Zasněný byt

Tento typicky ženský byt vypadá jako pokojíček pro panenky. Jeho linie jsou utkány z představ, snů a vzpomínek. Spojuje v sobě prvky různých stylů a oblíbených věcí majitelů, což mu dodává nezaměnitelnou osobitost a kouzlo.

Největší radostí, ale i starostí pro architekta je navrhnout interiér pro člena rodiny. Zvlášť když má, jako v případě architekta Milana Navary, jeho dcera Lucie také výtvarného ducha. Základní „koncepcí“ bylo tvořit srdcem a spojit retro, minimalistické i klasické prvky, které se jim líbí, s předměty jako proutěné koše, obrazy, tenisové rakety, které mají rádi. Prostě vytvořit domov, udělat si radost a přitom se vejít do rozpočtu.

PROMĚNA BABIČČINA BYTU 
Majitelka říká: „Byt jsme dostali po manželově babičce v původním stavu, tak, jak do té doby fungoval asi třicet let. Jeho tehdejší podoba byla pro naši představu o bydlení absolutně nevyhovující. Prostory tmavé, těžkopádné a bez nápadu. Malé kamrlíky, dlouhá ponurá chodba, umakartové jádro a špatně dispozičně řešená kuchyň. Cílem rekonstrukce bylo vytvořit z klasického panelákového bytu světlý a vzdušný domov pro mne a partnera do doby, než bude třeba kvůli rozrůstání rodiny byt vyměnit za větší. Chtěli jsme vkusný a originální interiér, který si však zachová určitou funkčnost a lehkost. Protože jsme zde plánovali bydlení pouze pro asi desetileté období, volili jsme adekvátně i levnější materiály a mohli jsme si dovolit také více experimentovat.“

LEHKOST A VZDUŠNOST 
Při pouhém pohledu na půdorysy původního a současného stavu bytu lze vidět, že rekonstrukce byla opravdu zásadní. „Všechny dveře, příčky, kuchyň i umakartové bytové jádro jsme nechali zbourat. Na místě umakartového jádra vznikly dvě světlé prostory – kuchyň a koupelna. Prostorná kuchyň je dispozičně velmi prakticky řešená a na místě původní šatny máme koupelnu. Vše je nyní při ruce a logicky na sebe navazuje. Kuchyň je skleněnými dveřmi propojena se zkrácenou chodbou a obě jsou díky prosklenému záchodu přirozeně prosvětlené. Z dalších dvou pokojů vznikl jeden velký, spojený jedněmi dveřmi s chodbou a dalšími rozšířenými dveřmi s kuchyní. Společný pokoj je rozdělen na dvě zóny – spací a obývací, které opticky rozděluje průsvitný závěs. Původní 80centimetrové klasické dveře z kuchyně do společného pokoje byly nahrazeny na dva metry rozšířenými posuvnými celoskleněnými dveřmi s cílem co nejvíce propojit kuchyň s obytnou částí,“ líčí úpravy bytu majitelka.

MINIMUM NÁBYTKU 
Hned na první pohled to vypadá, jako by v bytě chyběly skříně. A v podstatě to tak i je. Skříně jsou pouze v ložnici a v předsíni u vstupu. „Nechtěli jsme zbytečně zaplňovat byt nábytkem, proto jsme volili jen to nejnutnější vybavení. Člověk tak zbytečně doma neschraňuje nepotřebné věci a harampádí. Další specialitou bytu jsou zatahovací prosklené dveře skoro do všech pokojů. Kvůli zachování světlosti a lehkosti bytu jsme se rozhodli volit světlé materiály vybavení, sklo a zrcadlové plochy, aby prostor odlehčily a opticky rozšiřovaly. Nově vybroušené původní parkety jsou v prostorách kuchyně a chodby doplněny o červené linoleum, jež je jediné v bytě barevně výrazné,“ vysvětluje Lucie.

NAŠE SRDEČNÍ ZÁLEŽITOSTI 
„Doplňky v bytě tvoří převážně věci, které pro nás mají nějaký význam či symboliku, například starožitné hodiny jako památka na manželovu tetu. Dále obrazy baletek, jež mi připomínají mou práci, nebo obrazy, které jsme dostali darem k různým životním událostem. V kuchyni květinový věnec z letních dní a v obýváku plakát za dvacet slovenských korun se vzpomínkou na měsíc fotografie v Bratislavě před téměř deseti lety.“

RETRO KUCHYŇ 
Kuchyň je tvořena kompaktní kuchyňskou linkou, nad jejímiž horními skřínkami je po celé délce zrcadlo vytvářející jakýsi iluzorní prostor za ní. Cílem ani tak nebyl tento efekt jako odlehčení a optické zvětšení prostoru. Uprostřed kuchyně je pracovní pult s varnou deskou a sezením pro dvě osoby. Jak Lucie dodává: „V případě návštěvy se vejdou i čtyři, ale to už není tak pohodlné. Výhodou ostrůvku je rychlé servírování přímo z plotny a také rychlé sklízení přímo do myčky naproti. Ostrůvek bych celkově vyhodnotila jako takový středobod našeho bytu, kde trávíme většinu času, když jsme doma. Buď u talíře, nebo u notebooku s prací.“ Architekt doplňuje: „Vzhledem k tomu, že dcera byla v době původního zrodu projektu bytu ještě svobodná, chtěla v kuchyni jen dvouplotýnkový vařič bez trouby s tím, že nebude moc vařit. Tím pádem jsme klasický odsavač par zredukovali pouze na vyústění odsávání, původně z koupelny, ventilátorem umístěným v podhledu nad varnou plochou. Na mé přesvědčování nakonec souhlasila alespoň s troubou. Ale pořád tvrdí, že i pro dvě osoby je dvouplotýnka stále postačující.“

LOŽNICE S OBÝVÁKEM 
Jak již bylo řečeno, obývací a spací část opticky rozděluje průsvitný závěs. „Obývací části dominuje bílá rohová pohovka, chromovaná lampa s dlouhým krkem a můj oblíbený obraz od Aleny Kolářové. V ložnicové části je pouze postel a šatní skříň, která má na boku umístěno zrcadlo opět pro efekt optického zvětšení prostoru. Ložnici dominuje fotografie baletek z třicátých let,“ popisuje majitelka. Její tatínek jen dodává: „Veškerý nábytek a dveře, včetně skleněných, i kuchyňská linka jsou vyrobeny na míru podle představ mé dcery a mých následných návrhů stolařskou firmou K-L interiér, s. r. o., z Vlčkové. Vzhledem k limitovanému rozpočtu bylo na výrobu nábytku použito lamino, nicméně i tak jsme chtěli dosáhnout seriózního výrazu. Proto jsme kladli důraz na proporce, zesílené desky, dualitu světlých a tmavých tónů. Kombinovali jsme imitace dřev makassar v obytném prostoru, zebrano v kuchyni a wenge se slonovou kostí v koupelně – vše od výrobce Kaindl.“

PROSKLENÁ TOALETA 
Tvůrci samozřejmě nemohli vybourat stávající instalační šachtu, a proto museli ponechat toaletu s umyvadlem přičleněnou k ní. Aby tudy šlo alespoň částečně denní světlo, jsou stěny toalety z pískovaného skla pro zachování intimity a u stropu ze skla čirého, jež více osvětluje chodbu. Architekt kdysi viděl prosklenou toaletu na fotografii a dlouho ji chtěl někde realizovat. Řekl si, že na dceři tento experiment udělat může. „Díky tomu, že je byt v prvním podlaží přímo nad sklepními prostory, mohli jsme proměnit původní šatnu v koupelnu. U nové koupelny i kuchyně jsou nový odpad a rozvody vody vedeny nad sníženým podhledem do instalační šachty pod stropem sklepních prostor,“ vysvětluje architekt Navara. V koupelně je pouze sprchový kout, skřínka s umyvadlem a opět velké zrcadlo přes celou stěnu. Barvy jsou také laděny neutrálně, hnědá a krémová, aby odpovídaly rázu celého bytu. Silueta kočičky nahrazuje zvířecího miláčka, kterého majitelé kvůli alergii mít nemohou.

Akad. arch. Milan Navara (1960) 
autor projektu a hrdý otec dcery Lucie 
1979 – 1982 FA VUT Brno 1982 – 1985 AVU Praha, obor architektura Po absolvování působil jako architekt v několika projekcích a krátce také v reklamě. Od roku 1991 pracoval v architektonickém ateliéru ANTA Zlín spol.s r.o. Roku 1997 zakládá vlastní architektonické studio s obchodním názvem Studio 97A s.r.o., které se zabývá kompletní projekční a inženýrskou činností ve výstavbě a zpracováním architektonických studií staveb a interiérů. 
www.s97a.cz

Datum vydání: 14. 8. 2015

Edit: Jana Středulová