Plovoucí prostor
Základní kompoziční ideou domu bylo vytvořit prostor s neurčitými měnícími se hranicemi, které umožní vnímat jej a užívat dynamicky podle potřeb, chuti a nálady obyvatel.
Pozemek, který si vybrali mladí manželé, by možná leckoho odradil: 660 metrů čtverečních zalomeného tvaru, na vrcholu severní stráně se zbytky starého domu a poměrně těsnou blízkostí sousedních domů. Lákal je však rozhled do údolí a především rostlá zástavba. Parcela pravidelného tvaru uprostřed satelitního městečka by pro ně nebyla devízou.
Úzký až stísněný tvar pozemku měl zásadní vliv na celkovou kompozici domu. Foto: Robert Žákovič
POZEMKU NA MÍRU
O budoucím vzhledu svého domu neměli čerství majitelé pozemku žádnou konkrétní představu. Měli pouze dva požadavky – nenápadnost a dostatek prostoru. Nebylo jim ani jasné, kam na stísněném pozemku dům situovat. Ve výběrovém řízení je zaujali architekti David Cais a Jiří Pajkrt, jejichž úvodní koncepční model nápaditě reagoval na terén a přinášel maximální zhodnocení pozemku. Kompozičním záměrem bylo vytvořit stěnu – bariéru – na jeho severní hraně v kombinaci s měkčí průhlednou hmotou, která přehradí parcelu v nejužším místě a vytvoří dvě kontrastní zahrady: veřejnou a soukromou, okrasnou a hospodářskou, mužskou a ženskou, otevřenou a uzavřenou… Jsou propojeny jednak průchodem na jižní straně a jednak pohledově přes prosklenou hmotu domu. Umístění na hraně pozemku vyžadovalo souhlas souseda i stavebního úřadu, naštěstí díky dostatečnému odstupu sousedního domu se je získat podařilo. Dokonce i pozůstatek původního domu dokázali architekti do situace vkomponovat – zbytek opukové zdi protepluje oddělení od sousedního pozemku.
HRA PROSTORŮ A PRŮHLEDŮ
„Pro návrh vnitřního uspořádání vycházíme z toho, že současná rodina žije velmi dynamickým životem, a přestože jednotliví členové potřebují soukromí, potřebují zároveň vzájemný vizuální a akustický kontakt,“ říkají architekti. Vnitřní prostor je proto komponován jako otevřený s možností rozdělení na menší celky. Do zdánlivě jednoduché vnější hmoty jsou vloženy složitější vnitřní prostory, které se navíc prolínají. Prostor obývacího pokoje tvoří jednoduchý hranol, který je pouze změnami úrovní oddělen od kuchyně, schodiště a pracovny v patře. Dalším význačným znakem tohoto domu je transparentnost. Nejen že má obývací pokoj prakticky celou východní i západní stranu plně prosklenou a všechny obytné místnosti mají výhled alespoň do dvou stran, ale navíc hrou s posouváním a propojováním prostorů vznikly reálné průhledy: ze zahrady přes obývací pokoj, schodiště a pracovnu oknem na severní oblohu, z obývacího pokoje ven přes zahradu do kuchyně, přes vstupní dveře a halu opět na zahradu, napříč obývacím pokojem ze zahrady do zahrady, napříč koupelnou… „Nachází-li se člověk v ose průhledu, má možnost lépe vnímat prostorové souvislosti a necítí se uzavřen,“ tvrdí autoři projektu.
ŽIVOT JE HRA
A změna je život. „V rodinném domě je podle našeho názoru důležité, aby život nebyl vytesán do neměnného typologického schematu, ale aby obyvatelé měli možnost volby. Je proto třeba nabízet různé alternativy pro jednu a tutéž cestu, ať už se jedná o cestu na zahradu nebo do kuchyně.“ Další z myšlenek, kterou architekti do domu vtělili. Dům má proto několik východů do zahrady a i uvnitř více možností, kudy procházet. „Mezi zahradou a domem, mezi obývacím pokojem a pracovnou, mezi chodbou a pokojem, schodištěm a kuchyní… mizí striktní demarkační čáry a otvírá se prostor pro hru – život rodiny.“ Zvolený koncept se plně osvědčil. Majitelé jsou nadmíru spokojeni, a budete se možná divit, již deset let. Mohli bychom si proto troufnout nazvat řešení domu nadčasovým.
DISPOZICE
Centrem domu je obytný prostor tvořený obývacím pokojem, obytnou kuchyní, schodištěm a pracovnou v patře. Celý tento prostor je navržen jako víceúrovňový s tím, že je přirozeně členěn na jednotlivé funkční části. Vstupuje se z jihu do předsíně, která je však již součástí obývacího prostoru. Z ní je dále vstup do koupelny a hostinského pokoje. Ke kuchyni je přiřazena hospodářská místnost se samostatným výstupem na zahradu. Jednoramenné schody do patra jsou orientovány mezi obývací pokoj a kuchyň, rozdělují celý prostor a umožňují průhledy. V horním podlaží jsou dvě ložnice v průčelích, oddělené sanitárním centrem, pracovnou a šatnou. V dětské ložnici je navrženo polopatro.
Ing. Arch. David Cais (*1967 v Chebu)
- do roku 1990 Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUT v Praze
- 1990 – 1996 FA ČVUT v Praze
- 1990 – 1996 stipendium Herdeovy ceny,
- Akademie výtvarných umění, Vídeň
- 2000 – spoluzakladatel orange machine
Ing. arch. Jiří Pajkrt (*1971 v Praze)
- do roku 1998 FA ČVUT v Praze
- 2000 – spoluzakladatel orange machine
- „V rodinném domě je podle našeho názoru důležité, aby život nebyl vytesán do neměnného typologického schematu, ale aby obyvatelé měli možnost volby. Nabízet různé alternativy pro jednu a tutéž cestu, ač se jedná o cestu na zahradu nebo do kuchyně nám připadá důležité.“
Kontakt:
C.A.I.S. architekti s. r. o. & ORANGE MACHINE
Františka Křížka 1, 170 00 Praha 7
tel.: 220 412 236
Základní kompoziční ideou bylo vytvořit jak v měřítku dům versus zahrada, tak v měřítku vnitřního uspořádání, prostory, jejichž hranice je proměnlivá, neurčitá plovoucí a měnící se – FLUID SPACES.
Miloslava Perglová
Foto: Robert Žákovič
Datum vydání: 22. 5. 2021
