V hlavní roli kámen

Charizma zahrady u rodinného domu na okraji obce Ohrazenice v brdských lesích netvoří výstavní kusy exotických dřevin ani gigantické babiččiny pivoňky či jiné atraktivní květiny. Zahrada naopak zaujme svým přírodním laděním, souzněním s okolní přírodou i zajímavým využitím kamene coby stavebního a okrasného prvku.

Manželé Pavel a Jana Smilenovi věděli, co očekávají od zahrady, do které je zasazen jejich nový rodinný dům. „Nepřáli jsme si, aby to byla rovná placka. Chtěli jsme, aby byla členitá, protože členitost nabízí soukromí a zároveň zahradu opticky zvětšuje. Vzhledem k tomu, že se dům nachází v rekreační zóně, jsme si přáli, aby si zahrada dobře rozuměla s okolními lesy a aby zároveň nevyžadovala příliš mnoho péče,“ vzpomíná Jana. Přírodní ráz zahrady však neměla tvořit pouze její flóra, ale i kameny, které v představách manželů měly sloužit především k posezení. Nároky nebyly malé, a tak se obrátili na odborníka – Stanislava Špoulu, jehož realizacemi jsou nejčastěji zahrady čerpající inspiraci v přírodě a v nichž právě kameni připadá jedna z hlavních rolí.

JAK SE STAVĚJÍ KOPEČKY

První požadavek majitelů zahrady týkající se její členitosti vyřešil Stanislav Špoula jednoduchým způsobem – využil k tomu haldy stavebního odpadu. „Dal jsem mu pouze tvar,“ přibližuje původ pahorku, který vyrostl na původně monotónně rovné ploše zahrady. Na její terénní proměně mají svůj podíl i další prvky. Jde například o prohlubeň na prahu pahorku, která je „vydlážděná“ šedými oblázky. Původně se v ní mělo nacházet malé zahradní jezírko, ale nakonec je zde pískoviště. Časem, až děti povyrostou, možná dojde k realizaci původního záměru. K členitosti zahrady nepřispívá pouze různá výšková úroveň jejích jednotlivých částí, ale i její „dispoziční řešení“ a vhodně zvolená výsadba. Jsou zde zelené plochy s různě vysokou zelení, kamenné cestičky a pokojík pod širým nebem s kamenným nábytkem a venkovním krbem s udírnou.

RŮZNÉ PODOBY KAMENE

Zakládání zahrady má většina lidí spojeno s výsadbou zeleně. V Ohrazenici se ale nejprve sázely kameny. „Obvykle se snažím použít vhodné kameny z okolí, ale v tomto případě nebyl k dispozici vhodný kámen. Muselo se pro něj dojet až k Děčínu a České Lípě, kde se nachází lomy, ve kterých se těží vzhledově i tvarově velmi zajímavé druhy čediče. Tento kámen se stal páteří celé zahrady. Má v ní podobu cestiček z dlažby nejrůznějších formátů. Tím však jeho role v zahradě zdaleka nekončí. Z čedičových sloupků jsou postaveny i palisády, které „podpírají“ a zdůrazňují její vyvýšené části. Soukromí pokojíku pod širým nebem chrání velké kameny, které spojuje zídka z malých kousků tefritu (druh čediče). V mezerách mezi jednotlivými kameny se bude dobře dařit netřesku. Plochými kameny jsou v zahradě vydlážděny vjezd, garážové stání i cestičky. Kámen má v zahradě i podobu nábytku – sedátek, lavice, stolu a jsou jím obloženy i venkovní krb s udírnou.

NENAHRADITELNÁ ZELEŇ

Přestože kamenné prvky zahrady jsou zajímavé a originální, bez vhodně zvolené zeleně by jejich krása nevynikla. Stanislav Špoula říká: „Aby zahrada nepůsobila jednotvárným dojmem, použili jsme různé druhy rostlin.“ Nejnižší okrasnou zeleň představují netřesky a rozchodníky vysázené na kamenné zídce a některé kultivary okrasných trav. Jednou ze zajímavých travin je například medvědí tráva, která se neseká a na zahradě vytváří hustý zelený kožich. Na zahradě však najdete i kultivary trav dorůstajících až do výšky tří metrů, které se podílejí na zajištění soukromí. Různorodost vegetace však nespočívá pouze v různé výšce vysázených rostlin. Trávník zde nahrazují různé druhy plazivých rostlin, jako jsou skalníky, jalovce a další. Barvu do zahrady vnášejí dřišťály, a to i v zakrslé podobě. Spojení zahrady s okolním lesem pak navazují zakrslé borovice a smrky. Třešinku na dortu představuje jilm střechovitý vysazený v blízkosti venkovního krbu s udírnou. Během několika let se jeho koruna promění ve velkou zelenou pergolu.

SPLNĚNÉ ZADÁNÍ

Zadání, které v tomto případě znělo: navrhnout a založit členitou zahradu, kde se najde místo pro garážové stání a odpočinek a která bude zároveň okrasná, bylo bezezbytku splněno. Přestože jsou zahradě pouhé čtyři roky, sluší jí to ve všech ročních obdobích. „Strašně rychle vyrostla a přitom nedá práci,“ říká Jana a chválí si, že zahrada nabízí příjemné prostředí jak dospělým k odpočinku, tak i dětem ke hraní. „Nemusíme na ně pokřikovat, kam smějí či nesmějí šlápnout. Samy si již zjistily, kde co trošku píchá a kam je lepší nechodit, takže nehrozí, že by tu napáchaly takovou spoušť, jako kdyby se proběhly záhonem tulipánů.“

Alena VONDRÁKOVÁ
Foto: Lubomír FUXA

Datum vydání: 31. 10. 2020

Edit: Andrea Moudrá