Dřevěné podlahy

Dřevo je přírodní materiál, který podlahám ohromně sluší. Pokud vás neodradí vyšší cena, dřevěná podlaha se vám odmění životností po několik generací i svou přirozenou krásou.

Dřevěná podlaha je z přírodního materiálu, příjemná a teplá na došlap, navíc krásně vypadá a lze ji broušením a novou povrchovou úpravou (mořidly, laky a oleji) skvěle renovovat. Pozor musíte dávat na její poškrábání a také se nehodí do příliš vlhkých prostor, jako je například koupelna. Masivní prkna nahrazují vrstvy Zatímco na chalupě dáte většinou přednost podlaze z fošen nebo širokých prken kladených na sraz, případně palubkám spojovaným systémem perodrážka, v prostředí domova spíš zvolíte modernější skladbu dřevěné podlahy. Předejdete tím praskání a rozestupu prken z důvodů nedostatečného proschnutí nebo vlhkého prostředí. Pro zachování mechanické stability (a eliminaci vrzání) se tak nabízejí vícevrstvé plovoucí dřevěné podlahy. Dvouvrstvé mají horní nášlapnou vrstvu ze dřeva a spodní protitahovou vrstvu z překližky. Třívrstvé podlahy obsahují navíc ještě středovou vrstvu – tzv. Jádro – a to většinou z méně kvalitního dřeva, ale může být též z překližky či dřevovláknitých desek. Důležité je, že horní vrstvu těchto vrstvených podlahových dílců lze díky její několikamilimetrové tloušťce renovovat opakovaným broušením.

Tmavá, nebo světlá?

Zda si vyberete podlahu tmavou nebo světlou, záleží jen na vás. Co v prostoru ten který typ způsobí, záleží na rozloze místnosti, její orientaci ke světovým stranám i na množství světla dopadajícího okny. Obecně platí, že tmavá podlaha je schopná část světla pohltit, což je žádoucí třeba v rozlehlých nebo prosklených interiérech, a místnost zároveň prohřeje a zútulní. Proti tomu světlé materiály na podlaze světlo odrážejí, podtrhují tak dojem prostornosti i čistoty interiéru a rozjasňují ho. Vnímání stejné podlahy se proměňuje podle barevnosti stěn a stropu. Například kombinace světlé podlahy se světlými bočními stěnami a tmavou zadní stěnou snižuje hloubku prostoru. Světlá podlaha, stěny i strop zase maximálně zvýší dojem prostornosti interiéru. Tento „trik“ je oblíbený třeba ve skandinávském stylu. Proti tomu například kombinace tmavá podlaha – světlé stěny – světlý strop rozšíří místnost opticky; budeli strop také tmavý, prostor se tím pocitově sníží.

Barvy a vliv slunce

Před volbou materiálu podlahy byste měli vědět, že všechny přírodní krytiny mění postupem času svou barvu. Platí to zejména pro podlahy dřevěné. Ne vždy vítaná změna barevnosti v čase má u nich dva důvody. „Občas se zákazníci diví, že je podlaha mnohem tmavší, než jakou si pořídili. Je to tím, že není řádně udržovaná a do povrchu jsou zašlapány nečistoty. To lze ale snadno napravit,“ vysvětluje Milan Mrkáček z Kratochvíl Karpet Profi a dodává: „Ani pravidelná údržba ale nezamezí procesu oxidce, k němuž dochází vlivem slunečního záření u každého dřeva. Tato změna je postupná a velmi pomalá, takže si jí zákazník nevšimne až do okamžiku, kdy například zvedne kusový koberec.“ V místnostech orientovaných na jih, které mají navíc třeba velké prosklené plochy, je tento proces podstatně rychlejší než v místnostech směřujících na sever, navíc s malými či dobře zastíněnými okny. Nicméně i zde proces probíhá. „Oxidaci nelze zabránit žádnou povrchovou úpravou, ani lakovanou, ani olejovanou. Dnes se při výrobě sice používají UV lampami vytvrzené laky, ale znamená to pouze, že původní barvu si zachovává jen lak sám o sobě, tedy nežloutne jako jeho předchůdci. I pod takovým lakem ale dřevo oxiduje,“ upozorňuje odborník z KPP.

Od tmavých odstínů po světlé

Na výrobu podlah se používají různé dřeviny – javor, jasan, buk, ořech, třešeň či dřeviny exotické, jako je třeba merbau či jatoba. Nejrozšířenější je však dub, a to jak pro svou kresbu, tak pro dobré vlastnosti, zejména tvrdost, a také pro vhodnost použití na systémech podlahového topení. „Dub si svou oblíbenost drží už řadu let, ale mění se trendy v odstínech. Před lety byly žádané tmavé odstíny podlah, a to i opravdu velmi tmavé. Poté se trend obrátil a do popředí se dostaly tóny světlé, tedy duby bělené, a to až do úplně bílých odstínů. V posledním roce zažíváme návrat k opravdu přirozenému vzhledu dřeva, tedy ke středně hnědé,“ popisuje vývoj v čase Milan Mrkáček. Pro změny barevnosti podlahy v čase je důležité, z jakého dřeva je podlaha vyrobena Například jatoba má při pokládce červenohnědý až hnědý nádech, ale postupně se vyrýsuje do sytě červené. Přírodní dub má po pokládce světle hnědou barvu, která postupně tmavne. Bukové dřevo zase žloutne. Menší změny vlivem slunečního záření probíhají u dřevin, jejichž přirozená barva byla výrazně změněna. Platí, že čím více je pigmentu ve dřevě, tím menší jsou zásadní změny odstínu.

Dřevěná podlaha lze přebarvit

Širší barevnou škálu, z níž můžete vybírat, nabízejí dřevěné podlahy olejované. Pigmentové oleje probarví dřevinu do hloubky několika desetin milimetru pod povrch. Při případné renovaci, ale i při běžném provozu pak dochází k jejich postupnému odstraňování. Proto je nutné dodržovat doporučenou údržbu a olej průběžně doplňovat. Právě u olejovaných podlah máte dnes jedinečnou možnost v průběhu let barvu již instalované krytiny poměrně snadno změnit. A to i opravdu výrazně, například z bělené na tmavě hnědou nebo opačně. U dřevěných lakovaných podlah je tento úkon o něco složitější, protože se musí povrch nejprve zbrousit. Přestože jde o poměrně jednoduchý proces, přebarvení podlahy se doporučuje svěřit do rukou profesionálům. Přebarvování není donekonečna opakovatelný proces, přebrousitelnost vrstvených podlah se totiž pohybuje mezi třemi až čtyřmi cykly za jejich životnost.

Pokládka dřevěných podlah

V případě tradičních masivních podlah z palubek nebo fošen převažuje pokládka na dřevěný rošt nebo jednotlivé trámy (pokud jsou trámy daleko od sebe, musí se použít tlustší prkna, aby se neprohýbala). První a poslední řada se šroubuje shora skrze prkno, ostatní pak přes pero.

Plovoucí systém pokládky znamená, že podlahové desky se nelepí, nešroubují ani nepřitloukají, podlaha tedy na svém povrchu tzv. „plave“. Podkladovou vrstvu tvoří izolační podložka položená na pevném podkladu. Vrstvené podlahové desky se spojují systémem perodrážka nebo zámkovými spoji.

Lepená podlaha je typu jako předešlá, kterou navíc celoplošně přilepíte. Desky či parkety je nutné přilepit na dokonale vyrovnaný podklad (například beton), lepidlo se nanáší zubovou stěrkou. foto makejsmapej.cz

Co je dobré vědět

Existují vícevrstvé lamely se vzory podélných parket nebo prken. Lamely napodobující prkna mohou mít zkosené hrany, podlaha tak získá plastický vzhled.
Nášlapná vrstva z tvrdšího dřeva se hodí do namáhané chodby, z měkčího pak třeba do ložnice.
Povrch dřevěné podlahy můžete mít hladký, kartáčovaný, katrovaný (s texturou příčných zářezů) či třeba ostaršený.
Finální úpravou povrchu dřevěné podlahy je buď matný, nebo lesklý lak, případně oleje, které mohou být i barevné.
Lakovanou podlahu nelze lokálně opravit (přebrousit ji musíte celou), ale je odolnější než olejovaná.
U olejované podlahy lze opravit jen poškozené místo zbroušením, ale celkově je nutné ji po třech až pěti letech vždy celou přeolejovat.