Dokonale nedokonalé stavení

Zbourat dům bývá mnohdy snazší, než ho rekonstruovat. Zbavíme se tím i kořenů, které nás jeho prostřednictvím spojují s minulostí, a jedinečné atmosféry. Je však možné dům opravdu rekonstruovat, tedy zkonstruovat ho znovu tak, aby si zachoval maximum využitelného starého, ale dobrého, originálního, malebného, tajemného… Znamená to trpělivou, až mravenčí práci, je třeba nápaditě řešit každou nedokonalost původního, aby vznikl dokonalý celek.

A znamená to také dokonalou souhru tvůrců s těmi, kterým bude dům sloužit, tedy s investory. To se naštěstí přihodilo při rekonstrukci starého selského stavení v Hroněticích nedaleko Prahy. Potkali se zde dva zemědělští inženýři, kteří netoužili po životě v novostavbě, s architekty, kteří uměli naslouchat jejich přáním, korigovat jejich představy a zhmotnit je do konečné podoby. Podívejme se, jak pokračuje příběh, který se začal psát již v roce 2000, a jak dům funguje po sedmi letech provozu.

JAK TO BYLO 
Paní domu vzpomíná, že poté, co zakoupili usedlost z doby Rakousko-Uherska, pátrali po někom, komu by rekonstrukci svěřili. „Věděli jsme, že musí být podobné ´krevní skupiny´, aby nás pochopil.“ Na základě referencí se obrátili na architekty Alenu a Tomáše Bezpalcovy, seznámili se s jejich realizacemi, pohovořili si s jejich majiteli. A porozuměli si. Dům se zdál v dobrém stavu, protože byl nepřetržitě obýván. Majitelé tedy čekali, že budou stačit nové omítky, nová okna, nové rozvody… Skutečnost však byla jiná. Stavební průzkum ukázal, že dům nelze takto jednoduše opravit, byl vlhký, nebylo možné provést dodatečnou hydroizolaci, a tudíž dům zateplit. Navíc byl utopen pod valem silnice, který se léty vyvýšil o více než metr. „Dům by tak natahoval vlhkost neustále, a nedobře by se v něm žilo,“ vysvětlují architekti. Nabízelo se řešení dům zbourat a vybrat pro něj jiné místo na rozlehlém pozemku. Avšak ukázalo se, že předkové dobře věděli, proč dům postavili právě zde. Umístění respektuje řád ulice. Domy jsou zde situovány na severní hraně parcel, a jsou otevřeny do prostoru na jihu – do dvora nebo zahrady.

JAKO CHYTRÁ HORÁKYNĚ 
Po předlouhých, respektive nekonečných debatách, jak upřesňují tvůrci i majitelé, dospěli k řešení hodnému chytré horákyně. Postavit dům „nový-nenový“. Tedy zbourat ho a postavit znovu s využitím původních materiálů a zároveň i soudobých stavebních prostředků. Byly využity původní základy, naštěstí dostatečně hluboké a v dobrém stavu, jak prokázal stavební průzkum. Problém se zanořením domu pod terén a s vlhkostí vyřešili architekti elegantně tak, že byly z původního domu ponechány obvodové zdi do výšky jednoho metru. Prostor mezi nimi byl vysypán pískem a štěrkem a na něm vybudována nová železobetonová podkladní deska. Na ní byl vystavěn dům z cihlových bloků Porotherm s předsazenou fasádou z původních cihel. Dobře zachovalé krovy bylo možné rozebrat, snést, a po čase čekání pod plachtou na zahradě opět jeřábem vyzdvihnout na nově zrozenou budovu. Bourání se vyhnula přilehlá stodůlka, kde našla své místo garáž, kotelna, půda sloužící jako sklad a „černá“ letní kuchyně s východem přímo na zahradu. Vzhledem k tomu, že stodůlka zůstala v původní úrovni, jsou úrovně podlah výškově posunuté. Obě budovy spojuje nové schodiště, ovšem navržené podle historické geometrické konstrukce, takže nezasvěcený návštěvník těžko uvěří, že nestoupá po původním – renovovaném. Z něho se vstupuje do všech pěti úrovní domu.

LIMITY DISPOZICE 
Vzhledem k tomu, že se využilo původních základů a krovu, muselo se vnitřní řešení domu přizpůsobit původní mělké hloubce. Majitelé si přáli obytný prostor s jídelnou spojený s kuchyní. „Abychom získali psychologicky potřebný objem, navrhli jsme otevřít prostor do výšky pod krov a velké okno do exteriéru,“ říká Alena Bezpalcová. Centrem obytného interiéru jsou kachlová kamna přiléhajícímu ke komínu obloženému kamnovými kachli. Slouží k vaření, pečení i vytápění. Za nimi se ukrývá moderní kuchyně navrhovaná na míru architekty, stejně jako všechen ostatní vestavěný nábytek. Vysoký prostor je členěn obytnou galerií, pavlačí, jak ji nazývají majitelé. Aby z mělké hloubky domu ještě neubírala vnitřní nosná zeď, jsou dřevené stropní trámy posíleny spřažením s tenkou železobetonovou deskou nad nimi. Tak je dispozice domu volná, současné členění příčkami lze podle potřeby v budoucnosti změnit.

Vizitka domu:
Rekonstrukce domu v Hroněticích
Autoři návrhu a projektu: Ing. arch. Tomáš Bezpalec, akad. arch. Ing. Alena Bezpalcová
Stavební část: Ing. Jaroslava Pozníčková
Realizace: 2000 – 2006
Ocenění: V roce 2006 získala 1. místo v soutěži České komory architektů Nový domov 2006 v kategorii rekonstrukce, v roce 2013 zvláštní cenu vydavatelství Jaga Media v rámci soutěžní přehlídky BRICK AWARD 2012-2013 Cihla v 21. století.
Dodavatel stavebních prací: Kouřík a Otta, Nymburk, stavbyvedoucí pan Gvozdek
Okna a dveře: Truhlářství KLIH, Konstantinovy Lázně
Vestavěné skříně: Portikus, Dobruška
Knihovna: Jambor, Brno
Kachlová kamna: Josef Hájíček, Sklenné
Dřevěné podlahy: Igor Brezovar
Kamenné podlahy: Stonetrade
Točité schodiště: Tomáš Kučera – umělecké kovářství a zámečnictví

OŽIVUJÍCÍ DETAILY
Nově postavená část domu vůbec neprozrazuje svůj útlý věk. Za tímto dojmem stojí nejen znovu použité původní materiály, cihly, kámen či dřevo, ale i přístup architektů, kteří novou budovu jednoduše „nenalajnovali“, ale hledali často nelehce, jak zachovat opravdu maximum, i jak nové materiály použít tak, aby svou novotu do světa nevykřikovaly. Tak například palubkové podhledy jsou míchány ze tří šířek prken, aby evokovaly dřívější netříděná prkna. „Pravidelná šířka prken by působila tupě,“ vysvětluje Tomáš Bezpalec. Ze stejného důvodu je točité schodiště, které spojuje obývák s pavlačí vyrobeno z ocelových plechů s povrchem narušeným dolíčky koroze, očištěných a černě natřených. Povrch je díky tomu příjemný, vlídný a – „živý“, jak říká architekt. Živost venkovní omítky zase zajistilo ruční uhlazování zednickou lžící – pro zedníky neobvyklý požadavek. Někdy se možné řešení hledalo velmi obtížně a dalo vzniknout zmíněným „nedokonalým“ detailům, jako například u otvoru pro vstup ze schodiště na půdu stodůlky, kde nebylo možné dodržet pravé úhly a vznikl tak téměř kubistický detail. Všude v domě najdeme vestavěné skříně, vtipné a funkční niky, prostor je využit s nevídanou pečlivostí a nápaditostí. Úmyslně silná stěna posloužila jako oblouk k vložení schodiště, zároveň jako vestavěná skříň v dětském pokoji a nika v chodbě. Zkosený roh obohacuje prostor dětské ložnice a za příčkou v koupelně je využit jako poličky pro hygienické potřeby v koupelně… Tyto a další detaily nikde nepůsobí samoúčelně, protože všude mají svou logiku díky tomu, že vycházejí z celkové koncepce.

PROČ TO FUNGOVALO 
V tomto případě se podařilo naplnit mnoho podmínek vedoucích ke zdárné rekonstrukci, která je jednou z nejnáročnějších stavebních činností,“ jak říká Tomáš Bezpalec. První z nich je osvícený investor, který si přizve odborníka, a spolu s ním se snaží co nejlépe definovat své představy, nechá si i poradit. Ideální je odborníka přizvat ještě před pořízením nemovitosti určené k rekonstrukci. Pro konečný výsledek je rozhodující počátek přípravy stavby – návrh, celková koncepce. Musí být zpracován na základě podrobných informací o místě stavby a stavbě samé, na základě stavebního průzkumu. V návrhu se zásadním způsobem rozhoduje o kvalitě stavby, a zejména o financích jak rekonstrukce samotné, tak budoucího provozu stavby. Pozdější změny v průběhu projektování a provádění stavby jsou vždy kompromisní a nákladnější. Navíc umožňuje provádět rekonstrukci postupně, v navazujících etapách. „Sledujeme všechny podmínky a požadavky na stavbu, na druhé straně příležitosti, které místo a stavba nabízejí. Neustálými revizemi se zužují možnosti řešení, až vznikne takové, které je ze všech možných hledisek optimální, a tudíž vlastně jediné možné,“ vysvětlují architekti. Návrh vznikal téměř dva roky. Dlouhé debaty však přinesly tu výhodu, že majitelé návrhu přesně rozuměli a mohli proto odolávat častým snahám řemeslníků o jiné, obvyklejší, snadnější… řešení v době, kdy nebyli architekti zrovna na stavbě přítomni. Dalším krokem k úspěchu bylo, že architekti zajistili vše potřebné, od stavebního povolení, přes projekt pro provádění stavby se všemi profesemi a stavebními detaily, podklady pro výběr stavební firmy, pomoc při výběru a zadání stavby stavební firmě i soustavný autorský dozor. A asi nejdůležitější splněnou podmínkou bylo to, že panovalo obapolné nadšení a maximální nasazení pro zdar věci, jak ze strany architektů, tak majitelů. Výsledkem je spokojenost s rekonstruovaným domem po všech stránkách. Zkušenost ze sedmi let užívání ukázala, že nikdy není dostatek úložných prostor, a také by se hodila letní kuchyň přímo na zahradě, aby byla hospodyně při přípravě pokrmů s rodinou.

Ing. arch. Tomáš Bezpalec (1952) 
vystudoval architekturu na ČVUT v Praze, pracoval v SURPMO v ateliéru Pavla Kupky a ve Stavoprojektu Liberec v ateliéru SIAL vedeném Karlem Hubáčkem. 
Akad. arch. Ing. Alena Bezpalcová (1952)
vystudovala pozemní stavby na ČVUT v Praze a v roce 1992 architekturu na AVU v Praze. Pracovala ve Výzkumném a vývojovém ústavu Stavebních závodů Praha a ve Státním statku Praha. 
Kancelář Architekti Bezpalcovi vznikla v roce 1991, v roce 1998 přistoupila Ing. Jaroslava Pozníčková. Kancelář spolupracuje s okruhem stálých renomovaných externích spolupracovníků všech potřebných speciálních profesí. 
Kontakt: Klokočná P. O. Box 7, 251 64 Mnichovice tel.: 603 822 614 architektibezpalcovi@seznam.cz

Datum vydání: 4. 8. 2015

Edit: Miloslava Perglová