Zahrada, která děti baví!
Dům si často pořizujeme kvůli dětem, aby si užily zahrady, dokud jsou malé. Někdy ale býváme naivní: vytvoříme zahradu jako ze škatulky s dokonale posečeným trávníkem, na něj postavíme typovou prolézačku a je to. A o děti je postaráno, říkáme si… Víte ale, co je na zahradě skutečně baví?
Vzpomeňme si na dobu, kdy jsme byli sami malí. Nepotřebovali jsme nic víc, než zmizet z očí dospělým a v klidu si vymýšlet vlastní hry. „Co dětem nejvíce chybí, je volnost,“ myslí si Magdalena Smetanová z atelieru in-site, která se zahradami pro děti dlouhodobě zabývá. „Zahrady, které děti baví, jsou členité: skrývají různá zákoutí a mají v sobě alespoň malou jiskřičku dobrodružství a improvizace.“
Domečky nemusejí být jenom ze dřeva – stejně dobře poslouží stan z dek na jednoduché konstrukci, která je variabilní a dá se přemísťovat v rámci zahrady. Ukázka je z mateřské školy v Berlíně.
Zahrada pro všechny
Děti potřebují mít svůj prostor pro běhání, dobrodružství i tvůrčí nepořádek. Naše vnímání krásy se od dětského výrazně liší. Pokud s tím dopředu počítáme, můžeme zahradu vhodně rozčlenit, vymezit dětem zákoutí, ve kterých jim ponecháme svobodu, a případné rušivé pohledy odcloníme. A také nastavíme jasná pravidla, aby zónování neztratilo svůj smysl.
Vhodné členění zahrady poskytne prostor pro hru i soukromí dalším členům rodiny; jednotlivá zákoutí mohou sloužit pro různé příležitosti. Je důležité vytipovat si místa pro pohled, pro klidné a harmonické posezení, pro nerušenou relaxaci. Vlastně je velmi důležité si už při plánování uvědomit, že ačkoliv při pořizování zahrady myslíme hlavně na děti, využívat ji nebudou pouze ony.
Pokud máte v zahradě dostatečný svah a chcete dětem opravdu dopřát, můžete na něj přikotvit skluzavku, popřípadě i schůdky ze špalků nebo z kulatin.
Jak ji rozčlenit?
Nejsnáze to jde pomocí zeleně. Ta dokáže zahradu rozdělit na intimní místa a zákoutí, a má zároveň pro děti obrovskou herní hodnotu: třeba právě na budování domečků a tajných stezek. Navíc je krásná na pohled a do zahrady jednoduše patří. Další možnosti rozčlenění zahrady už jsou náročnější, ale mnohdy o to zajímavější. Patří mezi ně různé zídky, plůtky a treláže s popínavkami.
Jednoduché dřevěné i jiné konstrukce můžeme nechat porůst popínavými rostlinami, a vytvořit zcela jednoduše zelená týpí. Sympatickým trendem posledních let jsou i různé stavbičky z živých vrbových proutků nebo dočasné přístřešky ze suchého proutí.
Ve svažité zahradě je členitost přirozeně podpořena sklonem terénu, se kterým můžeme ještě dále pracovat. V plochých zahradách mohou být zajímavým, ale náročným řešením terénní modelace: nízké kopečky nebo terénní valy, které zahradu rozhýbou. Dojem členitosti můžeme dále podpořit vhodnou zelení nebo jednoduše využít estetické zajímavosti rozvlněného trávníku.
Žádné hračky?
Není vůbec potřeba být takto extrémní. Naopak, existují zahradní evergreeny, které se nikdy neomrzí. Nesporným favoritem je houpačka, ta potěší v každém věku. Pro nejmenší je vhodné bezpečné sedátko s ohrádkou, větší děti ocení jednodušší provedení. Vyplatí se investovat do bytelné konstrukce, čímž se houpačka stane zdrojem zábavy i pro dospělé. Dokonce se může stát i designovým prvkem, dominantou zahrady.
Proutěné konstrukce působí v zahradě zajímavě; oblíbené jsou hlavně pro svoji lehkost. Některé si s trochou šikovnosti zvládnete vyrobit sami, jiné jsou zhotovené na míru a kromě herní funkce jsou i hezkou zahradní dekorací. Počítejte s tím, že mají omezenou životnost.
Bunkry? No jasně!
Co funguje spolehlivě, jsou bunkry a schovávačky. Nemusí se jednat o realistický domeček ze dřeva. Děti ocení schovávačky v keřích a v korunách nízkých stromů nebo jednoduché přístřešky z větví, a také dočasné stavbičky: stany a týpí, ale i velké bedny nebo krabice. Větší děti rozhodně uvítají i zdroj vhodného materiálu, který mohou využít pro své vlastní stavění a budování. Co v zahradách často schází, je také koutek pro střádání dětských pokladů. Děti potěší, když bude trochu schovaný a tajný…
V zahradě se vzrostlými stromy se výborně uplatní na kmeny a větve navázané lanové prvky pro balancování či houpání. Opět se jedná o variabilní prvky, které snadno pořídíme a ještě snáze ze zahrady odstraníme. Podobné je to také s houpacími sítěmi.
Pískoviště, má láska…
Klasikou, bez které se neobejde snad žádná zahrada obývaná menšími dětmi, je pískoviště. Vůbec nemusí být veliké, hlavně je potřeba, aby v něm byl ten správný písek na bábovky: kopaný, s příměsí částic hlíny a jílu, aby se dal správně hníst a držel pohromadě. Pískoviště je nejlepší umístit do lehkého stínu stromů a lze na něj snadno navázat improvizovanou kuchyňku doplněnou třeba vyřazeným kuchyňským nádobím.
Malí zahradníčci
Velkým zdrojem zábavy může být také koutek pro pěstování a zahradnické experimenty. A v neposlední řadě i pozorování života v zahradě. Vhodně zvolená zeleň může do zahrady přilákat ptáky i zajímavý hmyz. Hezkým a výchovným zahradním prvkem jsou ptačí budky a v zimě krmítko. Hitem dnešní doby jsou i různé broučí hotely – v zásadě však stačí, když prostředí v zahradě nebude úplně sterilní, a hmyz už si své úkryty najde.
A něco na mlsání
V zahradě by neměly chybět ovocné stromy a keře pro radost z ochutnávání. Zároveň je potřeba vést děti už od raného věku k tomu, aby nejedly plody z keřů, které neznají. Můžeme se pokusit jedovaté druhy vyloučit, i když úplně se nám to stejně nikdy nepodaří: jedovatý je žlutý pryskyřník v trávníku, rostlinky rajčat nebo fazolu, rododendrony, břečťan a dokonce i obyčejný černý bez. V parcích, na sídlištích a v lese se děti i s prudce jedovatými druhy setkají běžně, měly by se je proto naučit znát a rozlišovat.
Bez vody a trávy to nejde
Voda je důležitým živlem zejména v letních měsících, na koupání a osvěžení. Pořizovací a provozní cena bazénu i koupacího jezírka bývá vysoká, navíc se jedná o prostorově náročné prvky. Pokud po nich sami netoužíme, nevadí: dětem úplně postačí dočasný bazének, velkou radost však poskytne i obyčejný zahradní rozprašovač. A na co nesmíme zapomenout? Na pořádný kus trávníku pro běhání a pro míčové hry.
V proměnách času
Je potřeba počítat s tím, že děti rostou a vyvíjejí se, a s tím se mění i jejich hry. Dětské prvky je tedy vhodné pojímat jako dočasné a počítat s možností jejich jednoduché obměny. Zbytečně nákladné prvky se většinou nevyplatí pořizovat: na zahradě fungují pouze omezený čas; navíc se sériově vyráběné prolézačky rychle okoukají a omrzí. Od deseti, dvanácti let už začínají děti využívat zahradu podobně, jako my sami. Pak potřebují zejména klidné, zastíněné místo, kam se ukryjí s knížkou nebo tabletem, a plácek, kde si mohou udělat táborák s kamarády.
Polokmenné nebo vysokokmenné ovocné stromy do zahrad tradičně patří. Stromy, které teď vysadíme, poslouží další generaci dětí ke šplhání a hrám, na něž jsme byli zvyklí z doby našeho dětství.
Eva Jeníková, atelier IN-SITE
Foto: atelier IN-SITE
Eva Jeníková je spoluzakladatelkou atelieru zahradního designu a krajinářské architektury IN-SITE, a také asociace LOCI pro přírodní hřiště a veřejný prostor.
„Baví nás neotřelá, elegantní, na míru šitá řešení. Snažíme se vytvářet zahrady, které mají pointu, vlastní smysl a příběh. A samozřejmě takové, které ladí s životním stylem svých uživatelů. Vznik zahrady vnímáme jako proces hledání, diskusí i klidu pro utříbení myšlenek.“
Kontakt:
tel.: 607 989 125
Datum vydání: 19. 7. 2016
