V koloniálně-industriálním stylu

Přestože lidé jsou různí, mají rozdílný vkus, potřeby i představy, jejich příbytky jsou si v poslední době často značně podobné. Snaha pořídit si to nejmodernější v nich zvítězila nad individualitou. To však není případ interiéru, který jsme navštívili. Ten určitě netrpí nedostatkem originality, jeho majitelé si dokonce vytvořili svůj vlastní osobitý styl.

Rodina majitelů, než se nastěhovala do nového domova, bydlela v pražské bytovce. Ta sice měla zahradu, ale protože byt byl ve třetím patře a dům postrádal výtah, přece jen byla poněkud z ruky. „Přáli jsme si vlastní zahradu,“ přibližuje majitelka jeden z motivů rozhodnutí pořídit si rodinný dům a vysvětluje, proč z lokalit vyšla vítězně okrajová čtvrť hlavního města – Slivenec: „Líbilo se nám, že je to Praha, a zároveň vesnice, kde navíc bydlí někteří z našich kamarádů, i to, že tamní zástavba má jednotný funkcionalistický ráz, připomíná čtvrti s baťovskými domky. Proto je tam příjemný i výhled z okna. Společně s manželovým otcem jsme si zde koupili dvojdomek se zahradou, kterou jsme ale nedělili. Dětem to tak lépe vyhovuje.“Rodina majitelů, než se nastěhovala do nového domova, bydlela v pražské bytovce. Ta sice měla zahradu, ale protože byt byl ve třetím patře a dům postrádal výtah, přece jen byla poněkud z ruky. „Přáli jsme si vlastní zahradu,“ přibližuje majitelka jeden z motivů rozhodnutí pořídit si rodinný dům a vysvětluje, proč z lokalit vyšla vítězně okrajová čtvrť hlavního města – Slivenec: „Líbilo se nám, že je to Praha, a zároveň vesnice, kde navíc bydlí někteří z našich kamarádů, i to, že tamní zástavba má jednotný funkcionalistický ráz, připomíná čtvrti s baťovskými domky. Proto je tam příjemný i výhled z okna. Společně s manželovým otcem jsme si zde koupili dvojdomek se zahradou, kterou jsme ale nedělili. Dětem to tak lépe vyhovuje.“

CO S TÍM? 
Majitelé se rozhodli, že s úpravou dispozice i vybavením interiéru nového domova si nechají poradit od architekta. „S Viktorem Koreisem mě dala dohromady kamarádka – designérka. Říkala, že zná jednoho moc šikovného kluka,“ odpovídá majitelka na otázku, co je přivedlo k tomu, že oslovili právě jmenovaného architekta. „Dům zvenčí vypadal zajímavě, dispozičně to ale bylo podstatně horší. Obývací pokoj byl v podstatě nepoužitelný, měl tvar nudle. Byla to spíš chodba vedoucí ze zádveří do kuchyně,“ vzpomíná architekt na své seznámení s domem a dojem, který v něm zanechal, a pokračuje: „Nakonec jsme se s majiteli dohodli, že vlastně nepotřebují velkou garáž, a že se z ní přibližně dvě třetiny připojí k obývacímu pokoji, který se tak rozšíří. Zároveň se vybourala příčka mezi obývákem a kuchyní, čímž se obě místnosti propojily. Jinak se v rámci klientských změn při dostavbě nedalo celkem nic dělat.“

DISPOZIČNÍ ŘEŠENÍ 
A jaké má dům dispoziční řešení? Vchodovými dveřmi se vstupuje do zádveří, kam je přístup rovněž z garáže. Dveře do ní ale ve vstupním prostoru těžko postřehnete, jsou součástí obkladu stěny a využité jako věšák. „Aby v poměrně malém prostoru nebylo předveřováno,“ vysvětluje architekt a upozorňuje na další zajímavost – bambusové podlahy, které v zádveří nahradily původní dlažbu. „Běžné bambusové podlahy, které jsou v ostatních částech domu, se vyrábějí tak, že se surovina nakrájí na úzké proužky, které se slepí do podlahových prken. Zde je ale tělo bambusové tyče napařené a rozbalené do roviny.“ Malé zádveří nabízí i značný úložný prostor. „Děti dělají různé sporty, a tak jim stačí jen sáhnout a vytáhnou tu správnou tašku,“ říká majitelka. Na zádveří navazuje hlavní obytná část domu. Napravo ve výklenku, na ploše ukrojené z původní garáže, je klasický obývací pokoj. „Je to taková zašívárna pro chlapy,“ říká Viktor Koreis a majitelka si libuje, že je v něm, stranou rodinného dění, schovaná televize, která díky tomu nemá šanci ovládnout celý prostor, jehož součástí je ještě kuchyň a v jejím sousedství jídelna. V patře je situována ložnice rodičů, z níž je přístup do koupelny s WC, dva malé dětské pokojíky, ještě jedna koupelna s WC, pracovna a technická místnost.

OSOBITÝ STYL 
Byt je zařízen ve velmi osobitém stylu. „K originálnímu vybavení nás vlastně přivedly bambusové podlahy, které zde už byly. Nepřipadaly nám špatné, jenže bambus patří do tropů, ke koloniálnímu stylu, a my máme rádi moderní, jednoduchý. Tak jsme si řekli, že si vytvoříme svůj vlastní industriálně-koloniální styl. Viktor Koreis nám na to tenkrát řekl, že je to tak úchylné, že se mu to až líbí,“ vzpomíná s úsměvem majitelka. Bambus v domě najdeme v různých podobách. Kromě podlah jsou z něho vyrobeny i některé kusy nábytku a doplňky, a v neposlední řadě je dominantní zelení na zahradě.

„Navrhuji, nevnucuji,“ prozrazuje své krédo designér Viktor Koreis.

NENÍ VŠECHNO Z BAMBUSU 
Všechno v domě ale samozřejmě není z bambusu. Většinu vybavení navrhl Viktor Koreis nebo je manželé koupili v obchodě s indonéským nábytkem či v prodejně s orientálním zbožím – Sanu Babu. Moderní kuchyňská sestava má sice strohé tvary, ale tím, že její povrch připomíná knihařské plátno, působí teplým dojmem. Stejně tak pracovní deska, na jejíž adresu majitelka říká: „Nemám ráda, když si nějaký materiál hraje na něco jiného, než ve skutečnosti je. Třeba umělý kámen na přírodní. Nakonec jsme vybrali kompaktní desku z plastu, ve které jsou zalisovány plevy z obilí. Nejenže jinak strohou kuchyň zatepluje, ale také zjednodušuje údržbu pracovní plochy – není na ní vidět každý drobeček.“ V sousedství kuchyně je jídelní kout. Podle slov majitelky nehledali při jeho zařizování žádný ukázkový design, ale především praktické vybavení. „Jídelní stůl je z IKEA, sezení – venkovní nábytek vyplétaný umělým ratanem – jsme koupili v Hornbachu. Tím, že je určený na zahradu, hodně vydrží, neublíží mu ani malé děti. To se mi na Viktoru Koreisovi líbilo, že chápe, že lidé si nemohou dovolit všechno, že mají určitý finanční limit, takže mu nic nepřipadá nepřijatelné.“ Architekt k tomu dodává: „Lidé jsou různí a mají rozdílné představy, které respektuji. Nedělám si ambice vnutit jim do jejich domova za každou cenu nějaký design. Navrhuji, nevnucuji. A konečné slovo má vždy klient, který se kvůli svému rodinnému domu často zadluží do konce života. Společně se snažíme vymyslet něco, co je maximálně funkční, ale zároveň cenově přijatelné.“

OBÝVACÍ PROSTOR 
Obytná část domu je laděna do černo-bílo-zlato-béžova. Výjimku tvoří pouze červená skříňka působící orientálním dojmem. „Říkali jsme si, že každý prostor chce alespoň jeden trochu bláznivý kousek. A tak jsme si v Sanu Babu koupili tuto skříňku s portrétem indického bůžka,“ říká majitelka, a na otázku, co bylo na rekonstrukci zařizování nejtěžší, odpovídá: „Žádný problém se nevyskytl – kromě toho, že manželovi ani Viktoru Koreisovi se nelíbilo piano, které je ze 70. let a jeho design není zrovna povedený. Chtěli, aby se prodalo a koupilo nové – černé. Ale já jsem je nedala, protože je to dobrý nástroj. Tak jsme ho jen schovali do doplňků.“ Tak trochu jako stát ve státě působí již zmíněný obývák. Klasický styl mu vtiskuje anglická tapeta a rozkládací pohovka. Třešničkou na dortu je lustr z laminátu ve tvaru hada – Fosilie od Žandy Gebauera. Ložnice v patře je také vybavena v koloniálně-industriálním stylu. Moderní trend zde zastupuje vestavná skříň vyrobená na míru s výplní z průsvitného plastu. Dvojlůžko z bambusu opět pochází z prodejny indonéského nábytku. „Byli jsme s ním naprosto spokojeni – až na rošty. V Asii je asi moc nepoužívají, protože udělali místo příčných podélné. Tak jsme si pak koupili už pořádné – polohovatelné,“ směje se majitelka. Oba dětské pokoje mají pouhých osm metrů čtverečních, a tak se v nich muselo počítat s každým centimetrem. Jsou vybaveny praktickou skříní a vyvýšeným lůžkem s úložnými prostory. Koupelna dětí s vanou a WC je laděná do bílo-zelena. „Chtěla jsem, aby byla veselejší – je to přece pro děti, ale zase ne moc, aby mi za pár let neřekly, že jsem se zbláznila,“ vysvětluje ladění hygienické místnosti majitelka. Co se týče dekorací, na první pohled poznáte, že hlavní role byla svěřena výtvarnému umění. „Vždycky jsem si myslela, že obrazy vyniknou pouze na bílé stěně. Ale Viktor Koreis mi to vymlouval. Celé přízemí jsme na jeho radu nechali vymalovat do šedobéžové barvy cappuccina. A zjistili jsme, že měl pravdu.“ V domě však najdeme i designová svítidla. Kromě již zmíněné Fosilie jsou velmi zajímavá svítidla v jídelně a ložnici. Interiéru ale přidávají na útulnosti i zcela jednoduché nástěnné lampičky s textilními stínidly. Na otázku, jak se v novém domově bydlí, odpovídá majitelka stručně, ale jednoznačně: „Dobře.“ A Viktor Koreis k tomu dodává: „Vždycky se snažím pracovat s lidmi, s nimiž najdu společnou řeč, a tak tomu bylo i tentokrát.“

 

 

M. A. Viktor Koreis (*1965) 
Vystudoval obor sochařství na SPŠK Hořice, sochařství a oděvní design na VŠUP Praha. Po absolvování studia pracoval ve společnosti East Hauz Fashion, jejímž byl spolumajitelem. Od roku 1998 pracuje samostatně jako výtvarník a architekt a spolupracuje s fi rmou Divan Design. 
Realizace: 
◗ Divadlo Minor Praha 
◗ Divadlo Alfa Plzeň 
◗ Krčský zámeček 
◗ Rodinné domy, restaurace a obchody 
Kontakt: viktor.koreis@gmail.com

Datum vydání: 19. 6. 2015

Edit: Alena Vondráková