Bambusy na zahradě

Některé bambusy dokážou vytvořit úplnou džungli. Sem se hodí nějaký keramický, dřevěný nebo kamenný artefakt, který „obyčejnému houští“ dodá na zajímavosti.

Největší milovník bambusů na světě – panda velká – k vám na zahradu asi nezavítá. Bambusy tedy nemusíte vysazovat kvůli jejímu pohoštění, ale jen pro vlastní potěchu. Jsou sympatické například tím, že se zelenají po celý rok.

Možná se mnozí ošívají: přece nebudu vytvářet nějakou japonskou zahradu! Bambusy opravdu evokují atmosféru Orientu a v japonských zahradách jim to sluší. Stačí se podívat do Pražské botanické zahrady nebo do ukázkové japonské zahrady ve vídeňském Schönbrunnu. Mnoho lidí si ale buduje zahradu po svém a pro bambusy najdou uplatnění také.

PŮVAB NEJVYŠŠÍCH TRAVIN
Při komponování zahrady je dobré začlenit do svých plánů i stálezelené prvky. To mohou být jehličnany, tvarované buxusy nebo skupina pěnišníků, ale stejně tak lze použít i bambusy. Ty mají oproti jiným stálezeleným rostlinám jednu zvláštnost: pohyb a hlas. Vážně – jejich lístky ve větru tiše ševelí a podkreslují tak idylu posezení na zahradě. Vybírat lze z druhů všech myslitelných výšek, od nízkých půdopokryvných až po ty osmimetrové. Lze z nich sestavit živý zastřihávaný plot, vytvořit vysokou zástěnu zahradního posezení, ale i centrální kompozici doplněnou jinými rostlinami. Vzhledově i nároky na stanoviště se k doplnění hodí zejména hosty, čechravy nebo kapradiny. Bambusy ve skutečnosti nerostou pouze v Japonsku a Číně – své druhy má každý světadíl kromě Evropy, ovšem k pěstování v našich klimatických podmínkách se hodí právě jen ty dálnovýchodní.

Stonky bambusu Phylllostachys nigra mohou z tmavě zelené přecházet až do černé barvy.

POROSTOU NÁM TU?
Ve specializovaných zahradnictvích se v současnosti dají sehnat mrazuvzdorné druhy a kultivary, kterým se u nás daří. Chtějí ale své. Například propustnou půdu dobře zásobenou živinami, nezamokřenou, ale stále vlhkou, a to i během zimy. Sucho jim vysloveně škodí. Tihle giganti mezi travinami v přírodě obvykle rostou v horských údolích, v závětří a polostínu. Protože z listů odpařují hodně vody, umístění přímo na větru jim škodí. Jejich lístky průběžně opadávají a vytvářejí tak pod nimi přirozenou mulčovací vrstvu, která omezuje bujení plevelů i vysoušení půdy. K plnému zakořenění potřebují bambusy dva roky. Během této doby se do výšky moc vytahovat nebudou. Teprve později se začnou vytahovat za sluncem, některé druhy až o 10 cm za den. Vykvetou někdy? Na rozdíl od běžných okrasných travin bambusy vykvetou jen jednou a tím jejich život končí. Přesnou dobu kvetení nikdo na světě neodhadne, naštěstí do té doby obvykle prožijí dost let, abyste se jimi mohli na zahradě těšit.

Druh Brachystachyum densiflorum má nižší vzrůst, tenká stébla a velmi husté olistění. Může posloužit jako živý plot.

Můžeme si vybrat druh a poddruh podle barvy stébel, kolének a žlábků na stéblech. Porosty se žlutými stébly působí vzdušněji.

ŽLUTÁ STÉBLA, ČERNÁ STÉBLA
Zanícení „bambusáři“ diskutují o zbarvení stébel, kolének, žlábků na stéblech a výhonků, případně o jejich specifické vůni. Určování bambusů je totiž složitá záležitost. Pro začátek je ale stěžejní rozdělení do dvou skupin: na bambusy trsnaté a výběžkaté. Výběžkaté druhy pod zemí vysílají oddenky do všech stran a jejich porost se šíří tak daleko, jak mu dovolíme. Proto se jim musejí vymezit hranice betonovou zídkou či speciální protikořenovou fólií sahající do hloubky 70 cm. Trsnaté druhy bambusů takovou bariéru nepotřebují. U nás se z trsnatých bambusů pěstují především druhy rodu Fargesia, které dorůstají maximální výšky tří metrů. Mezi výběžkaté druhy patří jednak vysoké bambusy rodu Phyllostachys, jednak nízké až půdopokryvné druhy rodu Sasa. U rodu Phyllostachys si lze vybírat statné druhy se stébly žlutými, zelenými, ba dokonce i černými (tento druh ale v našich podmínkách příliš neprosperuje). Nízké druhy mohou vytvořit lem cestiček a potůčků a lze je pěstovat i ve velkých květináčích v bytě. Pěstitel bambusů má oproti ostatním několik výhod: netrpí nikdy nedostatkem bambusových tyček k pnoucím rostlinám, může si vyrábět Panovy flétny, a pokud mladé výhonky důkladně povaří (za syrova jsou slabě jedovaté), získá zdravou pochoutku. A zahrada mu krásně šumí…