PĚT otázek pro…Lukáše Houdka
Výrazný výtvarný talent, láska k umění a silný vztah ke sklu a sklářské tradici byly dány do vínku Lukáši Houdkovi. Teprve sedmadvacetiletý již vystudoval několik uměleckých škol a dále pokračuje v Ateliéru Skla na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Za zkušenostmi z oboru neváhá odjet do zahraničí a inspirovat se novými sklářskými technologiemi i místními zvyklostmi. V současné době vystavuje svá originální svítidla v prestižním pražském ZIBA Muzeu moderního skla v rámci společného projektu Pop-up: Sklo/Glass.
Co vás po pracovní stránce v poslední době nejvíce potěšilo nebo překvapilo?
Jsem moc rád, že můj bratr Filip zorganizoval skupinovou výstavu Made in Bor v Ziba muzeu Na Příkopech a že mne do ní zapojil. Vystavujeme zde naše špičková svítidla, do kterých vkládáme svá srdce.
V čem je váš přístup k designu jedinečný?
Doufám, že je současný a konkurenceschopný se světovým designem. Jak říká můj učitel Rony Plesl, musíme se srovnávat s nejlepšími. V ateliéru si z toho děláme legraci, ale je to pravda. Nehledám moc funkčnost, dělám to, co mě baví, je to můj způsob komunikace se světem. Nevím, jestli to je design, umění, socha nebo lustr. Asi všechno dohromady a ještě něco navíc. Každý jsme jedinečný a hledáme, čím se odlišit od ostatních. Lidé touží po tom, co nemá každý, a chtějí si koupit produkt, jenž bude vyjadřovat jejich osobnost.
Který projekt vám přinesl největší radost?
V poslední době projekt Made in Bor, kde vystavuju s bráchou Filipem, Jitkou Skuhravou a Jirkou Pačinkem. Ale momentálně prožívám prvotní nadšení z rýsující se nové klauzury, kterou vyvíjím v bratrově a Pačinkově studiu. Klauzuru představím jak u nás v galerii, tak na artsemestru na Umprum v polovině června. Napovím jen, že to budou svítidla inspirovaná zmrzlinou. Inspiraci jsem načerpal na Taiwanu, kde jsem byl poslední půlrok na stáži.
Jak si představujete pěkné bydlení?
Takové, kde se člověk cítí být doma, kde mu je dobře. Když si chcete koupit pečivo, jdete do pekárny, když maso, půjdete do řeznictví, když někdo bude chtít svítidlo, měl by jít za námi. Až si budu stavět vlastní dům, půjdu za architektem, jenž by měl do mé představy určitě zasahovat. Ale někdy prostě stačí cítit se doma dobře.
Pokud byste si mohl splnit tři umělecká přání, která by to byla? Chtěl bych být mecenášem umění, jen ho sbírat a dělat lidem radost. To je přání za všechny tři. Ale tahle otázka mi také připomněla tři pravidla štěstí od Kanta, „Mít co dělat, mít koho milovat a mít v co doufat.“
Foto: archiv Lukáše Houdka
JEDNÍM SLOVEM – nejoblíbenější
dětská hračka: model Mercedes Benz 300 SL roadster, ten s těmi dveřmi zavěšenými na střeše. Naprosto nádherný auto.
písnička, hudební interpret: Robert Plant, píseň Little Maggie. Až mi bude 66 jako jemu, rád bych dělal svítidla jako on hudbu.
Film: Adamova jablka
kniha, spisovatel: Steve Jobs od Waltera Isaacsona
místo na zemi: Green Island v Pacifiku, Taiwan
designér: Ingo Maurer
artefakt: sluneční brýle
barva: černá, červená…vlastně všechny
nápoj: pivo a voda
mimoprofesní činnost: freediving
Datum vydání: 15. 7. 2015