Petrklíče odemykají i léto

Jarní křížené „aurikule“ už na záhonech odkvetly, ale občas remontují na podzim.

Petrklíč je podle lidové tradice klíč, kterým svatý Petr odemyká jaro. Také prvosenka je slovo složené z „první“ a „vesna“ neboli jaro. Jenomže spousta pěstovaných druhů prvosenek si navzdory svému jménu dává načas a vykvétá třeba až v květnu nebo v červnu.

Naše dva nejběžnější druhy: prvosenka jarní (Primula veris) a prvosenka vyšší (Primula elatior) jsou už touto dobou spíše na odkvětu. Poskytly pastvu prvním včelám, čmelákům a mouchám dlouhososkám a teď už uvnitř jejich cípatých kalichů zrají semínka. Zato asijské druhy primulek na start teprve čekají – vykvétají až v květnu až červnu, a na zahradě se tak setkávají spíše s azalkami nežli s klasickými jarními cibulovinami.

Mnoho prvosenek se s ohledem na místo a dobu svého kvetení spoléhá při opylování více na čmeláky než na včely. Pro čmeláky je atraktivnější fi alová barva.

PETRKLÍČE Z ČÍNY
Pokud by se konal celosvětový sraz všech prvosenek, nebyl by to sice takový frmol jako sjezd Nováků ve starší české komedii, ale i tak bychom na jednom místě viděli přes 160 druhů rostlinek mnoha tvarů a barev. Nejvíce by jich přijelo z Číny a Himálaje, naši zemi by reprezentovaly sice jen tři, ale zato velmi půvabné a něžné druhy. Svým založením jsou prvosenky převážně hajní rostlinky, ale hodně jich vykvétá i na skalách nebo podél vod. Prvosenky jsou vynalézavé: některé mají pestík delší než tyčinky, jiné naopak. Tak je zajištěno i opylení pylem sousedních rostlin. Zahradníci dovedou některé druhy křížit a vytvářet tak spoustu nových odrůd. A protože primulky jsou všestranné kytičky, uplatní se na téměř všech typech zahrad. Existují miniaturní druhy vhodné na skalku, další se nejlépe vyjímají na záhonu nebo jako podrost nízkých dřevin, klasické prvosenky jarní sluší svěžímu trávníku, himálajské „patrové“ krasavice prospívají na břehu jezírka. Všechny si žádají dostatek světla, ale nikoli celodenní plné slunce.

Stínomilná prvosenka Sieboldova byla vyšlechtěna do několika forem.

Druhy s kulovitým květenstvím vytvářejí ve vhodných podmínkách pomalu se rozrůstající trsy.

Kulovité prvosenky pocházejí z jihu Číny a Himálaje, kudy vedou horní toky hned několika veletoků.

TRPASLÍCI A OBŘI
Podle typu květenství se prvosenky dělí na prvosenky kulovité, polštářovité, okoličnaté, patrovité a zvonkovité. Některé z nich patří do země trpaslíků, jiné naopak mezi obry. Společnou mají lásku k intenzivním barvám – od čistě bílé přes intenzivní odstíny modré, růžové, červené, fialové až po klasicky žlutou vajíčkovou. Nejpestřejší jsou běžně prodávaní kříženci známí jako aurikule nebo prvosenka pýřitá. Skutečně miniaturní jsou skalničkové druhy. Vždyť se také jedna z nich jmenuje prvosenka nejmenší a nad okolní povrch vyčnívá pouhé čtyři centimetry. Může nás těšit, že polštářky této růžově kvetoucí primulky rostou i v Krkonoších. Naopak svérázné prvosenky vykvétající v patrech dorůstají až do šedesáti centimetrů. To jsou například prvosenka japonská nebo některé čínské a himálajské druhy. Nejlépe jim svědčí břehy vod a vlhká půda. Dovedou se i vysemenit, takže je někteří zahradníci považují za plevel, který se šíří podél tekoucí vody.

Prvosenka vstavačokvětá

JSOU TO VŮBEC PRVOSENKY?
Někdy neznalý člověk opravdu váhá. Na mnoha zahradách spatříme prvosenky, které svým kulovitým květenstvím připomínají miniaturní česneky. Jsou to prvosenky zoubkaté nebo kulovité a kvetou od dubna do května. Nemají rády celodenní slunce a chtějí v půdě dostatek živin. Ještě méně se ostatním prvosenkám podobá vysoká čínská prvosenka Vialova neboli vstavačokvětá. Až při bližším prozkoumání poznáte, že tahle rostlinka opravdu nepatří mezi vstavače. Jeden kalifornský druh, který nemá české jméno, dokonce dřevnatí jako polokeřík. Prvosenky zkrátka nejen hezky vypadají, ale dovedou „chytit“ zahradníky se sběratelskou duší.