A je vymalováno!

Tento vítězoslavný výkřik se ujal obecně pro něco, co skončilo, vždyť výmalba je tradičně posledním úkonem při stavbě nového domu. Dnes už tomu tak být nemusí. Stejně dobře můžeme zvolat, že je vytapetováno nebo třeba vystěrkováno! Zkrátka, možností jak dát stěnám definitivní tvář je v interiéru mnohem více.

Závěrečné úpravy vnitřních stěn patří určitě k těm nejradostnějším fázím stavby nového domu. Stěhování už je na dohled! Přesto nepolevujme v důrazu na kvalitu materiálů a pečlivé provedení. Tentokrát budeme mít případné chyby přímo před očima. A nejen chyby, i na perfektní práci se budeme dívat denně. Proto bychom se měli poradit s odborníkem, přizvat bytového architekta či designéra, pokud jsme to neudělali již dříve nebo se autor architektonického návrhu neujal i řešení interiéru. Nejde totiž jen o konečnou výmalbu, tedy o barvy, ale o výběr ze široké palety materiálů a technologií.

CO JE POD OMÍTKOU?

Tradičním a nejčastějším způsobem úpravy vnitřních stěn i stropů je omítání. Jakou omítku však vybrat? Jednovrstvou nebo vícevrstvou? Vápennou, vápenocementovou, cementovou, vápenosádrovou nebo sádrovou? Použít zpevňující mřížku či ne? Takových otázek si můžeme klást mnoho, výběr však záleží především na podkladu, na typu místnosti, a zejména a na tom, jakého efektu chceme dosáhnout – zda budeme omítku natírat barvou, tapetovat či na ni třeba lepit keramický obklad. Ať však vybereme z omítek kteroukoliv, žádná nebude dobře držet, nepraskat a pěkně vypadat, pokud nebude dobře připraven podklad. Že kvalita omítky záleží na kvalitě podkladu není jen omletou frází. Omítky můžeme aplikovat jak na zdivo, tak na hladké povrchy sendvičových konstrukcí, například dřevostaveb. Podklad musí být hladký, bez nerovností, stejnoměrně nasákavý, suchý, zbavený mastnost a prachu. V místech, kde by mohlo docházet k většímu pnutí, se aplikuje perlinka – plastová mřížka, síť, která zvyšuje přilnavost omítky a omezuje možnost vzniku trhlin, případně se aplikují i systémové lišty. Odolnost rohů, i kolem oken a dveří, zvýší rohové lišty. Výrobci u každého druhu omítky přesně popisují, na jaký podklad jsou vhodné a uvádějí přesný návod na přípravu i aplikaci omítky. Tyto pokyny je nutné bezpodmínečně dodržet.

OMÍTKY TRADIČNÍ I MODERNÍ

Jak jsme již naznačili, výběr vnitřních omítek je široký. Mnohé omítky jsou použitelné jak v exteriéru, tak ve vnitřním prostředí, jiné jsou určeny jen do interiérů. Klasikou jsou dvouvrstvé omítky, jejichž základem je vápenocementové jádro a na něm jemnějí finální vrstva – štuk. Výhodou těchto omítek je vysoká odolnost a příznivá cena, nevýhodou je možnost vzniku trhlin při nekvalitní realizaci a obtížná opravitelnost omítky.

V současné době narůstá poptávka po sádrových omítkách. Proč? Nabízejí hladší povrch než omítky štukové, díky konečnému hladkému vzhledu se dobře kombinují se sádrokartonovými příčkami a stropy, dávají dobře vyniknout oblíbeným tmavým odstínům. Navíc příznivě ovlivňují mikroklima v místnostech díky schopnosti sádry absorbovat a opět vydýchávat vzdušnou vlhkost. Jsou však měkčí než vápenocementové, snadněji se proto poškodí. Na rozdíl od štukových se však jednoduše opraví tak, že hladký povrch zůstane zachován a opravená místa budou prakticky nerozeznatelná. Výhodou je i rychlost realizace, zhotovují se v jednom kroku, během tuhnutí nesesedají a nepraskají.

Zatím bohužel méně rozšířené jsou omítky hliněné. Proč bohužel? Ještě výrazněji než sádrové příznivě ovlivňují klima interiérů. Hliněná omítka díky své difuzní otevřenosti reguluje vzdušnou vlhkost v místnosti, pohlcuje ji a v případě potřeby ji zase vrací zpět. To oceníme zejména v zimě, kdy míváme v místnostech vzduch příliš suchý. Hliněné omítky dokáží pohlcovat pachy, cigaretový kouř a jiné látky. Navíc umožňují zcela originální ztvárnění stěn.

NOVÁ ZEĎ CHCE SVÉ

První nátěr nové zdi má svá specifika, protože zatím neošetřený podklad je různě nasákavý a může s malířským nátěrem různě reagovat. Před aplikací nátěru je proto vždy nutné použít vhodný penetrační nátěr, který sjednotí nasákavost podkladu, omezí eventuálně nežádoucí zbytkové výluhy z podkladu a zvýší přilnavost dalších vrstev a jejich vydatnost. Penetrace musí být správně naředěná tak, aby se na povrchu nevytvářel lesklý film a určitě se nesnažte ušetřit tím, že ji naředíte více, pojivo nevnikne správně do podkladu, naředěný materiál ztrácí pevnostní vlastnosti, může praskat a odlupovat se.

Vápenocementová omítka musí být dobře suchá a vyzrálá, obvykle dva až tři týdny, a to v celé své tloušťce. Stává se, že je štuk aplikován na ne zcela vyzrálý podklad jádrové omítky, a pak se barevný nátěr může poškodit alkalickými výluhy z podkladu. Podklad z minerální omítky by tedy měl mít maximální vlhkost v rozmezí  6 – 8 % zbytkové vlhkosti. Nátěr by měl být aplikován za teploty od 15 – 23 °C, při nižších teplotách může nátěr s podkladem reagovat a hrozí vznik skvrn. Penetrace není nutná jen pro zdivo, fixační nátěr vyžadují i nové sádrokartonové i jiné stěny. Výrobci nátěrových hmot nabízejí speciální produkty pro všechny druhy podkladů pod malířské nátěry.

A pozor na to, abyste neměli vymalováno zbytečně! Stavební firmy mají ve zvyku automaticky provádět bílý nátěr. Pokud chcete mít stěny jiné než bílé, je to zbytečná investice, která dokonce může ohrozit dokonalou přilnavost konečného nátěru.

STĚRKA NEJEN JAKO PODKLAD

K vyrovnávání povrchů stěn slouží různé druhy technických stěrek na bázi sádry, vápna nebo cementu. Současným trendem jsou však stěrky dekorativní, cementové či epoxidové. Nabízejí hladké bezespárové a zároveň velmi odolné povrchy, které nejen zdobí, ale mohou nahradit i keramické obklady či pohledový beton. Podle účelu použití mohou být doplněny různými příměsemi či probarvené, kromě klasického vyhlazení je možné vytvořit různými technikami optické a plastické efekty. Nabízejí proto velmi širokou škálu originálních možností úprav stěn. Vzhledem k výraznému designu se často využívají jen na některých stěnách či jejich částech, například kolem krbu, kuchyňské linky a podobně. Zvláště oblíbené jsou v koupelnách právě díky své odolnosti a bezespárovosti, a tedy snadné údržbě. Jejich aplikace však není zcela snadná, měli by ji provádět pracovníci proškolení výrobcem daného materiálu.

OBKLADŮM NEODZVONILO

Přes vzrůstající oblibu bezespárových povrchů se keramické obklady z našich domovů nevytrácí, ba naopak nabízejí tak pestrou paletu možností, barev, vzorů, formátů a kombinací jako snad žádný z ostatních materiálů. Z koupelen, kuchyní či technických místností se díky tomu propracovávají i do obytných místností, třeba jako imitace jiných, hůře udržovatelných povrchů. K jejich oblibě přispívá i to, že se minimalizuje velikost spár, jednak díky velké přesnosti prvků a také díky zvětšujícím se formátům. A nejen keramika, v našich domovech si stále najdou své místo kamenné či dřevěné obklady. I ony mohou nabídnout s klasickou tváří i zajímavé soudobé varianty.

Více informací se nachází v prosincovém čísle, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.

Datum vydání: 1. 1. 2016

Edit: Miloslava Perglová