Bára Prášilová: Spolupráci s IKEA odstartoval jeden milý email
Vtip, nadsázka a silný vizuální dojem. Z fotek Báry Prášilové je poznat, že si talentovaná fotografka ráda hraje. Své představy a nápady zmáčknutím spouště převádí do dvourozměrné podoby, která umí potěšit, pobavit, ale i šokovat nebo dokonce lehce děsit.
Za nafocení kolekce návrhářky Hany Zárubové získala loni prestižní cenu Hasselblad Masters, která jí pravděpodobně pomohla k dalšímu úspěchu. Pro chystanou kolekci Art Event II ji oslovila švédská značka IKEA. Snímek české fotografky se v obchodních domech začne prodávat v dubnu 2016. Bára Prášilová zároveň ve spolupráci s designérkou Klárou Šumovou chystá projekt Papernaut, kterým chce své fotky rozšířit mezi lidi.
IN: Jak ke spolupráci se značkou IKEA došlo a jaký vliv na ni měl fakt, že cenu Hasselblad Masters uděluje švédská značka fotoaparátů Hasselblad?
BP: Vidím tam jasnou souvislost minimálně v tom, ze obě společnosti jsou ze Švédska a pokud vím, tak IKEA používá produkty od Hasselbladu. Nabídka přišla chvilku po vyhlášení, asi dva měsíce potom, co jsem soutěž vyhrála. Prostě Švédsko a Švédsko, podle mě je to úplně jasné (úsměv). Soutěž jsem vyhrála na začátku roku 2014 a v březnu mi přišel milý mail od Henrika Mosta (kreativní šéf značky IKEA, pozn. aut.), který mi napsal, že se mu líbí, co dělám, a že by ode mě chtěli fotku do limitované kolekce Art Event II.
IN: Měli nějaké požadavky ohledně tématu?
BP: Výběr nechali čistě na mně. Navrhla jsem jim ale, že bych zkusila vymyslet něco nového a poslala jsem nějaké skicy. Říkala jsem si, že bych si na tom mohla vyzkoušet, jak pojmout nový projekt Papernaut, který chystáme s designérkou Klárou Šumovou. Půjde o nový způsob rámování, který má přesah 2D fotky. Hlavním motivem budou moje fotky a tak jsem si řekla, že si vyzkouším, jakým stylem bych to chtěla pojmout, jakou atmosféru budou fotky mít a co z nich bude vyzařovat. Vybrala jsem roztomilý motiv holčičky s ukazatelem směru větru ve tvaru punčochy. Děti v sobě mají takovou hřejivou energii a nádherně se na ně kouká. Napadlo mě to pojmout trochu barevněji, zároveň jsem chtěla, aby to působilo zasněným dojmem. Motiv punčochy mě napadl už asi před pěti lety, ale nějak jsem tenkrát úplně přesně nevěděla, pro co ho použít, a tady mi to přišlo úplně ideální. Z fotky jde nakonec trošku melancholická nálada, takže se mi opět nepovedlo vytvořit nic pozitivního (smích).
IN: Fotku holčičky IKEA uvedla v tiskové zprávě k IKEA Art Event II, ale do kolekce si přitom vybrala jedno vaše starší dílo. Jak to tedy vlastně je?
BP: Fotka holčičky se jim líbila, ale ve finále si ze dvou variant vybrali tu druhou (fotku modelky se zvednutou sukní z titulní strany časopisu Lime, za niž byla Bára nominovaná mezi finalisty Hasselblad Masters Award 2009 pozn. autorky). Abych nemusela komplikovaně shánět souhlasy modelek, které jsem fotila, vybrala jsem nakonec fotku, kde není vidět obličej. Myslím, že je super, veselá a pro kolekci vhodná. Pojmenovala jsem ji Sunskirt.
IN: Spadají pozitivně laděné fotky do oblasti, ke které se teď chcete přiklonit a opustit tak svět lehce morbidní stylizace?
BP: Jak to říct. Myslím, že je těžké něco takhle paušálně oznámkovat. Lidé jsou různí, každý na různá témata reaguje trošku jinak. To je jako klaun – někoho vystraší, někoho rozveselí. Nemyslím si, že bych chtěla dělat vyloženě pozitivní fotky, spíš si říkám, že bych jimi mohla míň strašit. Ono je to tak, že ze mě tyhle temné motivy úplně nekontrolovatelně vycházely. Vůbec jsem netušila, proč to dělám, ale věděla jsem, že to musí vyvěrat z nějaké hloubky. Až po hodně dlouhé době, po několika letech, jsem si uvědomila, až když jsme viděla ty výsledky, že mám asi vážný psychický problém (s úsměvem). Teď si z toho dělám trošku srandu, ale je fakt, že každý člověk má v sobě nějaké dvě polohy, tu světlou a tu tmavou, takže ty temné věci úplně skákaly před oči, abych si jich už konečně všimla. Poslední roky jsem s tím hodně pracovala a myslím, že se to trošku změnilo.
IN: A jak to tedy je s vaší aktuální tvorbou?
BP: Myslím, že teď dělám trošku barevnější a malinko naivnější věci, ale asi se nikdy nezbavím pro někoho možná krutých motivů, někdy až na hranici černého humoru, ale to je tím, že jsem v tom vyrůstala. Černý humor u nás doma frčel a mě to baví. Jedeme v tom s bráchou, máme to na úrovni legrace, ale radši si to užíváme, když nejsme mezi lidmi (smích). Je to pro mě způsob, jak zpracovat temné věci.
Pořád mě tedy baví ty “hustý” věci, ale zároveň se vedle toho objevuje i něco jiného. Jsou to různé starodávné symboly jako je třeba kříž, Hórovo oko nebo pyramidy. Jsou to symboly, u kterých už dnes ani neznáme původní význam a já se ho snažím dopátrat. Zase si z toho dělám srandu, ale ne ve smyslu, že bych to nerespektovala. Jsou to extrémně silné znaky, které člověka můžou ovlivňovat až na fyzické rovině. A opět mě k tomu baví vymýšlet vlastní rekvizity, stejně jako jsem třeba nechala vyrobit punčochu u fotky s holčičkou.
IN: Skicujete, vyrábíte vlastní věci. Necítíte se být kromě fotografky zároveň také trochu designérkou?
BP: Dobrý design mě baví, vizuálně krásné věci mě fascinují, a dokonce mám v plánu něco vlastního rozjet. Nerada bych se omezovala jen na fotku. V oblasti designu právě něco chystám, ještě nevím, zda to spadne pod Papernaut, budu to hodně dlouho testovat. Je to taková věc, kterou nepotřebujete, ale je krásná.
Mám teď období, kdy mě oslovuje duchovní tématika, líbí se mi samota. Až teprve teď jsem si uvědomila, jak je obrovsky prospěšné, když se člověk naučí být sám. Celý život jsem něco vyráběla, pořád mě napadaly nové věci, v určitém věku mi ale rodiče řekli, že to dělat nemám, já jsem je jako malý otrok poslouchala a až nyní jsem si uvědomila, že jsem vůbec nebyla svobodná.
IN: K módě ale máte pořád blízko. Přinejmenším ji hodně často fotíte.
BP: Oblečení mě extrémně baví, umím šít, pořád bych něco vyráběla. Jen si na to bohužel nedokážu najít čas. Nejradši bych kolem sebe měla stálý tým lidí, a ne že by jich v Čechách nebylo dost šikovných, ale narážím na to, že většina z nich není dost motivovaná. Asi je to tím, že je tady tak malý trh a lidi mají pocit, že to ani nemá smysl. Nicméně za tu dobu, co fotím, už jsem se obklopila skvělými lidmi a nejraději bych pracovala jen s nimi.
Samostatnou kapitolou jsou klienti, kteří se často snaží tlačit k tomu nejnižšímu honoráři. Přitom když si člověk uvědomí, že dělá vizuální věci, které jsou většinou to první, co na zákazníka promlouvá, tak jsou ty honoráře neadekvátní. Mé koncepty jsou na produkci náročnější než tvorba většiny fotografů, přesto i klienti, kteří si vyžádají na focení konkrétně mne kvůli vlastnímu stylu, obecně nechtějí příliš investovat do produkce a najmout třeba stylistktu, která je u focení lidí (pokud nefotím akty) téměř nepostradatelná. Když jsem v zápalu práce a soustředím se na celek, je nad mou kapacitu všimnout si třeba zmačkané látky. Kdybych mohla, dělala bych ty věci s desetkrát vyšším rozpočtem a lidi motivovala. Mám náročné nápady, ale s omezeným rozpočtem je výsledek vlastně horší než práce průměrného fotografa, který ale dělá kvalitní průměr. Já tak vlastně dělám nekvalitní nadprůměr.
IN: Je tahle skepse jedním z důvodů, proč chystáte vlastní projekt?
BP: Určitě mě na Papernautu zajímá, že rozjedu vlastní byznys, Původně jsem studovala ekonomicky zaměřenou školu. Zároveň se mi líbí představa, že se moje fotky dostanou k více lidem. Volné umění prodávám v limitovaných edicích poměrně draze a hodně mě láká, aby tyhle věci nemělo jen pár vyvolených, kteří si to můžou dovolit, ale aby se co nejvíc rozšířily. Proto jsem si řekla, že udělám edici levnějších fotek, které budou mít tenhle super nápad.
Bára Prášilová (1979)
Vystudovala střední ekonomickou školu, od svých 18 let se ale věnuje fotografii. Vzdělání v oboru získala na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě, zkušenosti pak během své bohaté praxe. Spolupracuje s časopisy, které se věnují módě a designu, fotí kampaně pro podobně zaměřené značky. Příkladem je spolupráce s českým výrobcem čalouněného nábytku polstrin nebo s návrhářkou Hanou Zárubovou. Bára je také autorkou vizuálů pro Ceny Czech Grand Design, v jejichž rámci v roce 2009 získala cenu Fotograf roku.
Datum vydání: 28. 10. 2015
