Zima nemusí dělat vrásky

Zatímco děti vítají ladovsky laděnou zimu, dospělým se naopak při pouhé její představě často vybaví schody jako skluzavka, sněhem přetížené střechy, rampouchy lemující jejich okraje i závěje a ledové plochy znemožňující příjezd a příchod k domovu. Jde však o starosti, kterých nás mohou zbavit venkovní topné systémy.

Venkovní topné systémy nám spolehlivě pomohou vyřešit hned několik problémů, které s sebou přináší sníh a mráz. V první řadě jde o odstranění sněhu a ledu ze střech. Vysoká sněhová vrstva, ledová krusta a rampouchy ohrožují především kolemjdoucí. Nepříjemné je ale i poškození domu, které může mít nejrůznější podobu: Silná vrstva ledu a sněhu může poškodit jak střešní krytinu, tak konstrukci střechy. K dalším škodám může dojít při oteplení, po kterém následuje pokles teplot, kdy tající sníh a led zmrznou a zvětší svůj objem. Následuje nežádoucí deformace okapových žlabů a svodů, po rozmrznutí voda stéká po fasádě a má za následek poškození fasády. Na plochých střechách zamrznutí svodů zase ohrožuje izolační souvrství.

OCHRANA OKAPU A STŘECH 
Všem zmíněným problémům lze zabránit pomocí již zmíněného venkovního elektrického systému, který má v případě střech podobu elektrických topných kabelů s ochranným opletením, které se instalují pomocí plastových příchytek do okapových žlabů a svodů. Pro běžné okapy a svody (do průměru 150 mm) se instaluje topný příkon 30–40 W/m, v nadmořských výškách blízkých 1000 m pak 60 W/m a více. Je výhodnější použít kabel s nižším příkonem a instalovat jej do okapu nebo svodu dvakrát nebo i třikrát. Je tím pokryta větší plocha než při použití jedné žíly výkonnějšího kabelu. K upevnění kabelu ve žlabu i svodu se používají plastové příchytky nebo ocelová lanka s příchytkami. Systémy na ochranu proti ledu a sněhu mohou být instalovány téměř na všechny druhy střech. U střech s vysokým spádem jsou umístěny převážně v okrajové části střechy. Instalace na ploché střeše může pokrýt celou její plochu nebo alespoň ty části, které jsou nejvíce vystaveny působení sněhu. Doporučení optimálního tepelného výkonu pro použití v těchto systémech je různé a závisí na kategorii střechy. „Studené“ střechy – dobře izolované – požadují výkon 250 až 350 W/m2. „Teplé“ střechy – hůře izolované – požadují nižší výkon. Kapacita zhruba 200 W/m2 může být dostačující. Rozhoduje i nadmořská výška.

JDE TAKÉ O POCHOZÍ PLOCHY 
Pomocí elektrických topných systémů lze v zimě řešit také údržbu pochozích ploch v okolí domu – chodníků, schodišť a přístupových komunikací k domu. V těchto případech se používají speciální topné kabely – robustní konstrukce se slaněnou rezistencí a příkony 20–30 W/m. Vyhřívání lze provést z topného okruhu i topné rohože. U pochozích komunikací se topný prvek umísťuje do pískového lože nebo do betonové desky, u schodů, teras apod. do lepicího tmelu. U pojízdných komunikací se jednoznačně doporučuje umístit topný prvek do betonové desky, která bude chránit topný kabel před poškozením při zatížení komunikace automobilem. Pro vyhřívání venkovních ploch se instaluje plošný příkon 300 W/m². Takto vysoký výkon je nutný, aby systém mohl správně fungovat i při teplotách hluboko pod bodem mrazu.

LIDÉ SE PTAJÍ 
Často je uživateli kladen dotaz, zda by se účinnost venkovních topných systémů nedala zvýšit umístěním vhodné tepelné izolace do skladby konstrukce. Bohužel tato izolace by sice v zimním období mohla urychlit prohřátí horní vrstvy a tím i tání sněhu, v přechodném období by ale naopak odizolovala teplo nakumulované v zemské kůře, takže k vytváření námrazy by docházelo i na jaře a na podzim, kdy standardně není zem ještě promrzlá. Tepelná izolace má význam pouze v aplikacích, kde je vyhřívaná plocha vystavena okolním podmínkám ze všech stran. Například u venkovního schodiště, které má schodnice nad terénem, je možné schody ze spodní strany tepelně zaizolovat, aby se zabránilo nežádoucím únikům tepla spodní stranou.

POHLÍDAJÍ I POTRUBÍ 
Kdo to někdy zažil, bude vědět, o čem je řeč: Samozřejmě prasklé potrubí, odpadní roura nebo oboje. Následuje náročná oprava a nemalé finanční výdaje. Přitom ke kalamitě nemuselo dojít, kdybychom je chránili elektrickým topným kabelem vybaveným vlastním termostatem. Topné kabely se ke kovovému potrubí lepí hliníkovou lepicí páskou přímo, na plastové potrubí se nejprve navine hliníková fólie a teprve poté se na ni kabel přilepí. Hliníková fólie lépe roznáší teplo po plastovém povrchu. Aby byla účinnost co největší, je třeba po instalaci kabelu vyřešit ještě dodatečnou tepelnou izolaci potrubí. K tomuto účelu slouží tepelně izolační návleky.

ROLE SPRÁVNÉ REGULACE 
Velmi důležitá je i správná regulace, která uvede topný systém do provozu již v době, kdy nebezpečí námrazy vzniká. Tedy regulace, která snímá nejen teplotu, ale i přítomnost vlhkosti na sledované ploše. U venkovních aplikací je regulaci možné řešit třemi způsoby: Nejspolehlivější, nejekonomičtější na provoz, ale bohužel také nejdražší na pořízení je regulace, která snímá nejen venkovní teplotu, ale také přítomnost sněhu, ledu nebo vody v místě, které je chráněno před námrazou. V praxi je regulátor umístěn v rozvaděči a pomocí kabelové teplotní sondy snímá venkovní teplotu. Pokud teplota klesne pod nastavenou hodnotu (obvykle +1 °C), sepne proud do druhého (vlhkostního) čidla, které začne hřát. Sníh nebo led, který je na vlhkostním čidle, roztaje a vzniklá vlhkost vodivě propojí dva kovové snímače. Regulátor „pozná“, že hrozí nebezpečí vzniku námrazy, a sepne připojený topný kabel. Druhou variantou je řízení pouze na základě teploty. Pomocí vhodného termostatu je topný kabel sepnut v případě, že venkovní teplota klesne pod nastavenou hodnotu. V nabídce jsou i tzv. diferenční termostaty – tj. termostaty, u kterých lze nastavit zapínací i vypínací teplotu. Tyto termostaty jsou vhodné pro aplikace, kde uživatel má z dlouhodobých zkušeností ověřeno, že pokud teplota klesne například pod více než -10 °C, mráz je již tak silný, že sníh na střeše neodtává. Tento systém je méně přesný a spolehlivý, nedokáže například reagovat na situaci, kdy mrzne, ale není žádný sníh a topný kabel je v provozu zbytečně, na druhou stranu je zajištěno, že kabel alespoň nebude provozován při teplotách nad bodem mrazu. Poslední možností je ruční ovládání – sepnutí kabelu tedy provede uživatel. Při tomto způsobu bohužel hrozí velmi reálné nebezpečí, že systém v praxi nebude funkční. Pokud uživatel neuvede topný systém do činnosti v době, kdy námraza vzniká, dodatečné zapnutí už nemusí mít požadovaný efekt. Obráceně také hrozí nebezpečí, že kabel bude nedopatřením v provozu i v době, kdy je to naprosto zbytečné. Výsledkem budou nejen vysoké provozní náklady, ale může dojít i k výraznému zkrácení životnosti topného kabelu, pokud bude provozován při teplotách nad 10 °C. V případě, že je systém ovládán ručně a je uživatelem uveden do provozu až v době, kdy je předmětná plocha zakryta vrstvou sněhu, může jeho odtávání trvat i více než 12 hodin (podle výšky vrstvy sněhu).

Datum vydání: 3. 8. 2015

Edit: Alena Vondráková