Kameny podle abecedy

Ve slavné detektivce Agathy Christie „Vraždy podle abecedy“ se plán zvráceného zločince zasekne u písmene „D“. My se při kamenném pátrání dostaneme dále… Tak vzhůru!

AMFIBOLIT

Unikátní hornina: barevně výrazná, pevností se blíží žule, je mimořádně odolná a dobře opracovatelná. Díky příměsi slídy může vykazovat i pružnost, která také usnadňuje kamenické zpracování. Hornina má střední až hrubou zrnitost a tmavou barvu (nejčastěji šedozelenou až černou). Patří mezi krystalické břidlice s převládajícím minerálem amfibolem. Jde o metamorfovanou horninu v různých částech světa – všude tam, kde byl výchozí horninou čedič nebo andezit. Její složení je pestré a regionálně se liší. Často mívá páskovaný charakter a vyskytuje se společně s dalšími horninami (rula, žula, diorit, gabro). U nás je výrazný přírodní výskyt například na Pelhřimovsku (tvoří vrchol skály, na níž je postaven hrad Kámen). Těží se na Kolínsku (lom Libodřice) a Kutnohorsku (lom Markovice).

BŘIDLICE

Tmavé tóny spolu s elegancí vnese do vaší zahrady rovněž břidlice. Typickým znakem této jemnozrnné horniny je tenká deskovitá odlučnost. Uplatnění najde jak na obkladech střech a fasád (zdobné štíty), tak i na dlažbách a obezdívkách domu. Zejména pro venkovní využití záleží na konkrétním složení kamene, které lze poznat i podle barvy: Světlejší břidlice s převahou křemene nad živci a slídami se sice hůře opracovává, ale vydrží dlouhá desetiletí. Tmavší odstíny značí převahu karbonátů a sulfidů, což trvanlivost kamene snižuje. Pro větší formáty se hodí břidlice z povrchových dolů (v ČR jsou jen hlubinné). Trvanlivost i barvu břidlice můžete podpořit pomocí impregnace leštěnkou.

ČEDIČ

Jeden z nejpodivuhodnějších kamenů: vyvřelá hornina šedé až černé barvy, s jemnozrnnou stavbou, která vznikla rychlým utuhnutím lávy na povrchu. Čedič je velmi tvrdý, trvanlivý, ale obtížně opracovatelný, jeho typická sloupcovitá odlučnost z něj činí přírodní unikát. Takzvané čedičové varhany můžete pozorovat na několika místech v severní části Čech. Nejznámější z nich je Panská skála poblíž Kamenického Šenova (viz foto). Staří Římané čedičem dláždili své silnice. V okolí rodinných domů najde ideální využití především na dlažby a zahradní dekorace. Horniny stejného složení s hrubozrnnou strukturou se nazývají diabas či gabro.

DROBA

Chcete parádní zdobný valoun, který se stane dominantou vaší zahrady? Zkuste drobu například z Lulče. Jde o atraktivní sedimentární horninu, jejíž název je odvozen od drobných úlomků, jež horninu tvoří. Je to vlastně druh slabě vytříděného pískovce s obsahem základní hmoty vyšším než 15 %. Základní hmotu drob, která je obvykle druhotná, tvoří většinou jílové minerály a silt (prachová usazená hornina). Písková zrna představuje směs živců, křemene, slíd a úlomků hornin (tzv. litických úlomků). Vzniká především v mořském prostředí, vyskytuje se však také ve střední Evropě (středočeský Barrandien, moravská Luleč, Slovensko, alpská oblast). Barva horniny je nejčastěji šedá, žlutavá, hnědá až do černa, velikost zrn výrazně odlišná – od jemné zrnitosti až po hrubou. Můžete tak mít dekorativní oblázky i mohutné balvany, zpravidla rovněž zaoblené (viz foto).

MRAMOR

Antická elegance s nádechem luxusu, kámen pro stavitele a sochaře. Jeho název pochází z řeckého „mármaros“ (zářivý kámen). Jde o krystalický vápenec (až 95 %) s malou příměsí silikátů, jílovitých hmot, minerálů a organických látek, které původně bílý kámen zbarvují. Díky tomu může mít mramor řadu odstínů. Za mramor v širším slova smyslu je považován i krystalický dolomit. Podle barvy lze poznat místo původu kamene: Carrarský mramor (z italské Carrary) má čistě bílou nebo modrošedou barvu. Čínský bílý mramor byl použit i na stavbu Zakázaného města v Pekingu. Černý mramor pochází z Polska či Irska (příměs grafitu), červený z Rumunska nebo Belgie. Může být také zelený (Irsko, Švédsko, Indie, Čína), růžový (Norsko, Portugalsko, USA) nebo černý s bílým žilkováním (Španělsko). U nás se těží bílý šternberský mramor.

OPUKA

Stavební král minulosti, z něhož dýchá útulnost domova. Svědectví o tom vydávají dodnes například malebné vesnice ve Francii. V současnosti však plní převážně dekorační funkci. Důvodem dávné obliby opuky byla hlavně dostupnost, lehkost a snadná opracovatelnost, nyní vystupují do popředí její estetické vlastnosti a schopnost udržovat v budově žádoucí mikroklima. Opuka je sice velmi trvanlivý kámen, ale bez řádného ošetření podléhá v exteriéru zvětrávání. Dříve totiž bývalo opukové zdivo omítáno a kámen tak byl chráněn před povětrnostními vlivy. Díky pravidelné údržbě omítky dokázal kámen pod ní přetrvat staletí. Jestli však chcete mít opuku pohledovou, musíte ji nechat napustit zpevňovacím roztokem, omezit vstup vlhkosti do zdiva, kámen očistit, vyspárovat a opatřit hydrofobizačním povrchem. Ani to však není řešení navždy.

PÍSKOVEC

Dodnes hojně využívaným kamenem je pískovec, který se opuce na pohled podobá. Má však pozoruhodné mechanické i fyzikální vlastnosti: je měkký, snadno opracovatelný a nasákavý. Většina pískovců ovšem také časem zvětrává a ztrácí soudržnost působením povětrnostních vlivů. Další nevýhodou je velmi malá pevnost v ohybu, naopak výhodou je dostatečná pevnost v tlaku, která pískovci umožňuje přenášet zatížení stropů či střešní konstrukce. Různé odstíny nabízejí využití v zahradní architektuře (dekorace, sochy). Díky tomu, že štípané desky pískovce nemají rub a líc, můžete si sami zvolit stranu, která se vám více líbí!

RULA

Víte, jaký je rozdíl mezi ortorulou a pararulou? Ortorula vznikla z vyvřelin, pararula přeměnou sedimentů. Oba typy ruly se však vyznačují rovnoběžnou stavbou (břidličnatostí), která může mít různý vnější vzhled, různou barvu i zrnitost (jedna z nejhrubších je ještědská rula na Liberecku). Podstatnou součást ruly tvoří křemen, slída a živec, u pararul se vyskytuje řada dalších nerostů. Pevné, nezvětralé ruly se uplatní jako dekorativní stavební kámen na schody, chodníky, případně i opěrné zídky v zahradě.

VÁPENEC

Vápenec je usazená hornina: vznikal před miliony let ukládáním sedimentů na dně moře. Perfektně tepelně izoluje, má značnou odolnost a je nenáročný na údržbu. Hodí se na obklady i podlahy jak v interiéru, tak v exteriéru. Podlahy ze štípaného vápence se hodí impregnovat leštěnkou pro oživení a dlouhodobou ochranu povrchu. Dejte však pozor, abyste nebyli příliš horliví při čištění kamene: Vápenec nesmí přijít do styku s kyselinou! Složením odpovídá vápenci další usazená hornina – travertin. Usazoval se ovšem na pevnině (ve sladkovodním prostředí), je pórovitý a v jeho dutinách se drží prach z ovzduší, takže ve znečištěných oblastech černá. V čistém prostředí se využívá leštěný jako luxusní kámen pro obklady a dlažby.

ŽULA

To nejlepší na konec! Až 90 % této tvrdé a pevné horniny tvoří křemen, živce a slídy. Má však řadu drobných příměsí, které ovlivňují vlastnosti i vzhled žuly (granitu). Zpravidla jde o kámen extrémně odolný vůči povětrnostním vlivům, většině kyselin, chemikálií a vysokým teplotám. Běžně má kvádrovitou odlučnost, která umožňuje vylomení i ohromných bloků (lomy Lipnice, Řásná či Mrákotín), ale může vytvářet také ohromné kulovité balvany nebo pozoruhodné sloupcovité solitéry. U barevných žul se vyplatí povrchová úprava jemně broušená a leštěná, která dá vyniknout přírodnímu půvabu kamene (viz foto).

PÁR SLOV NA ZÁVĚR

Přírodní kámen nikdy nekupujte jako dokonalý tovární produkt – spíše jako domácího přítele! Seznamte se předem nejen s jeho přednostmi, nýbrž i slabinami. A mějte k němu respekt: Jeho konkrétní vlastnosti se mohou lišit podle místa původu či množství dalších přírodních příměsí. Při správné volbě však získáte téměř bezúdržbový materiál, který vám nabídne mimořádně dlouhou životnost, vysokou odolnost a značnou estetickou hodnotu. A za takový originál se občas vyplatí obětovat pár stokorun navíc.

TEXT: VÍT STRAŇÁK
FOTO: ARCHIV FIREM

Datum vydání: 7. 9. 2020

Edit: Andrea Moudrá