Dřevěné inspirace

Zajímavý kontrast tvoří mix mírně upraveného povrchu stolu vytvořeného z výseče poraženého stromu s přísnou geometrií zahradních židlí.

Ze dřeva se dají vykouzlit nejen lavičky či židle, ale i hadi, divoženky a Rumcajsové. Přinášíme inspiraci, kterou jsme posbírali na desítkách českých zahrad. Některé z nich patří výtvarníkům, jiné milovníkům legrace či dadaistům.

Dřevo pro lidi bylo a je důležitým materiálem. Každý druh má svoje zvláštní vlastnosti, což ovlivňuje možnosti jeho využití. To nejpřístupnější a nejlevnější je samozřejmě dřevo smrkové. Lze z něj vyrobit téměř cokoliv – se smrkem se kamarádí truhláři i tesaři, hodí se na výdřevu horníkům, dají se z něj vyrobit housle i papír… Anebo židličky pro Sněhurku a sedm trpaslíků. Pokud se však dostane do ruky výtvarníkovi, může u něj být úplně cokoliv. A tak třeba zahradu pražského muzikanta a Sklepáka Vladimíra Vytisky zdobí dřevěné činely a buben. O kus dál jsme objevili „zátiší“, které najdete snad na každé venkovské zahradě: hranici z naštípaných polen. Tahle hromada dřeva je však na rozdíl od těch obyčejných barevně pojednaná. Každá výseč a špalek jinou svítivou barvou.

Hromada naštípaného dříví se může za pomoci fantazie a křiklavých barev změnit ve veselou téměř op-artovou záležitost.

Bubenická souprava pochází ze zahrady Sklepáka Vladimíra Vytisky.

TORZA STARÝCH STROMŮ
Jsou dřeva měkká a tvrdá, dřeva exotická a dřeva řezbářská, dřeva rezonanční a dřeva ovocná. Do této kategorie patří především torza starých ovocných stromů, z nichž nejkrásnější jsou podle mínění milovníků zahrad jabloně. Jsou krásné, když se zelenají, a stejně krásné jsou i v zimě. Ale ani uschlá jabloň není k zahození, je to skoro stejné, jako byste měli na zahradě dřevěný artefakt. V zimě se hodí na zavěšení krmítka, v létě se na zajímavě tvarové koruně stromu pěkně vyjímají květináče s petúniemi či muškáty.

Dřevo v podobě klasického posezení s náspem ohraničeným hranoly

Zastřešený a romanticky pomalovaný kmen stromu budí iluzi klátového úlu.

Dekorativní žardeniéru majitel vytvořil z torza omletého vývratu, který opracoval a upravil bělením.

DŘEVO A ZUB ČASU
I když připouštím, že posezení či poležení na nové zahradní soupravě z teaku je příjemná záležitost, dávám přednost romanticky omšelé lavičce s „fousy“ ze smrkového dřeva, která stávala před kůlnou mojí babičky. Asi nejkrásnějším dřevěným zážitkem byl pro mne stůl ze starých fošen – původně lávky, která byla nestejnoměrně ochozená a doslova prošlapaná tisíci kroky. Stál v centru obývacího pokoje sochaře Jana Nálepy, který měl to štěstí, že kdysi po téhle lávce každý den chodil do školy. A pak, když lávka dosloužila a nahradila ji nová, betonová, si z ní udělal stůl. Podle slov výtvarníka je dřevo, které má „fousy“ tím nejinspirativnějším materiálem pro tvorbu artefaktu. Nemyslel tím jen řezbářsky pojednané a více či méně zajímavé monolity na způsob totemu (s více či méně standardní podobou – od toho indiánského až po květinově laděnou alpskou hvězdici), ale fantazijně pojaté kusy dřeva na způsob proměny.

Záběr z proslulé čarověníkové zahrady pana Janouše z Doks u Prahy. Majitel ji vyšperkoval četnými dřevěnými artefakty vlastní výroby – například i strojem na vrhání šišek.

„Mozek“, nápad ze zahrady paní Maškové ze Sobotky u Jičína. Je vyrobený ze smrkové soušky.

Kmen a kůra starého ořechu „prohlédla“ po zásahu dadaisty a malíře Oldy Dufka.

DŘEVĚNÝ ŠNEK A HLAVA GÉNIA
Půvabná je třeba metamorfóza dřevěného „nádoru“ vyrostlého na bříze, kterou podle vyprávění majitelky cestáři skáceli za plotem domu, kde bydlí. Ten se posléze proměnil ve šneka – stačilo se jen tvořivě podívat na jeho tvar a pak ho domalovat svítivými barvami. To paní Mašková ze Sobotky u Jičína naopak v nádoru na uschlém smrku rozpoznala mozek neznámého génia – stačilo ho jen vysvléci z kůry, jemně přeleštit, přelakovat a postavit na to správné místo – tedy na skalku – ale pěkně prosím: vzhůru nohama… Ze špalku můžete mít samozřejmě i permoníka, z napůl vykotlaného kmene, který po povodni vyplavila řeka, se může stát žardeniéra. A samozřejmě – pokud máte nejen výtvarného ducha, ale i trochu řemeslného fortele, nic vám nebrání vyrobit si malý dřevěný prak a zdrobnělinu lidové zvoničky. Ale to už jsme u početného bratrstva českých kutilů…