Leden – na „maison“ jedem

A máme za sebou další pařížský veletrh Maison & Objet, tentokrát zimní, lednový. Byla to podívaná, vyprávějící o krásné obyčejnosti, o tom, jak staré prochází novým a nové prolíná starým, a jak jim to spolu sluší. Jak si designéři stále víc váží přírodních materiálů a jak dovedně pracují s těmi novými. A také o tom, že únava je přece jen trochu znát.

Ta myšlenka náhle zazvoní v hlavě: Tohle už jsem viděla… Je vražedná pro další setrvání na veletrhu, mozek hlásí vysoký stupeň únavy, všechno je stejné. Ale tentokrát se dostavila hned na začátku, v pavilonu, kde žije design (NOW! Design vivre) a kde jsou ti progresivní, kreativní… Vystavují to, co už mnohokrát, a k tomu občas i opravdovou novinku. Vlastně to není tak úplně špatně, když se něco povede, má se k tomu značka hrdě hlásit a připomínat světu: To já jsem na to přišel! Něco, co opravdu neumíme… A tak jsme znovu potkali osmdesát let mladou Anglepoise, potěšil nás pohled na o něco málo mladší Aaltovu vázu Savoy v barvě pro letošní rok. A pak jsme občas s lehkým pobavením, občas s údivem prohlíželi předměty každodenního života, vystavované jako nový skvost. Tu nejobyčejnější dřevěnou lavici s dvěma očky nahoře, doporučovanou jako dodatečné sezení pro hosty, aby se vešli ke stolu, tu jutové povlaky na polštář, dýchající dávným koloniálním obchodováním či pestrou směsici vzorů a barev, jakou umí namíchat jen Desigual, obdivovaný mladou generací, ačkoliv se vším, co dělá, odvolává k minulosti. Ovšem – geniálně ji kombinuje, takže netrčí, ale dodává energii. Ta dovednost a cit pro kombinace jsou podstatné, protože téměř všechno, co se dnes dělá, v sobě nese nějaký dotek odjinud, ať už mluvíme o době či materiálu.

KOŘENY 
Starého ducha času bylo možné pocítit i jinak než datem vzniku výrobku. Dotek starého řemesla a ruční práce byl všudypřítomný. Něco zvetšelosti, něco vybledlosti, nové tisky se starými vzorky, ale hlavně hodně preciznosti a řemeslné dokonalosti. Kupodivu se toto pravidlo vztahuje i na moderní materiály, netýká se jen dřeva, lnu, bavlny, kůže, všichni dobří se obracejí ke kořenům, kdy poctivá práce byla ceněna nejvíc. Moderní sklo, porcelán i keramika jsou dotčeny starým rytím, vzorem, přizdobením, do ryze moderního interiéru se na stěnu dávají romantické či retro tapety. Nebo se rovnou vedle uhlazeného a dokonale vyrobeného solitéru ponechá syrová zeď – to není jen efektní pro foto, to je současný trend!

BARVY A VZORY 
Poměrně často zasvítila z textilu, skla, keramiky i plastu ve výstavních pavilonech teplá žlutá, také se občas touto barvou lakuje dřevo. Dalším výrazným lakem je červená, jinak jsou barvy spíš potlačené, připomínají různé vybledlé tóny moře u pobřeží. Jásavé barvy už si drží jen plast, občas výjimečně textil. Pořád je oblíbená šedá. Zásadním trendem jsou však barvy rozpité, které různě sáknou do sebe. Vzory jsou hodně organické, plíšky na stolku jsou jako šupiny kapra, jindy připomínají buňky, mořský svět, čerpají z živočichů i rostlin. V důsledku rozpitých barev často nemají vzory na textilu ostré kontury, působí rozmazaně. Jindy jsou barevné neostré šmouhy vzorem samy o sobě.

MATERIÁLY 
Nepochybně je stále na prvním místě dřevo, přednost dostává jeho zcela přirozený vzhled či spíš vzhled dřeva vyplaveného, které už má něco za sebou. Kombinuje se naprosto se vším. Moderní skříňka často nabízí kombinaci přírodního a lakovaného dřeva nebo se dosadí jiná dvířka nebo aspoň vzor. Sklo ze starých manufaktur využívá starých technik, ale nejmodernějších technologií, vzniká tak nádherná okouzlující směsice. Keramika dovedně osciluje mezi jednoduchými moderními tvary a tradicí, zejména tou francouzskou, směřující na slunečné středomořské pobřeží. Ale pozor! Ta zaručeně provensálská keramika, u níž jsme se zastavili, byla ze Švédska. Materiály, jejich zpracování a vlivy kultur často klamou. I to je to všudypřítomné prolínání.

 

Datum vydání: 22. 6. 2015

Edit: Vladimíra Storchová