Moderní dům v souladu s přírodou

Rodinný domek, využívaný prozatím jen víkendově, může být příkladem kultivovaného, plně funkčního, a přitom neokázalého bydlení. Jednoduchost a čistota tvarů ve všech detailech vypovídá o profesionálním přístupu, použité materiály nechtějí poetické krajině konkurovat, dům obložený dřevem se naopak snaží o nenásilné začlenění do okolního prostředí.

Majitelé vstupovali do stavby domu se dvěma výhodami – znali architektku Markétu Cajthamlovou a její předchozí realizace, mohli si být téměř jisti dobrým výsledkem, navíc jim bylo důvěrně známé i prostředí, kde v předchozích letech trávili své dovolené. Poklidná obec s „ladovskou“ návsí a rybníčkem leží uprostřed přírody, přitom je dobře dostupná z Prahy, místa trvalého bydliště. Rodina se dvěma dětmi tu může pobývat celé léto, zajíždět sem na víkendy i přes zimu, dům je připraven také na trvalý pobyt manželů po osamostatnění dětí. Vybraný pozemek na okraji vesnice nabízí od východu až po západ nádherné výhledy. Objekt podlouhlého obdélníkového půdorysu stojí na pozemku při severní hranici chráněné vysokými stromy, delší stranou se natáčí k jihu. Využívá optimálně nejenom orientace ke světovým stranám, ale také právě neobyčejných pohledů do okolí. Jižní strana je po téměř celé délce doplněna zastřešenou terasou obrácenou na rozlehlou louku, která je intimně ohraničena vzrostlou hradbou stromů. Východním směrem se otevírá výhled do širokého údolí s pahorkatinou na obzoru, na straně západní se v jednom místě stromy mírně rozestupují a dovolují průhled do svahu s kulisou další zelené louky. Dům ve tvaru jednoduchého hranolu, přívětivého vzhledu s cedrovým obkladem v syrově přírodní podobě a porostem „vlasů“ zelené střechy zapadá do svého prostředí s elegancí moderní švýcarské architektury. Myslím, že právě tato česká stavba by unesla srovnání se současnou evropskou špičkou.

PŘÍRODA JE SOUČÁSTÍ BYDLENÍ

Celou delší západní část dispozice zabírá hlavní obytný prostor se začleněnou kuchyní, prostřední část domu je vstupní zónou s volně navazující pracovnou; předsíň propojuje společenský prostor s ložnicemi na východní straně. Z obývacího pokoje, kuchyně, pracovny i chodbičky před ložnicemi je možné vyjít na pobytovou terasu, která je volným pokračováním obytných místností. V každém místě domu člověk vnímá přírodu jako přímou součást bydlení. Už před vstupem na severní fasádě umožňují protilehlé skleněné stěny průhled přes zádveří a pracovnu až na terasu a louku za ní. Šatní skříně předsíně tvoří jen částečnou pohledovou bariéru, nedosahují až ke stropu, takže ten se v obou místnostech nad skleněnými stěnami lehce vznáší. Denní i ložnicovou zónu od předsíně oddělují posuvné stěny, jejichž otevřením se celý dům stává jediným prostorem. Posuvné dveře vedou i dále do ložnic nebo koupelny, klasickými dveřmi je uzavřena pouze sauna (skleněnými, takže sauna zůstává pohledově propojena) a malá místnost na praní prádla. Hlavní obytný prostor se otevírá do přírody promyšleným střídáním plných stěn s prosklenými, zasklení na celou výšku místnosti tento zážitek ještě umocňuje. Při vstupu do obytného prostoru z předsíně je umístěna kuchyň tvořená vysokou sestavou skříní a dvěma nízkými sestavami v pohledové ose obytné místnosti. Jídelní stůl má důstojnou polohu mezi kuchyní a obývacím pokojem, z obou bočních stran domu k němu prochází dostatek denního světla, prosklenými stěnami se od stolu otevírají výhledy na sever, jih a západ. Navazující sezení má optický i přímý kontakt s terasou a loukou další boční prosklenou stěnou a celý obytný prostor je zakončen velkorysým výhledem bezrámového zasklení na západ. Obraz krajiny přes celou čelní stěnu doplňuje hladina bazénu, od níž se odrážejí sluneční paprsky: třpytivá projekce vlnek na dřevěný strop vnáší do interiéru neustálý živý pohyb. Intimní zónu ve východní části dispozice tvoří dvě poměrně malé ložnice doplněné šatními skříněmi, koupelnou, saunou, samostatnou toaletou, místností pro pračku a skladem. Vše je tu vyřešeno velmi úsporně a funkčně, přitom s dostačujícím pohodlím. Okna obou ložnic a sauny prosklené do koupelny jsou opatřena vnějšími posuvnými okenicemi s lamelami – do místností prochází denní světlo, ale nežádoucím pohledům zvenčí se zabrání.

ŽIVOT NA TERASE

Zásadní význam pro bydlení v přírodě má obytná terasa lemující obytné prostory. Letní pobyt v domě se tak vlastně stává i bydlením venku, zastřešená terasa tvoří přechod mezi interiérem a loukou. Střecha tu umožňuje posezení i při drobném dešti, v horkých dnech zase stíní nejenom terasu, ale také sklo oken, nedochází ke skleníkovému efektu a přehřívání interiéru. Před příliš horkým sluncem se obvod terasy i západní strana domu mohou zastínit ještě textilními roletami a příčné provětrávání bočními posuvnými stěnami pak obytný prostor příjemně ochlazuje. Venkovní posezení se staženými roletami získává navíc i větší intimitu, může se v případě potřeby uzavřít před pohledy kolemjdoucích. Přímo před pracovnou je střecha terasy prolomena otvorem, takže tu vytváří jakési „atrium“ s malou okrasnou zahrádkou, přirozeně zavlažovanou deštěm. Z atria se otevírá pohled na střechu, tady se život na terase obohatí o kontakt s další výškovou dimenzí, střešní zahradou poskytující dokonalé soukromí i nejkrásnější výhledy. Vychází se na ni po venkovním roštovém schodišti podél severní fasády.

SOULAD PROSTORŮ A MATERIÁLŮ

Zatímco obytný prostor má větší rozměr a spolu se vstupní částí poskytuje velkoplošným zasklením nejvyšší míru otevřenosti vůči okolnímu prostředí, ložnicová část má naopak intimní charakter i měřítko. Tento rozdíl vyjadřují nejenom plochy místností a rozměry okenních otvorů, ale také materiály použité v interiéru. Předsíň s pracovnou je materiálově nejchladnější, pocitově více propojená s exteriérem než interiérem. Šedivá betonová podlaha navazuje na betonový přístupový chodník nebo kameny v zahrádce na protější straně, celoprosklené stěny neohraničují místnosti směrem ven, naopak dřevem obložené stěny obou sousedních obytných částí vytvářejí dojem, že vstupní zóna je jen zastřešeným venkovním prostorem mezi dvěma objekty. Celkový vzhled doplňují také šedivě lakované šatní skříně. Obytný prostor už má jasně interiérovou podobu, ale konstrukce a vnější obal domu se do něj propisují, materiály podporují velkorysost otevřeného řešení. Betonové tvárnice zůstávají bez omítnutí, na dřevěný obklad a terasu navazuje dřevo podlahy, dřevěný strop je přímým pokračováním podhledu střechy nad terasou. Jednolitost horizontálních ploch nepřerušují ani překlady nad okny, ta jsou vysoká přes celou místnost. Mizí tak hranice mezi interiérem a krajinou kolem. Kuchyňský nábytek bílé barvy neubírá interiéru žádné světlo, nenápadná elegance je zcela funkční.

Bezproblémovou údržbu hladkých ploch ještě více usnadňují dvířka bez úchytek: jejich otevírání umožňují zkosené horní hrany. Výrazným solitérem je naopak navazující jídelní stůl pro dvanáct osob, jeho důležitost je vyjádřena tmavým dřevem, které na pozadí bílé kuchyně tím více vyniká. Bílá a šedivá barva v kombinaci s dřevem vytvářejí obytnému prostoru neutrální, přesto velmi přívětivý nadčasový základ; takový se neomrzí a je možné ho doplňovat osobními věcmi třeba i v barevném kontrastu. Ložnicová část včetně koupelny je obložena cedrovým dřevem, ložnice jsou vybaveny šatními skříněmi se světle šedivými lakovanými dveřmi, ze stejného materiálu jsou vyrobeny také postele. Posuvná stěna může ložnice propojit v jediný prostor anebo je rozdělit na dvě samostatné místnosti. Povrch dřeva má na rozdíl od exteriérového obkladu jemnou, na dotek až sametovou úpravu, příjemně teplý materiál dotváří dojem malých útulných „kajut“ na spaní.

STANDARD BYDLENÍ

Na výsledné podobě domu se kromě architekta podepisují také majitelé, svými požadavky a možnostmi předem určují mantinely, ve kterých se autor musí pohybovat. V tomto případě měli klienti jasnou představu, jak by měl dům fungovat, ale jinak nemuseli Markétu Cajthamlovou ničím limitovat, nehrozil rozdílný pohled na architekturu ani obava, že by se autorka dopustila „excesů“ nebo navrhla zbytečný luxus. Velikost prostorů přesně odpovídá potřebám rodiny, neplýtvá se plochou, přitom tu nic nechybí. Vyřešit provozně tak čistou a na první pohled jednoduchou dispozici není snadné, právě na ní se nejlépe prokážou schopnosti architekta. Kvalita bydlení spočívá samozřejmě také v prostředí a způsobu, jakým autorka dokázala hodnoty pozemku využít – jak propojila bydlení s okolím, jaké výhledy z oken obyvatelům poskytla. Navíc dům zcela přirozeně, jakoby „jen tak mimochodem“, vytváří harmonickou kompozici vnějších proporcí i všech detailů. Použité materiály nevypovídají o tom, co si majitelé „mohou dovolit“, ale přizpůsobují se přírodnímu prostředí, svou trvanlivostí odpovídají bezúdržbovému provozu. Určitý nadstandard se projevil spíše na technickém vybavení. Protože dům bude ještě nějakou dobu sloužit jako víkendový a teprve později bude využíván pro trvalé bydlení, je zaměřen především na rekreační aktivity rodiny s dětmi. Proto ho doplňuje bazén nebo vířivka na terase. Pamatuje se ale také na pohodlí a úsporný provoz ve vyšším věku rodičů – dům je zateplen a vytápěn tepelným čerpadlem vzduch-voda, které je umístěno v samostatném objektu společně s přístřeškem na automobil. V hlavní obytné místnosti je připraven i komín na krbová kamna, ta mohou prostor přitápět v chladnějších letních večerech nebo v přechodném období mezi létem a zimou.

VIZITKA DOMU

Svislé konstrukce: betonové tvárnice suchého zdění, tepelná izolace, vnější i vnitřní obklady z cedrového dřeva
Vodorovné konstrukce: dřevěné stropy, střecha s intenzivní zelení a systémem zavlažování
Podlahy: masivní dřevěné – bělený dub, kletovaný beton, na terase rošt z tropické dřeviny
Okna a dveře: pevné zasklení – ocelové bezrámové, posuvné rámy z cedrového dřeva
Vytápění: konvektory a podlahové vytápění, tepelné čerpadlo vzduch-voda

Věra Konečná
Foto: Ester Havlová

Datum vydání: 12. 9. 2020

Edit: Andrea Moudrá