Nakročená do krajiny...
Zahrada nenásilně navazuje na okolí.
Rodina vlastnící statek v drsném kraji Vysočiny se řadu let snažila o úpravu jeho okolí jak vlastními silami, tak s pomocí zahradnických firem, ale pořád to nebylo to pravé. Až se rozhodli přizvat na pomoc zahradní architektku Marii Kučerovou Lejčkovou, která nám proces proměny zahrady popsala….
„Zahrada kolem rekreačního stavení vznikla propojením několika sousedících pozemků na okraji malé obce. Díky tomu se otevřely průhledy do okolní krajiny, z jedné strany s výhledem na kapličku a z druhé strany s malebnou scenérií polí a vzdáleného lesa. Při tvorbě zahrady bylo zásadní tyto výhledy nepotlačit a zároveň opticky uzavřít bezprostřední okolí domu zeleným rámcem tak, aby se jeho majitel necítil vůči okolí zcela obnažen. Ve studii jsme rozvrhli základní prvky v zahradě – rekreační zónu s posezením, zónu s koupacím jezírkem a lesním biotopem, zpevněné plochy, cesty zídky, živé ploty a vzrostlé stromy. Na zahradě se nacházela velká část různě vzrostlých dřevin, vysazená dřívějším nebo nynějším majitelem. Řekli jsme tedy, které ponecháme a doplníme, které přesadíme a které z kompozice úplně zmizí. Tato fáze bývá pro klienta často náročnější než samotný návrh budoucí zahrady. K mnoha dřevinám, které chce architekt odstranit například kvůli jejich druhové nevhodnosti, má majitel citový vztah, protože je zasadil a pár let s nimi ‚rostl‘. V tomto případě si majitel většinou nechal poradit. Museli jsme ustoupit pouze u skupiny stříbrných smrků pichlavých, které sázeli jednotliví členové rodiny a nachází se u nich hřbitov čtyřnohých miláčků. Spousty jiných zakrslých jehličnanů a méně vhodných rostlin jsme umístili na vhodnějších méně exponovaných místech nebo jimi obdarovali sousedy.
Nevzhledný lem čističky maskuje zimostráz.
Prostor před vraty před úpravou
Z lavičky je pěkný výhled na vzdálená humna.
DŮLEŽITÁ JE SPOLUPRÁCE
Zahradu jsme vytvářeli ‚za pochodu‘ často přímo v terénu víc než na papíře. Majitel je obdařen dobrou prostorovou představivostí a díky tomu se mohly naše papírové návrhy omezit na jednoduché skici a osazovací plán, kde jsme představili rostliny a jejich umístění. Při naší první návštěvě, v březnu, jsme seděli v obýváku s investorem, za oknem bagrista odstraňoval svah pro chystanou přístavbu. Náhle se zastavil a váhal, zda rozhrnout právě vykvetlé narcisky. Vtom zasáhla paní domu. Vždyť právě tyto květiny vysazovala mezi prvními! Tím byla dána hranice svahu. Tento příklad je charakteristický i pro naši další spolupráci na přípravě zahrady. Ne přijít, minulé prohlásit za špatné a vše se snažit předělat k obrazu svému. Ale naopak najít společnou řeč a udělat, co je pro dané místo i obyvatele nejlepší. Z investora a architekta se musí do jisté míry stát partneři a musíte najít společnou řeč, jinak to moc nefunguje. Od naší jarní návštěvy pak pokračovala stavba závratnou rychlostí tak, aby mohli majitelé strávit Vánoce už v hotovém domě.
V prostoru před vraty zůstala na svém místě jen část azalek a sloupovitý tis. Doplnily je stálezelené bobkovišně a trvalky kvetoucí v různých ročních obdobích nebo okrasné listem – kakosty, bohyšky, podzimní anemonky a škornice.
Zahrada vznikla jedinečným propojením několika stavení a pozemků k nim náležejících. Takto původně vypadal prostor před vraty.
UVÍTACÍ PARTIE
První část, kterou jsme v rámci zahrady začali upravovat, byl prostor před vraty. Zde bylo v minulosti v dobré víře vysazeno mnoho dřevin méně či více vhodných pro dané místo. Nutné bylo zakrýt skruž od čističky odpadních vod a sjednotit výsadbu tak, aby se minimalizovala potřeba manuální práce a sečení trávy kolem solitérně vysazených dřevin. Rozhodli jsme se z prostoru udělat polootevřené zákoutí s intimnějším rázem, které mile uvítá všechny příchozí. A aby bylo možné užít si pěkný výhled na vzdálenější náves, umístili jsme sem lavičku a obklopili ji pivoňkami. Odstranili jsme nevhodné okrasné trávy a vyjmuli většinu azalek a rododendronů. Některé jsme jen přesadili, ostatní jsme přestěhovali jinam. Zelený lem ze zimostrázu celoročně ukrývá modře natřenou skruž čističky. Původní dřeviny, sloupovitý tis a azalky, jsme doplnili stálezelenými bobkovišněmi. Nevzhlednou skřínku s elektroinstalací zakryla kalina vonná a vše doplňují trvalky kvetoucí v různých ročních obdobích, nebo okrasné listem.
Jistých úprav se dočkal i uzavřený dvůr, kde byla umístěna skalka s různorodou směsí rostlin, které si po letech začaly konkurovat. Ze skalky se stal vyvýšený záhon oddělený suchou zídkou, doplněný keřovitou mandloní a půdopokryvnými trvalkami, aby dostal venkovštější ráz.
SE VZTAHEM K MÍSTU
Majitelům, kteří mají v oblibě pestrobarevné jehličnany zakrslých forem, jsme museli dokázat, že to jde i bez nich, pro místo přirozeněji. Změna byla vidět během krátké doby, a to nejen ta vizuální, ale snížily se i nároky na údržbu. Tím jsme získali důvěru majitelů a mohli se pustit do další části zahrady kolem nové přístavby domu, která byla mezitím dokončena. Hlavní výsadbová část vznikla v odbagrovaném svahu kolem nové přístavby obytné části. Zde jsme umístili výsadbu nejnáročnější na údržbu složenou především z keřů, okrasných trav a trvalek. Vzdálenější partie zahrady jsme jen doplnili o vzrostlé stromy, hranici pozemku vedoucí podél silnice pak o volně rostoucí opadavé keře – šeříky, pustoryly, lískové keře.
Zahrada je koncipována tak, aby se v průběhu roku nejvíce proměňovala, jak pestrou směsí trvalek v létě, tak zbarvením listí a trav na podzim. Jen ten stříbrný smrk, k němuž mají majitelé citový vztah, sem tak docela nezapadá.
BAREVNÝ SVAH
Původní představa majitele, že odbagrovaný svah proměníme v kaskády, které budou odděleny palisádami z železničních pražců a doplněné žulovými koryty, dopadla úplně jinak. Svah dostal přírodnější ráz, který vycházel z přirozeného terénu, se schodištěm z pražců. Ačkoliv se jednalo o záhumenní zahradu, i zde bylo vysazeno množství rostlin více či méně vhodných pro tuto lokalitu. Požadavek majitelů byl vytvořit celoročně zajímavou kompozici, hlavně barevnou. Volili jsme tedy druhy rostlin, které jsou spíš listnaté a svojí barevností se proměňují v čase – květy, kůrou a listem. Jehličnany jsme omezili asi na třetinu, tvoří je převážně zakrslejší formy borovic, tisů a půdopokryvných jalovců. Jehličnany doplňují skupiny vřesů a vřesovců s okrasnými travami. Tím, že byl terén svahu obnažen až na samotnou skálu, se zde těmto druhům nakonec daří nejlépe. Vycházeli jsme především ze sortimentu rostlin typických pro venkovské prostředí a přírodnější styl zahrady. Jediným vztyčeným prstem zůstává zmíněná milovaná skupina stříbrných smrků, které do tohoto rázu krajiny nezapadají.
Sloupovitý jalovec v pozadí je jedním z původních druhů rostlin, které byly ponechány. Sice se sem úplně nehodí, ale je zde ponechán na dožití, než jej nahradí jiné druhy rostlin.
Svah je asi z poloviny vysázen druhy půdopokryvnými, aby nedocházelo k sesouvání zeminy. Rostliny byly vysazeny do kokosové rohože, která jej také trochu zpevnila a zabránila sesuvu mulčovací kůry. Svah byl při dostavbě domu odkopán téměř na skálu, některé rostliny proto měly potíže se zapojením, a musely být nahrazeny vhodnějšími.
NAKROČENÍ DO KRAJINY
Připojením vzdálenější parcely směrem k silnici se nejen zvětšila plocha zahrady, ale získali jsme další prostor až k silnici, kde jsme mohli vytvořit méně formální zahradní část. Na hranici pozemku byly v minulosti hustě vysazeny smrky a nacházela se zde skupina spontánně vysemeněných stromů – bříz, planých třešní a doubků. Stromy jsme částečně redukovali, aby si v budoucnu příliš nekonkurovaly, a doplnili jsme je tak, aby časem vytvořily ucelený lesní biotop. Kostru zahrady tvoří základní přírodní druhy, které se zde nebo v okolí už nacházely. Vzhledem k velikosti pozemku jsme museli pracovat s menším měřítkem a použít druhy sice blízké přírodním – břízám, dubům, smrkům a borovicím, ale menšího vzrůstu. Na severozápadní hranici tak vznikl jakýsi větrolam, který chrání zahradu od studených větrů i působí jako clona od silnice vedoucí do vsi. V níže položené části zahrady byla vytvořena plocha pro koupací jezírko a saunu, které budou realizovány v budoucnu. Díky mírné svažitosti pozemků bylo jejich propojením a zrušením plotů dosaženo jedinečného celku s krásnými výhledy do okolní krajiny. Větší travnatá plocha mohla být rozdělena na zóny s častěji sečeným rekreačním trávníkem a plochy parkové přecházející v květnatou louku. Už pár let po dosadbě lesíka se začaly objevovat první houby – důkaz, že lesík se stává opravdovým lesem. Místo je výjimečné i tím, že se jeho bližší a vzdálenější okolí stalo opticky jeho součástí. Tři horizonty – nejbližší výsadba, vzdálenější lesík a v dálce horizont skutečného lesa – jsou navzájem provázány a spoluvytvářejí jedinečnou kulisu zahrady a domu. Majitelé se tak dívají přes svoji zeleň a trávník průhledem mezi stromy dál do krajiny, což se podaří málokdy. Je to nejen charakteristikou daného místa, ale také tím, že jsme s tím cíleně pracovali v návrhu. Každé místo nabízí jiné možnosti. Úkolem architekta je s nimi pracovat a maximálně je využít. Proto také nelze vytvořit typovou univerzální zahradu, která bude fungovat stejně všude. Při tvorbě bylo důležité oprostit se od vztahu k jednotlivostem a přistoupit k dílu jako k celku. I když jsme se s majitelem zpočátku trochu rozcházeli v názorech na druhovou skladbu, měli jsme shodnou vizi, čeho chceme v zahradě dosáhnout – otevřením průhledů do krajiny a jejich rámováním vznikla jedinečná kompozice, která svým majitelům přináší radost spojenou s aktivním odpočinkem.“
Ing. Marie Kučerová Lejčková
Je absolventkou Vyšší odborné zahradnické školy v Mělníku a České zemědělské univerzity v Praze. Své znalosti si dále rozšířila při studiu krajinářství na fakultě životního prostředí téže univerzity. Odlišné přístupy k oboru a mnoho inspirace načerpala během několika zahraničních stáží ve Skotsku a v Arizoně (USA), i v mnoha tuzemských firmách. Podněty nabyté z cest se snaží uplatňovat při navrhování zahrad, ale i menších krajinných úprav. Je členkou Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu.
Kontakt: tel.: 604 868 384 www.vjem.info
Zadní partie mají přírodní charakter, což dokazují i houby, které zde již dva roky po úpravách začaly růst.
Původní stromy byly částečně redukovány, aby si v budoucnu příliš nekonkurovaly, a doplněny tak, aby časem vytvořily ucelený lesní biotop.
Datum vydání: 26. 6. 2015
