Nové radiátory pro tepelnou pohodu
Program rekonstrukčních radiátorů Kermi umožňuje topenářům snadnou, čistou a rychlou výměnu, protože rozměry nového připojení přesně sedí na rozteč připojení starých radiátorů DIN. Kermi.
Co je třeba k udržení tepelné pohody v místnosti během topné sezony? Aby otopná tělesa dokázala pokrýt všechny ztráty tepla, které uniká do venkovního prostředí.
Tepelnou ztrátu jednotlivých vytápěných prostor vám změří nebo vypočítá zkušený projektant, zbytek už zajistí topenářská firma. Proto se v okamžiku, kdy se rozhodnete pro rekonstrukci otopné soustavy, vyplatí konzultovat s odborníkem teploty v jednotlivých vytápěných místnostech, aby tomu následně odpovídal výkon zdroje tepla i otopných těles. K hospodárnému provozu otopné soustavy, která má vytvořit v interiéru optimální tepelnou pohodu, totiž podstatně přispívá vhodný návrh a sladění všech komponentů. Otopná tělesa patří mezi ty nejdůležitější po technické i pohledové stránce. Podrobnosti k tématu upravuje vyhláška č. 78/2013 Sb., o energetické náročnosti budov, ve znění novelizace č. 230/2015 Sb.
SOUSTAVA MŮŽE BÝT NÍZKOTEPLOTNÍ
Pro správnou funkci radiátorů není nejdůležitější jejich tvar ani materiál (obojí zmíníme dále), nýbrž jejich výkon. A výkon radiátoru = jeho plocha. Jednoduše řečeno: Čím větší radiátor, tím lepší! Váš kotel umí natopit vodu v radiátoru na poměrně vysokou teplotu (70–80 °C), tepelné čerpadlo to nedokáže (dosáhne maximálně 55 °C). To ale neznamená, že se nedá účinně využít! Právě naopak: Platí, že čím je teplota otopné vody nižší, tím je provoz ekonomičtější. Velikost radiátoru musí být tedy dostatečná, aby i při teplotě otopné vody 55 °C nebo nižší byl schopen vytopit místnost, ve které je umístěn. V případě celkové rekonstrukce rodinného domu vám budou nahrávat zlepšené izolační i akumulační vlastnosti obvodových konstrukcí, takže rozměr otopných těles nemusí být ani v nízkoteplotní soustavě nijak gigantický. Pro nízkoteplotní vytápění je možné kombinovat různé typy otopných těles, nejsou však vhodná tělesa s rozdílným obsahem a tepelnou setrvačností. Radiátory lze účelně kombinovat i s krbovými kamny či podlahovým vytápěním.
TVAR A MATERIÁL
Radiátory mohou být článkové, deskové nebo trubkové. Kombinace a možnosti designu jsou značné, pro funkci je však podstatnější materiál. Litina nabízí radiátory s velkým objemem, díky němuž pomaleji vychládají. Jejich výhodou je životnost kolem 50 let. Tloušťka stěny odlitku u částí, které přicházejí do styku s teplonosnou látkou, nesmí být menší než 2,5 mm. Hliník se vyznačuje snadnou výrobou (tlakové lití větších ploch i složitějších tvarů) a dobrou tepelnou vodivostí, díky níž může mít rychlejší náběh tepla, ale také rychleji chladne. Ocelový plech dobře vede teplo, navíc se deskové radiátory z oceli vyznačují dlouhou životností a jsou cenově příznivé. Měď je rozhodně dražší, ale zato jde o výborný vodič tepla, který umožňuje vysoce variabilní výrobu a vydrží i po několika desítkách let zhruba ve stejné kvalitě jako při montáži.
SYSTÉM A REGULACE
Systém může být jednotrubkový nebo dvoutrubkový. Jednotrubkový systém je zapojen tak, že na hlavní větvi pro přívod otopné vody jsou všechny radiátory napojeny za sebou. To znamená, že vratná voda z prvního radiátoru je vstupní vodou druhého radiátoru atd. Poslední radiátor vrací zpětnou vodu do hlavní větve zpětné vody. U tohoto systému je dobré přizpůsobit rozměry těles, která jsou v sérii napojena: Poslední radiátor by měl být největší, neboť do něj vstupuje nejchladnější voda. Dvoutrubkový systém se odlišuje tím, že každý radiátor má svůj vlastní vstup a výstup a je zajištěn přívod stejně ohřáté vody (stejné nastavení vstupní teploty) jak pro první, tak i pro poslední radiátor. Toto zapojení se používá častěji a údržba i regulace otopné soustavy je pak snazší.
JEDNOTRUBKOVÝ SYSTÉM
DVOUTRUBKOVÝ SYSTÉM
ELEKTRICKÉ SÁLAVÉ PANELY
Název „radiátor“ je odvozen od pojmu „radiace“ – tedy od sálavého způsobu šíření tepla. Neříká nic o tom, jestli musí jít o teplovodní soustavu. Proto lze mezi radiátory směle zařadit i méně klasická otopná tělesa, která do prostoru vydávají převážně sálavé teplo z elektrické zásuvky. Mezi elektrická sálavá topidla, která spojují vysokou účinnost s elegantním designem, patří například tuzemské sálavé panely Ecosun, jejichž čelní deska může být ze skla, keramiky či mramoru. Skleněná verze nabízí různé barvy nebo zrcadlové provedení, keramická zase dokonalou imitaci přírodního kamene (Ecosun Natural). Dá se zavěsit na výšku i na šířku.
KONVEKTORY
Konvektor je otopné těleso, které sdílí teplo do vytápěného prostoru převážně konvekcí (prouděním). Teplo se tak sice dostává do prostoru rychle, ale zpravidla nerovnoměrně (prohřívá přednostně horní vrstvy místnosti). Vzduch přitom cirkuluje a víří prach v místnosti. Elektrické konvektory nebývají drahé, ale prodražit se může jejich provoz… Mohou být nástěnné, samostatně stojící i přenosné, případně podlahové, nebo dokonce stropní (s ventilátorem pro zvýšení tepelného výkonu). Soklové konvektory jsou instalovány u podlahy s nízkou skříní a mohou posloužit i k sezení (otopné lavice). Zapuštěné konvektory mají skříně většinou v podlaze – jejich žebrování bývá uloženo v podlahovém kanálku podél oken či dveří a zakryto nášlapnou krycí rohoží.
TEXT: VÍT STRAŇÁK
FOTO: ARCHIV FIREM
Datum vydání: 20. 10. 2020
