Jak podkroví prosvětlit

Až 90 % svého času trávíme uvnitř budov. Proto je mimořádně důležité zvolit správné a dostatečné prosvětlení interiéru. Střešní okna přivádějí dovnitř dvakrát více denního světla než fasádní.

---

 

Rozhodně není náhodou, že montáž střešních oken se doporučuje nejen při budování obytného podkroví. Přirozené denní světlo je totiž bonus k nezaplacení: Přináší nám zdraví, duševní pohodu a lepší koncentraci. Také pro střešní okna platí, že by měla být navržena tak, aby dovnitř přiváděla světlo rovnoměrně a umožňovala efektivní provětrávání interiéru.

 

Montážní výška

Do jaké výšky montovat střešní okna? To nezávisí jen na sklonu střechy, ale také na hloubce místnosti a výšce nadezdívky. Za optimální výšku nadezdívky, která postačuje pro plnou využitelnost podkrovního podlaží, se považuje 110 centimetrů. V praxi se ovšem běžně setkáte i s výškou nadezdívky 130–150 cm. Všeobecně platí, že horní hrana okna by měla končit ve výšce přibližně 210 cm nad podlahou. Že je to příliš vysoko pro manipulaci s oknem? Máte pravdu. Proto dnes řada střešních oken nabízí variantu spodního ovládání. Výše osazené střešní okno každopádně dokáže účinně osvětlit větší plochu interiéru.

 

Přínosy? Zdraví a úspora

Dostatek denního světla a příjemný výhled do okolí dodá interiéru zcela nový rozměr, který může být sám o sobě impulsem pro dobrou náladu a větší životní aktivitu. Přičtěte si zdravotní efekty – snížení únavy a bolestí hlavy, úleva pro oči, lepší koncentrace, vyšší imunita. Optimálním prosvětlením celého domu navíc dosáhnete úspory energie: Spotřeba elektřiny na svícení vám klesne přibližně o 30 procent. A sluneční svit z jižních oken vám sníží také náklady na vytápění.

 

Pomoc snadno a rychle

Není to žádná věda: Do tmavého prostoru pod střechou lze přivést denní světlo během jediného odpoledne. Jednak prostřednictvím střešních oken, jednak prostřednictvím světlíků či světlovodů. V půdním prostoru lze vytvářet také sestavy střešních oken nebo kombinovat střešní okna s doplňkovými svislými, což je ideální řešení pro mansardové střechy. Můžete si pořídit moderní okna se zúženým rámem i křídlem, která vám dodají až 10 % prosklené plochy navíc, nebo výklopný střešní balkon, který v uzavřeném stavu vypadá jako sestava dvou střešních oken nad sebou. Z řady možných sestav zmiňme ještě trojici střešních oken v jediném rámu (Velux Studio). Štíhlé rámové profily moderních sestav každopádně prostor nejen opticky zvětšují, ale především propouštějí dovnitř podstatně více světla než jednotlivá střešní okna.

 

Izolujte nad krokvemi

Při prosvětlování střešního pláště však dejte pozor na tepelné mosty – riziková místa pro úniky tepla (v zimě ven, v létě dovnitř). Díky zkušenostem s nízkoenergetickou a pasivní výstavbou už lze jejich vzniku účinně předcházet. Tepelná izolace šikmé střechy je možná pod krokvemi, mezi krokvemi i nad krokvemi, případně kombinací těchto variant. Populární jsou dnes hlavně nadkrokevní systémy. Jsou jednoduchým a efektivním řešením pro rekonstrukce, které vytváří izolační vrstvu co nejblíže vnějšímu okraji střechy. Podrobné návody na správnou montáž střešních oken do nadkrokevní izolace nabízí dnes většina výrobců těchto oken.

 

Ideál? Trojsklo s izolací

Pokud chcete vsadit na kvalitu, která bude splňovat standard i za několik let, vybavte svá střešní okna dobře izolovaným trojsklem se speciálním těsněním. Neobejdete se bez zatepleného lemování, které zajistí vodotěsné napojení okna na střešní plášť a zároveň zabrání úniku tepla. Systémové řešení musí zaručit pružné a těsné spojení mezi hydroizolací a okenním rámem (hydroizolační límec). Ještě lepší izolace lze dosáhnout pomocí zapuštěné montáže lemování, která navíc poskytuje elegantní zaoblený vzhled a dává tak architektům více možností pro dokonalý design. Součástí systému může být také ostění okna z materiálů odpuzujících vodu a vlhkost. Vyplatí se doplnit ještě vnitřní a vnější zastínění s možností dálkového ovládání.

 

Když to nejde oknem…

…zajistí vám intenzivní denní světlo shora střešní světlíky, případně tubusové světlovody (v prostorách uprostřed dispozice domu). Instalace světlovodu do podkroví přitom nezabere více než čtyři hodiny práce. Můžete si vybrat z několika průměrů tubusu, aby vám světlovod přinesl do interiéru přesně tolik světla, kolik na daném místě potřebujete. V případě nutnosti může celá instalace vést světlo tubusem nejen ze střechy domu, ale také z jeho terasy, fasády nebo dokonce z veřejné komunikace.

 

Vedení světla

Princip světlovodu je prostý: Přímé i nepřímé denní světlo usměrňuje střešní prosklení (ploché či kopulové) do tubusu, kde je pomocí vnitřní odrazivé vrstvy odráženo na stropní difuzér. Ten pak světlo rozptýlí do interiéru. Účinný přenos světla závisí nejen na technickém řešení, ale také na počasí, ročním období, sklonu střechy a její orientaci ke světovým stranám. Horní část světlovodu je žádoucí umístit na nestíněnou a dobře osluněnou část střechy. Kvalitní světlovod by měl i při zatažené obloze spolehlivě nahradit žárovku o výkonu 60 W. Ale chcete-li světla více, dá se těsně nad stropní difuzér umístit skutečná žárovka, která během noci poslouží v roli lustru. Přínosem světlovodu ovšem není jen ekonomická úspora: Daleko více jde o množství a přirozenost denního světla v obytném prostoru.

 

Podstatné detaily

Důležité jsou detaily: jak v provedení střešního prosklení a tubusu, tak i ve volbě materiálu stropního difuzéru. Právě na něm záleží, jestli je denní světlo přenášeno do interiéru s věrným (přirozeným) podáním barev. Nejvěrnější barevné podání i dokonalý rozptyl denního světla v interiéru zajistí difuzér ze solnodraselného skla. Nosný materiál tubusového světlovodu tvoří hliník. Ten je ovšem tepelným vodičem, což může být zásadní problém – zejména v moderních pasivních domech. Proto již vstupní zasklení ve střeše musí důkladně tepelně izolovat. Také u tubusu záleží na kvalitě tepelné izolace hliníkového plechu. Ideální řešení nabízí vícevrstvý kompozit, na jehož vnitřním okraji je polymerická odrazivá vrstva. Tubusy se dělí na pevné (tenkostěnný válcovaný hliník s odrazivou vrstvou) a flexibilní (odrazivá plocha i torzo tubusu jsou vlnité). Pevný tubus zajistí rozhodně vyšší světelný výkon, ale pro efektivní přenos světla do interiéru hraje rozhodující roli materiál vnitřní odrazivé vrstvy. Metalické materiály odrážejí méně světla než polymerické odrazivé plochy. Právě ty zásadně zlepšují světelný výkon. Rozdíly se nejvíce poznají u zahnutého či zalomeného tubusového světlovodu. Flexibilní (ohebný) tubus, jenž se skládá z lamel spojených hliníkovou fólií a jeho torzo připomíná harmoniku, propouští po prvním odrazu od stěny jen něco přes 10 % denního světla. To tubus z válcovaného hliníku s nalepenou odraznou fólií propustí po odrazu do interiéru více než 50 % denního světla. Bezkonkurenčně nejvyšší účinnosti ovšem dosahuje superreflexní povrchová vrstva, která je na hliníkový plech napařována chemicky ve vakuu: ta má odrazivost povrchu až 98 %. Při dobrém světle ve vzorkovně byste měli superreflexní povrch bezpečně poznat: Pod všemi úhly pohledu připomíná zrcadlo.

 

 

text Vít Straňák

foto se souhlasem firem WT-Windows Tomorrow, ROTO, VEKRA, FAKRO

Datum vydání: 8. 9. 2021

Edit: Andrea Moudrá