Král kámen se nevzdává

Lomový kámen býval kdysi králem všech stavebních materiálů. Ale to už je dávno… Dnes je tak trochu chudým příbuzným. Přesto si zachovává hrdou jedinečnost.

Přírodní lomový kámen je velmi drahým materiálem, protože se musí vybrat ten pravý, vytěžit a zpracovat. Jeho vysoká hmotnost navíc znamená obtížnou manipulaci a náročnou dopravu. Na co tedy dnes může sázet? Na svou originalitu! Každý druh kamene má jiné vlastnosti, každý jednotlivý kus kamene je výjimečný. Má jiný odstín, strukturu i texturu, jinak odolává tlaku, vlhkosti a mrazu, jinak se láme. Proto přírodní kámen nekupujte jako dokonalý tovární produkt – spíše jako domácího přítele! Seznamte se předem nejen s jeho přednostmi, nýbrž i slabinami. A mějte k němu respekt: Jeho konkrétní vlastnosti se mohou lišit podle místa původu či množství dalších přírodních příměsí. Při správné volbě však získáte téměř bezúdržbový materiál, který vám nabídne mimořádně dlouhou životnost, vysokou odolnost a skutečně dekorativní vzhled. Představíme vám řadu kamenů, které disponují opravdu pozoruhodnými vlastnostmi.

 

Opuka
Právě tento kámen byl v minulosti králem mezi stavebními materiály. Důkazem jsou dodnes české rotundy či malebné vesnice ve Francii. Opuka totiž byla nejen dekorativní, ale také dostupná, lehká a snadno opracovatelná. Dnes si ceníme její schopnosti udržovat v budově žádoucí mikroklima. Stále funkční opukový lom Přední Kopaniny byl využit i pro obnovu chrámu sv. Víta v 19. století nebo baziliky sv. Jiří na Pražském hradě v letech 2001–2004. Opuka je sice velmi trvanlivá, ale bez řádného ošetření podléhá v exteriéru zvětrávání. Dříve proto bývalo opukové zdivo omítáno, aby byl kámen chráněn před povětrnostními vlivy. Při pravidelné obnově omítky kámen přetrval staletí. Pokud chcete ponechat opuku pohledovou, nechte ji napustit zpevňovacím roztokem, omezit vstup vlhkosti do zdiva, kámen očistit, vyspárovat a opatřit hydrofobizačním povrchem. Toto řešení vydrží spolehlivě několik let, pak musíte celý postup zopakovat.

 

Pískovec
Dodnes hojně využívaný kámen s vysokou estetickou hodnotou. Pozoruhodné jsou však také jeho mechanické a fyzikální vlastnosti: je měkký, snadno opracovatelný a nasákavý. Většina pískovců časem zvětrává a degraduje působením povětrnostních vlivů (menší soudržnost kamene). Další nevýhodou je velmi malá pevnost v ohybu, naopak výhodou je dostatečná pevnost v tlaku, která pískovci umožňuje přenášet zatížení stropů či střešní konstrukce. Různé odstíny nabízejí dekorační využití jak na zahradě, tak v interiéru. Díky tomu, že štípané desky pískovce nemají rub a líc, můžete si v rámci stavby či pokládky sami zvolit stranu, která se vám více líbí!

 

Droba
Název této atraktivní sedimentární horniny je odvozen od drobných úlomků, které ji tvoří. Je to vlastně druh slabě vytříděného pískovce s obsahem základní hmoty vyšším než 15 %. Základní hmotu drob, která je obvykle druhotná, tvoří zpravidla jílové minerály a silt (prachová usazená hornina). Písková zrna představuje směs živců, křemene, slíd a úlomků hornin (tzv. litických úlomků). Vzniká především v mořském prostředí, těží se však také na několika místech Česka (Luleč u Vyškova). Barva se může pohybovat od šedé přes žlutavou či hnědou až do černa, velikost zrn od jemné až po hrubou. Díky tomu můžete mít dekorativní oblázky i mohutné balvany.

 

Žula (granit)
Dnes jeden z nejvyužívanějších kamenů. Tvrdá a pevná hornina, u níž až 90 % tvoří křemen, živce a slídy. Má však řadu drobných příměsí, které ovlivňují její vlastnosti i vzhled. Zpravidla je extrémně odolná vůči povětrnostním vlivům, většině kyselin, chemikálií a vysokým teplotám. Běžně má kvádrovitou odlučnost, která umožňuje vylomení i ohromných bloků (u nás lomy Mrákotín, Lipnice, Řásná), ale může vytvářet i ohromné kulovité balvany nebo pozoruhodné sloupcovité solitéry. U barevných žul se vyplatí povrchová úprava jemně broušená a leštěná, která zvýrazní přírodní půvab kamene.

 

Amfiboly
Tato významná skupina horninotvorných minerálů tvoří hlavní složku horniny amfibolitu. Amfiboly mají dokonalou štěpnost kosočtverečného až šestiúhelníkového tvaru s výrazným skelným leskem. Vytvářejí sloupcovité krystaly, které jsou občas natavené magmatickou korozí. Mají relativně vysokou hustotu a nabízejí atraktivní vzhled. Praktické využití nemají. Vyskytují se na Vlčí hoře u Krásné Lípy, v Posázaví nebo v Českém středohoří. Jde o běžný nerost v andezitech a dioritech.

 

Diorit
Unikátní hornina: pevností se blíží žule, opracovatelností pískovci – a navíc je pružná! Tuto pro kámen opravdu nezvyklou vlastnost dodává dioritu příměs tmavé slídy (biotit), která také usnadňuje kamenické zpracování. Diorit má hrubou zrnitost, tmavě šedou až šedozelenou barvu a vysokou odolnost. Přírodní výskyt je na Prachaticku, naleštěný v plné parádě můžete kámen vidět na Pražském hradě (podstavec pomníku sv. Jiří). Jde o hlubinnou vyvřelinu příbuznou žule, která obsahuje amfiboly a naopak neobsahuje křemen. Může posloužit i jako grilovací kámen.

 

Andezit
Výlevná magmatická hornina s častými porfyrickými (různě zrnitými) vyrostlicemi minerálů. Název horniny je odvozen od pohoří Andy, kde se často vyskytuje. Vznik andezitů je spojen se sopečnou aktivitou. Andezitové lávy vyvěrají na povrch s teplotou 900 až 1 100 °C, jejich erupce jsou často explozivní. Barva může být světle až tmavě šedá, místy se zeleným nádechem, někdy i tmavě hnědá až černá. Díky výraznému zbarvení působí hornina velmi dekorativně. Má jen minimální obsah křemene (do 20 %). Jde o kvalitní štípaný kámen s dobrými mechanickými vlastnostmi, který se hodí pro pěší a pojízdné plochy i terasy.

 

Čedič
Další z vyvřelin, tentokrát ovšem i s tuzemským výskytem, je čedič: hornina šedé až černé barvy, s jemnozrnnou stavbou, která vznikla rychlým utuhnutím lávy na povrchu. Čedič je velmi tvrdý, trvanlivý, ale obtížně opracovatelný, jeho typická sloupcovitá odlučnost z něj činí přírodní unikát. Staří Římané čedičem dláždili své silnice. U rodinných domů má ideální využití především na dlažby a dekorace. Horniny stejného složení s hrubozrnnou strukturou se nazývají diabas či gabro.

 

Břidlice
Typickým znakem této jemnozrnné horniny je tenká deskovitá odlučnost. Uplatnění najde jak na obklady střech a fasád (zdobné štíty), tak i na dlažby a obezdívky domu. Zejména pro venkovní využití záleží na konkrétním složení, které lze poznat i podle barvy: Světlejší břidlice s převahou křemene nad živci a slídami se sice hůře opracovává, je však trvanlivější. Tmavší odstíny značí převahu karbonátů a sulfidů, což trvanlivost kamene snižuje. Pro větší formáty se hodí břidlice z povrchových dolů (v ČR jsou jen hlubinné). A jak podpořit trvanlivost a barvu břidlice? Stačí impregnace leštěnkou a bude zářit jako nová!

 

Ortorula a pararula
Rula může být buď vyvřelá, nebo usazená: Pokud vznikla z vyvřelin, nazývá se ortorula, pokud přeměnou sedimentů, je to pararula. Oba typy se vyznačují rovnoběžnou stavbou (břidličnatostí), která však může mít různý vnější vzhled, různou barvu i zrnitost (jedna z nejhrubších je ještědská rula na Liberecku). Podstatnou součást ruly tvoří křemen, slída a živec, u pararul se vyskytuje řada dalších nerostů. Pevné, nezvětralé ruly se uplatní jako dekorativní stavební kámen na schody, chodníky nebo opěrné zídky v zahradě.

 

Mramor
„Mármaros“ neboli zářivý kámen je jako stvořený pro stavitele i sochaře. Nabízí eleganci s nádechem antického luxusu. Jde o krystalický vápenec (až 95 %) s malou příměsí silikátů, jílovitých hmot, minerálů a organických látek, které původně bílý kámen zbarvují. Díky tomu může mít mramor řadu odstínů. Za mramor v širším slova smyslu je považován i krystalický dolomit. Podle barvy lze poznat místo původu kamene: Carrarský mramor (z italské Carrary) má čistě bílou nebo modrošedou barvu. Čínský bílý mramor byl použit i na stavbu Zakázaného města v Pekingu. Černý mramor pochází z Polska či Irska (příměs grafitu), červený z Rumunska nebo Belgie. Může být také zelený (Irsko, Švédsko, Indie, Čína), růžový (Norsko, Portugalsko, USA) nebo černý s bílým žilkováním (Španělsko). Chcete-li tuzemský mramor, těží se u nás bílý šternberský.

 

Vápenec
Tato hornina vznikala již před miliony let ukládáním sedimentů na dně moře. Perfektně tepelně izoluje, má značnou odolnost a je nenáročný na údržbu. Hodí se na obklady i podlahy jak v interiéru, tak v exteriéru. Podlahy ze štípaného vápence se hodí impregnovat leštěnkou pro oživení a dlouhodobou ochranu povrchu. Naopak pozor na přílišnou horlivost při čištění: Přírodní vápenec nikdy nesmí přijít do styku s kyselinou! Jeho jemnou strukturu a texturu byste mohli jednou provždy rozleptat.

 

Travertin
I tady jde o usazenou horninu, jenže travertin se usazoval na pevnině – ve sladkovodním prostředí. Je světlý a má dobře viditelnou páskovanou strukturu. Svým složením odpovídá vápenci, ale na rozdíl od něj je pórovitý. Tvoří ho malá zrnka kalcitu a může obsahovat i jíl a klasický křemen. Hojně se vyskytuje v oblastech se zvýšenou sopečnou aktivitou. O jeho trvanlivosti nejlépe svědčí skutečnost, že tvoří základ římského Kolosea. Dnes se využívá leštěný jako luxusní kámen pro obklady a dlažby. V jeho dutinách se však usazuje prach z ovzduší, takže ve znečištěných oblastech vám velkou parádu neudělá…

 

Slepenec
Atraktivní usazená hornina, která vznikla jako zpevněná obdoba štěrku. Tento sediment je složen z úlomků různých hornin a minerálů, jež byly následnými procesy (tzv. diagenezí) zpevněny za účasti jemněji zrnitého pojiva (tmele). Jedinou podmínkou pro klasifikaci slepence je, že většina úlomků musí být zaoblena a mít velikost přes 2 milimetry. U nás se vyskytuje např. v Lulči u Vyškova, kde pochází z velké mořské pánve mladších prvohor. Některé valouny ve slepencích mohou být i větší než jeden metr.

 

 

text Vít Straňák, foto Jolana Nováková, Český rozhlas, Klára Mágrová, Český rozhlas Sever, RNDr. Tomáš Kadlec, Pavel  Bokr, geology.cz a Wikimedia Commons  a dále se souhlasem firem Ka-sta, Kámen Plus, Granit Lipnice, Hantusch Natursteine, Dolfi Stone, Stonetra, Tone of Stone, Kámen Týnec

 

Datum vydání: 7. 10. 2022

Edit: Andrea Moudrá