Lapidárně, nikoliv však nudně

Dům, který vyrostl v podhůří Jizerských hor, měl kolem sebe dostatek prostoru, aby mohl získat ničím nespoutaný výraz. Majitelé si však přáli dům spíše konzervativní, tak aby příliš nevybočoval z místních zvyklostí, ale byl zároveň i moderní. Přitom takový, který by obstál i v dálkových pohledech.

Dálkové pohledy a umístění na pozemku byly v tomto případě velmi důležitým faktorem při návrhu domu. Rozlehlý pozemek na části louky za městem, nabízel rozmanitá řešení. Dům bude zřejmě ještě dlouho osamocen, ale v budoucnosti ho mohou obklopit další stavby. Zakládá tak do budoucna i urbanistické vztahy. Je zdaleka vidět a sám nabízí nádherné výhledy do údolní nivy s městem.

VŠE SE ODVÍJÍ OD DISPOZICE 
Jednoduchý, moderní a praktický, který nebudí příliš pozornosti. S tímto požadavkem se obrátili majitelé na architekta Martina Hilperta, který působí v jejich regionu. To však nebyl ten hlavní důvod, proč ho oslovili. Zaujal je jeho vlastní, v té době právě dokončený dům – dřevostavba. „Líbil se nám právě jeho jednoduchý styl a neokázalost,“ vysvětluje majitelka domu, „ale chtěli jsme dům zděný, ne dřevostavbu.“ Architekt nechal majitele, aby své požadavky formulovali písemně: „Pracuji tak, že lidi nechám sepsat svou představu. Při psaní si vše rozmyslí, lépe se jim to uleží, hlouběji si rozmyslí provozní vztahy, zamyslí nad tím, jak funguje jejich domácnost, co by rádi a co potřebují…“ Dům měl vyhovět obvyklému fungování pětičlenné rodiny, důležitým požadavkem bylo spojení se zahradou. Měl reagovat na časté přesuny auty, speciálními požadavky byla sauna, veliká knihovna, majitelé si nepřáli střešní okna… Nad sepsanou představou si potom s majiteli podrobně povídali o tom, odkud kam chodit, co oddělit, co spojit. „Snažím se v dispozici neplýtvat prostorem, a tím pádem penězi. Tedy aby chodby a obslužné prostory zabíraly jen nezbytně nutnou plochu, aby vše na sebe plynule a přirozeně navazovalo. Dispozici cizeluji velmi pečlivě, je podle mne základem i pro správný vnější výraz domu a usazení do terénu.“ Ve shodě s konzervativnějším pojetím stavby zvolil i umístění domu na pozemku. Dům leží zhruba v jeho středu. „Snahou bylo navázat na urbanistické řešení zástavby a vytvořit nadčasové řešení, nikoliv vytvářet samoúčelné kontrasty, které mohou být z výtvarného hlediska dobré, ale nevíte, zda lokalitě neublíží v její celistvosti. Vnímám okolí domu jako jeho nedílnou součást. V tomto území je tradicí situovat domy uprostřed pozemků a vytvářet tak rozvolněnou výstavbu.“

OŽIVENÁ KLASIKA 
Všechny požadavky se promítly do prvního návrhu, který díky důkladné přípravě majitelům téměř beze zbytku vyhovoval. Architekt navrhl zděnou stavbu z vápenopískových cihel opatřenou vnějším zateplovacím systémem. Základem domu je klasický kvádr se sedlovou střechou, který oživují dvě přisedlé hmoty – garážový přístřešek na severní straně a jižní terasa z monolitického betonu. Působí jako by dvě kostky vbíhaly do základního půdorysu domu. Jejich pultové, nebo spíš téměř rovné střechy dodávají domu soudobý výraz, který je podtržen sedlovou střechou bez přesahů a obdélníkovými vikýři. I s barevným řešením byli majitelé spokojeni, ač očekávali v místě obvyklou kombinaci žluté, béžové či hnědé. Parkování aut v přístřešku zatím majitelům vyhovuje, nepotřebují uzavřenou garáž, kterou by využívali třeba jako dílnu. Navíc je přístřešek navržen tak, aby se kdykoli v budoucnu mohl garážovými vraty uzavřít. Na něj navazuje sauna se skladem. Terasa plní přání paní domu, aby měl dům bezprostřední spojení s okolím: „Vyhovuje mi, že je napojena nejen na obývací pokoj, ale i kuchyň, mohu tak snadno připravovat jídlo i venku.“ A ještě dodává, že až potom, co se do domu nastěhovali, si uvědomila, jak výborně terasa funguje. „V létě je zde příjemný stín, ale v zimě nebrání nízkému slunci, aby proniklo hluboko do interiéru, navíc chrání i před větrem, což je ve zdejším povětří hodně důležité.“ Zkrátka terasa je nejen vizuálně, ale i funkčně jedním z nejpodstatnějších prvků domu.

VIZITKA DOMU
Rodinný dům v Pojizeří
Zastavěná plocha: 196,3 m²
Užitná plocha: 185,6 m²
Založení: železobetonové pasy o šířce 50 cm pod obvodovými stěnami a 30 cm pod vnitřními nosnými stěnami
Konstrukce: svislé nosné konstrukce z vápenopískových cihel, plášť je zateplen minerální vatou – systém Sendwix M 2420 firmy KM Beta. Strop železobetonový Systém Rector, přechází ve střechy terasy a přístřešku.
Střecha: sedlová se sklonem 45°, klasická trámová sedlová konstrukce se dvěma vikýři, zateplená minerální vatou mezi a pod krokvemi, krytina předzvětralý titanzinek
Fasáda: tenkovrstvá omítka, terasa obložena modřínovým dřevem
Okna a vchodové dveře: dřevo, dřevohliník, zasklené trojsklem
Podlahy: dubový masiv, keramická dlažba
Vytápění: tepelné čerpadlo vzduch-voda, krbová vložka

INTERIÉROVÉ ŘEŠENÍ 
Obapolně spokojený tvůrčí dialog probíhal mezi majiteli a architektem i při řešení interiéru. Například schody si paní domu přála jednoduché lehké, se stupni zabudovanými do bočních stěn, a její přání bylo splněno. Dispozice je velmi praktická, na zádveří navazuje prostorná šatna a technická místnost. Koupelna v přízemí plní i funkci chodby – projdete tudy do sauny, popřípadě garáže či skladu, ale přístup je možný samozřejmě přímo zvenčí. Prostorná společenská část – obývací pokoj, jídelní kout a kuchyň plynule navazuje na venkovní terasu, nejoblíbenější místo rodiny. V podkroví se pak nacházejí ložnice a pracovna. Martin Hilpert navrhoval nedílné součásti domu – od podlah, dlažeb, dveří, přes vestavěný nábytek, základní návrh kuchyně, až po vypínače či svítidla. Opět spíše konzervativní řešení je založeno na důrazu na detail a precizním provedení. Dřevěné prvky, podlahy, schody, dveře…, jsou převážně dubové, někde oživeny zebranem. Zebrano objevíme i v kuchyni na části kuchyňské linky, tam se však jedná o dekor lamina. Nábytek si majitelé z větší části přestěhovali z předchozího bydliště.

TEPLO A VODA 
Řešit vytápění a zásobování vodou nebylo jednoduché, v místě není plynová přípojka ani městský vodovod, dům je pouze připojen na místní kanalizaci. Také v tomto případě svěřili majitelé řešení Martinu Hilpertovi. Požadovali hlavně komfortní vytápění, aby bylo v domě při návratu teplo. Zkrátka bez vstávání, zatápění a přikládání. Volba padla na tepelné čerpadlo vzduch-voda napojené na teplovodní rozvod s podlahovými konvektory, v patře s radiátory. Navíc si majitelé mohou přitopit, nebo jen tak pro radost zatopit, v krbu v obývacím pokoji. Teplý vzduch se odvádí průduchy na chodby, a prohřívá celý dům. Tepelné čerpadlo zajišťuje i ohřev teplé užitkové vody, která se jen při extrémně zvýšeném odběru musí dohřát elektrickou spirálou. Vodu domácí získávají z vlastní studny, ale není jí nadbytek, proto využívají ke splachování dešťovou vodu. Ta není odváděna do kanalizace, na pozemku jsou vybudovány vsakovací rýhy, kolem nichž je vysázena vodomilná vegetace. Zdá se, že pečlivá příprava a precizní provedení se vyplatily. Paní domu na naši obvyklou otázku, co by změnila, kdyby měla dům stavět znovu, s již nabytými zkušenostmi, odpovídá rezolutně: „Neměnila bych nic.“

Ing. arch. Martin Hilpert (*1979) 
Studoval architekturu na FA Technické Univerzity v Liberci a scénografii na DAMU v Praze. Studium skončil diplomovou prací na téma La Sagrera – železniční terminál v Barceloně. Jako architekt pracoval v kancelářích v České Republice a v Katalánsku; v Liberci, Praze, Barceloně a Reusu. Od roku 2008 působí samostatně v České republice. V současné době má vlastní ateliér ve Frýdštějně a je městským architektem v Semilech. 
Kontakt: Martin Hilpert architektura, urbanismus a design tel.: 732 181 505 www.hilpert.cz

Datum vydání: 20. 6. 2015

Edit: Miloslava Perglová