Vitráž v domácícm prostředí

S vitrážemi se setkáváme především v sakrálních stavbách. Různě poskládaná barevná skla a sklíčka však mohou ozvláštnit i vaši domácnost.

Kde všude můžete vitráže doma využít? Jako výplně oken, dveří, dělicích skleněných stěn, prosvětlených stropů, stínidel svítidel či závěsných předmětů. A jak tyto současné vitráže vznikají? „Předlohou pro ně může být vlastně jakákoli grafika, malba nebo třeba fotografie. Různé techniky pak vzhled návrhu buď respektují, nebo dále rozvíjejí,“ vysvětluje Jan Černohorský ze sklářského ateliéru Vitraj. „Výsledek ale bývá zpravidla trochu jiný, sklo je barevné a vrhá světlo, to se na papíře znázorňuje velice obtížně. Při návrhu je tedy dobré pracovat se vzorky skel a technik. Vhodné je také ověřit záměr tím, že nasimulujeme výsledné prostředí, co do intenzity světla a vlivu pozadí.“

Vitrážový strom v zimní zahradě rodinného domu. Vitráž je osazena z vnitřní strany prosklení. Návrh Jiří Černohorský, realizace Ateliér Vitraj.

MODERNÍ A HISTORICKÝ POHLED

Pro svůj byt či dům si můžete zvolit moderní i historickou vitráž. Liší se hlavně výtvarným pojetím. „Historická bude spíše pracovat s klasickou ruční malbou – příznačná je tmavá malba na barevném skle – a například její olověnou síť lze patinovat a vytvořit tak charakteristický vzhled. Moderní vitráž nemá žádné zábrany, může být prostorová, nasvícená či pohyblivá,“ říká Jan Černohorský. Podsvícení je zpravidla vhodné řešit jako difuzní, tedy bez bodového zdroje. Vhodné je více LED zdrojů s regulací jasu či barevnosti.

Vitráž List se zabudovaným umělým osvětlením při podhledu do kuchyně. Velikost 46 x 73 cm, Tiffany technika. Skloplus.

KLASIKA OLOVĚNÝCH VITRÁŽÍ A TECHNIKA TIFFANY

Klasické vitráže vznikají tak, že se předem nařezané sklo (podle šablon návrhu) vsazuje do olověných prutů (profilů) s průřezem ve tvaru písmene H. Olověný profil (téměř čisté olovo), který lze lehce ohýbat, se tvaruje podle jednotlivých skel a krájí nožem se speciálně tvarovaným ostřím. Profily se založenými skly se pak k sobě pájí cínem. „Další variantou jsou mosazné nebo obecně pokovené olověné profily. Ty se začaly používat už v období secese. Na výběr máte několik tvarových variant, které se liší zejména svou pohledovou částí – může být hranatá, zaoblená, půlkulatá… Profily mají obvykle šířku 5, 6 nebo 7 mm, ale je-li potřeba, může být pohledová šířka až 18 mm,“ doplňuje odborník. O poznání subtilnější spoje vznikají u vitráží vyráběných technikou Tiffany, kdy se po obvodu skel lepí pouze měděný pásek. Takto olemovaná skla se pak opět cínem spojují k sobě navzájem. Tiffany technika využívá oproti „klasice“ menší kousky skla, výsledek je jemnější, a to i díky slabším spojům. Vzhledem k tomu mohou vzniknout i prostorové objekty, například svítidla nebo závěsné dekorativní objekty.

Českým cibulákovým vzorem je inspirována stolní lampa vyrobená Tiffany technikou. Inspirace pro ložnici. Skloart.

Popínavou vinnou révu za oknem znázorňuje tato vitráž. Vitráže Praha.

BAREVNÁ SKLA A SKLÍČKA

V současnosti je k dispozici velká škála skel. Barevná skla se vyrábí jak historickými, tak moderními postupy. „Historické postupy, mezi které patří výroba plochých skel z foukaných válců nebo ruční válcované sklo, skýtají ohromné množství barev, povrchových struktur a míry průhlednosti. Omezení tvoří pouze menší rozměr tabulí, které se pohybují kolem 1 x 1 metru. Moderní výroba válcovaných a plavených skel přinesla větší formáty a vyšší kvalitu skla, která umožňuje jeho přesnější zpracování,“ vysvětluje Jan Černohorský. Pro vitráž je výhodné, že může využít tento široký a různorodý sortiment. Dle potřeby je možné volit mezi barevným sklem průhledným, opakním (neprůhledným barevným) či opálovým, které může být tvořeno z více barevných skel, jež se prolínají.

Vitrážová stěna (součást skleněné dělící příčky) kombinuje barevná skla, pískovaný a leptaný motiv i plastický prvek z lehaného skla. Součástí je bezpečnostní sklo a LED podsvětlení. Návrh Stefan Milkov, realizace Ateliér Vitraj.

MALOVANÉ VITRÁŽE

Pro malbu na sklo jsou sklářské vypalovací barvy připravovány v podobě jemně rozemletého prášku. Aby je bylo možno nanášet štětci, stříkáním, sítotiskem, případně jinými technikami, musí se smíchat s pojivy (arabskou gumou) a ředidly (terpentýnem nebo destilovanou vodou). Zatímco plošné barvy jsou určeny ke stínovanému malování, kde není vhodná tlustá vrstva, krycí barvy jsou nejvhodnější k malování kontur. Pro dokonalé přilnutí barev k povrchu skla je nutné pak tyto barvy vypálit v elektrické vypalovací peci. Lazury pak zabarvují povrch původně čirého skla. Výsledná barva skla je dána složením lazurovací pasty a v ní obsažené chemické látky. Sklo se následně opět vypaluje ve sklářské peci.

SPECIÁLNÍ VITRÁŽE

U vchodových dveří a venkovních oken, kdy je vitráž vložena do izolačního dvojskla, vznikne v podstatě trojsklo, které zlepšuje tepelné i zvukové izolační vlastnosti. „Požadavek na bezpečnostní zpracování vitráže lze zajistit například přisazením vitráže k bezpečnostnímu sklu. Z jedné strany zůstane vitráž pohledová, z druhé strany je osazena za sklem,“ uzavírá Jan Černohorský z Ateliéru Vitraj.

Vitrážový strop má průměr 350 cm. Jedná se o olověnou vitráž v soukromém prostoru v Karlových Varech. Skloart.

CENY VITRÁŽÍ

Materiál sklo:
1 000 až 5 000 Kč/m2
Výroba vitráže:
cca 8 000 Kč/m2
Dekorativní techniky:
podle konkrétní zakázky

DEKORAČNÍ TECHNIKY

Závěsná vitráž Pták má rozměr 140 x 120 x 40 cm. Objekt je vytvořen z 9 vitrážových dílů osazených na kovový rám. Návrh Jiří Černohorský, realizace Ateliér Vitraj

Broušení a rytí – sklo se brusnými kotouči do různé hloubky odbrušuje a tím vznikají nové dekory na povrchu skla.
Malba – může být jak transparentní, tak krycí. Vždy jde o nízkotavitelné sklo, které se ve formě jemného prachu nanáší na sklo a následně natavuje na povrch „tvrdšího“ podkladního skla.
Pískování – provádí se pomocí otryskávací pistole a brusiva, po kterém vzniká na povrchu skla matný povrch. Do silnějších skel je možno pískováním do hloubky vytvářet linky a plastické obrazce.
Leptání se používá pro leštění povrchu skla, jde o doplněk k pískování. Pískováním vyniká matný povrch s různou hrubostí, a tedy i vzhledem. Leštěním je možné tyto povrchové struktury dále zjemňovat. Technika je nejčastěji používána pro znázornění jednobarevných grafických motivů.
Digitální potisk přenáší grafický rastrový podklad, jako je třeba fotografie, v omezené barevné škále na sklo. Barva je nanášena jako při tisku a následně vypálena. Výhodou je velice přesné digitální zpracování, které ručně nelze docílit.
Laserové gravírování vytváří podobný povrch jako pískování. Paprsek naruší povrch skla, čímž vyniknou matné odstíny různé intenzity. Výhodou je opět velice přesné zpracování.
Laminace je jednou z variant bezpečnostního opracování skla. Jde o zvrstvení dvou skel, která jsou spojena průhlednou fólií, jež drží skla i po rozbití. Využití může být ale i dekorativní, neboť mezi skla je možné takto vložit i různé barevné fólie či papír a vytvořit tak velice zajímavé efekty.