořenky.
NAJS dílna a perfektní zázemí i pro švadlenu. Když nápady nepřicházejí, nebo jen tak pro zklidnění mysli, dívá se Tereza směrem k břevnovskému klášteru. Nejhezčí je možná v noci, romanticky osvětlený.
KDYŽ SLUNCE NESVÍTÍ
I do světlého bytu pravidelně zavítá noc. O lustry by tady majitelé brnkali do hlavy, zvolili raději systém vestavěných LED svítidel a moc si ho pochvalují. Kvůli požárním předpisům nemohli nechat střešní trámy odhalené, museli je důkladně izolovat a zakrýt sádrokartonem. Vzhledově to podkroví vlastně prospělo, bílý prostor s trámy skrytými v bílé působí celistvě. Prokop s ochotným elektrikářem vymysleli tam, kde to šlo, dokonalý osvětlovací systém přímého a nepřímého osvětlení – pod trám, nad trám. Třešničkou na dortu je zabudovaný svítící obdélník v kuchyňském stropě – kombinace nepřímého osvětlení a právě tohoto stropního osvětlení je Terezina nejoblíbenější.
Foto: Robert Žákovič
Datum vydání: 8. 7. 2015
