Zahrada v sudetských kopcích

Manželé Janků měli vždy blízko k horám, na horách se i seznámili – konkrétně v severoafrickém Atlasu. Kde jinde tedy hledat jejich přírodně působící zahradu s rekonstruovaným domem než na horách?

Hlavní devízou zahrady je okolí – lesnaté kopce a louky s roztroušenými dřevinami v bezprostředním sousedství. Teď na podzim nejdecké lesy září zlatými břízami a měděnými buky na tmavé zeleni smrků. „Jsme ve výšce 650 metrů, vane tu skoro pořád vítr a vlivem skalnatého podloží tu je spíše sucho,“ říká hostitel Petr Janků: „Proto tu nemůžeme pěstovat všechno, co nás napadne. Některé rostliny tu prostě zahynou, ale to, co přežije, tu pak prosperuje.“

DŮM POD ŠIBENÍKEM

Západočeský Nejdek je obklopen kopci – Křížový vrch, Šibeník, Vysoká Jedle, Tisovský vrch… Na svahu jednoho z nich, vysoko nad vlastním městem, stojí od roku 1933 nevelký, ale krásný dům. Paní Jarmile Janků, tehdy ještě Koubové, se líbil už od dětství. Když po letech měli s manželem možnost jej od majitelky odkoupit, neváhali. Usedlost na samém okraji katastru obce Nejdek nepotřebovala velké úpravy. Nová krytina byla nutností, ale bytelné kamenné základy nepropouštěly vlhkost a na vnitřních dispozicích se moc měnit nemuselo. Dům dostal nová okna. Majitelé chtěli, aby dům dýchal, proto k zateplení nepoužili polystyren, nýbrž perlitovou omítku. Tu dozdobili nepravým krajově typickým (sudetským) hrázděním, které dům postrádal. „V jedné místnosti jsme nechali vybudovat francouzské okno, ze kterého se jednou bude vcházet na terasu, až ji vybudujeme. Ale zatím na to nebyl čas,“ přiznává ing. Petr Janků. Dům je propojen se zahradou nejen francouzským oknem, ale i zeleným porostem. Před vchodovými dveřmi popíná úzkou podélnou pergolu krásně vybarvený loubinec, na jiném místě se k fasádě tulí keř hlohyně obsypaný červenými malvičkami.

MÍSTO PLOTŮ TERÁSKY…

Ideálem rodiny Janků bylo nechat pozemek neoplocený. Když však škody napáchané v zimě hladovými srnkami a zajíci začaly nabývat na intenzitě, museli začít budovat plot. Trojúhelníkový protáhlý pozemek o rozloze 2000 m² se tedy oproti okolí výrazněji vymezil, ale na mnoha místech jen nízkými zídkami. Ty kromě ohraničení také člení pozemek. Rovnoměrně svažité úbočí zahrady v kopci totiž není ideální pro každodenní pohyb a práci na zahradě. Proto šikovní manželé začali na svém pozemku vytvářet i rovné terásky. „Manžel vozil z lesa kameny a společně jsme z nich skládali zídky. Postupovali jsme od spodní strany pozemku vzhůru. Za každou zídkou jsme nechávali kapsy na zeminu, do které jsme potom vysazovali rostliny,“ vzpomíná spolutvůrkyně zahrady. Každá zídka je trochu jiná. Některé hostí skalníky a drobné azalky, některé jsou lemované zimostrázy, další zídku přerušují schůdky porostlé břečťanem. Některé dekorují krásnoočka a afrikány.

NAŠE VŘESOVIŠTĚ

Všude v okolí zahrady rostou borůvky, brusinky a vřesy. Zcela přirozeně se proto objevují i na pozemku mladé rodiny a jejich přítomnost působí víc nežli mile. Z okolí se sem také průběžně vysévají břízky a smrky, takže stačí se jen rozhodnout, které je třeba hned v zárodku zlikvidovat a které se stanou součástí zahrady. Nejvyšší bříza hned u vchodu má prý své dny již spočítané, případným pádem by ohrozila okolí a také odebírá příliš vody okolním výsadbám. Ale plynule ji nahradí smrčky, které se u jejích nohou rozrůstají. Výtvarnice Jarmila Janků se ovšem nechce výsadbou na svém vřesovišti omezovat jen na naše horské druhy. „Vždyť na horách našeho klimatu po celém světě roste spousta dalších rostlin! A tak mezi našimi vřesy třeba zjara vykvétají i různobarevné vřesovce a přes léto i balkánská brukentálie.“ Rozsáhlý pruh vřesoviště doprovází celý levý okraj přístupové cesty k domu. Občas ho zpestřuje výsadba z vysokých trsů ozdobných travin, tu a tam narazíte na ostrůvek kvetoucích flox. Nad vřesovištěm se táhne nízký násep dolního okraje sousedova pozemku a tady vedle sebe svorně roste pás dřišťálů, bíle i žlutě kvetoucích keřovitých mochen, trojpuku, kalin a anglických růží, mezi nimiž se občas protáhne i obyčejný šípek. „Na naší kyselé půdě se dobře daří i azalkám a stálezeleným rododendronům, proč je sem tedy nevysadit,“ míní majitelka.

DOBRODRUŽSTVÍ S BAZÉNEM

„I když bydlíme v horách, zas až takové chladno tu přes léto není, takže jsme se rozhodli pořídit si bazén. Kulatý o průměru dvou a půl metru jsme nakonec nahradili větším, o délce pěti metrů a hloubce metr dvacet,“ začíná své vyprávění ing. Janků. „Jenže zkuste jej tady zakopat! Přesně uprostřed vybraného místa jsme narazili na vyčnívající rostlou skálu, se kterou si sbíječka neporadila. Sehnat povolení k odstřelu by trvalo rok, tak mi kamarád střelmistr poradil metodu dávných krušnohorských havířů. V zimě jsme na skále po dva dny udržovali velký oheň a pak jsme ji polévali studenou vodou. A skála popraskala, ale ne dost…“ Takže nakonec nezbylo nežli bazén prostě jen položit a navršit kolem něj terasu. Kamenů ze skály bylo dost, ty největší manželé použili na výzdobu jeho okolí. Terasa kolem bazénu je dlážděná, našlo se tu místo i na posezení a kolem dokola dotváří idylu pestrá výsadba. Vedle půdopokryvných jalovců se tu uplatňují pestré letničky, po celé léto kvetou aksamitníky, zvonky, kakosty nebo krásnoočka.

JE NÁM TU DOBŘE

Jarmila Janků pochází z výtvarnické rodiny a učí v Nejdku na základní umělecké škole, její manželPetr pracuje kolem počítačů. Oba na své zahradě nacházejí relaxaci a kontakt s přírodou. „Samozřejmě že jsme chtěli mít zahradu hezkou, ale daleko důležitější pro nás je, že se tu dobře žije,“ shodují se. Na nové části zahrady proto vyrostl i jednoduchý montovaný zahradní domek. Dcera Radka se tam prý vždy před prázdninami odstěhuje a ze svého letního království se vrací do rodného domu až v září. „Když ráno odjíždím do práce, sjíždím pár stovek metrů bez motoru a reflektorů, abych neplašil srnku s mladými, která se popásá kousek od nás,“ vypráví Petr Janků. Tak takhle se žije v kopcích u Nejdku.

Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller

Datum vydání: 5. 9. 2020

Edit: Andrea Moudrá