Oáza v údolí mlatového potoka

Je těžké uvěřit, že rozkvetlé údolí se dvěma jezírky a zurčícím vodopádem tu není odjakživa. Snad jen mlatová cesta, která by musela být potůčkem, kdyby byla dílem přírody, svědčí o promyšleném zásahu lidské ruky. Před devíti lety se místo, kde se těžila zemina, proměnilo v pestrobarevnou bujnou zahradu, která jako by vrostla do hraničních svahů.

Majitelé zarostlého pozemku s polorozpadlým stavením se rozhodli postavit nový dům, který měla obklopit příjemná zahrada. Starý dům bylo nutné zbourat a pozemek pro zahradu vyčistit od náletových křovin a stromů. Návrhu domu se ujal architekt Viktor Fehrer, řešení jeho okolí svěřili majitelé Michalu Ungrovi, který je zaujal svou prezentací realizovaných zahrad na internetu.

PŘEKVAPENÍ V ZEMNÍKU

Přicházíte-li k domu, netušíte, že za ním nepokračuje klidný rovinatý terén, ale rozevře se před vámi docela jiný svět. Čekali byste, že tak jako mírně stoupala příjezdová cesta, bude dále stoupat i terén za domem. Jenže se místo toho ocitnete v protáhlém přírodním amfiteátru, jehož zelené tribuny vás chrání před okolním světem, který zmizel vysoko nad vámi. Nemáte-li zálibu v dramatu, možná uvidíte malebné údolí, které však nikam nevede, ale je zakončené porostlým svahem, z něhož vyvěrá pramen a přepadá do dvou kaskádovitých jezírek. Vydat se k nim můžete přímou cestou po bílé cestičce, ale můžete zvolit delší vyhlídkovou trasu po travnatém pásu vedoucím svahem až k nejvyššímu bodu střeženému altánem. A bude se vám zdát, že voda vytékající ze svahu do jezírek se přirozeně vlévá do potůčku obklopeného zelení, kterou jako každý potok přirozeně přilákal. Ale pak zjistíte, že světlá linka obklopená travinami a křovinami není potok, ale mlatová cestička, která je jako všechno uvnitř tohoto amfiteátru dílem zahradníka. Před jeho příchodem tu byla téměř neproniknutelná houšť náletových křovin a stromů, kterými zarostl bývalý zemník – místo, kde se těžila zemina.

Ze svahu vzniklého těžbou zeminy jako by přirozeně vytékal potok. Voda je však přiváděna pomocí čerpadla umístěného ve spodním jezírku. Koryto umělého potoka je tvořeno červeným vápencem, kterým je dotvarován celý svah.

DIKTÁT TERÉNU

Michala Ungra pozemek na první pohled okouzlil. Devítimetrové převýšení a dostatečný prostor byly jedinečnou výzvou. Majitelé mu ponechali poměrně volnou ruku jak zahradu ztvárnit, přáli si „zahradu inteligentních lenochů“, jak říkají. Tedy takovou, o kterou by se nemuseli příliš starat. Trochu v rozporu s tímto přáním si pán domu přál pěkný zelený trávník, paní zase růže. Jedním z mála konkrétních požadavků bylo přírodní jezírko, ve kterém by se mohli koupat. Dříve, než byl postaven dům, přinesl Michal Ungr studii, která byla s nadšením přijata. „Konfigurace terénu si přímo vyžádala nevytvořit ve středu zahrady volné travnaté místo, ale vést tudy téměř přímou cestu, kterou se rychle dostanete z jednoho konce pozemku na druhý,“ říká. Cesta tvoří základ kvetoucího pásu vinoucího se od domu k jezírkům a odtud se rozšiřujícího dále do svahu. Není dlážděná, ale tak zvaná mlatová, zpevněná tradiční technologií – štěrkem a štěrkovým pískem s velkým obsahem jílů. Dojem potoka umocňují nezpevněné okraje a bujné traviny, které ji lemují – spolu s mochnami a dalšími dřevinami. Vodotrysky travin pak dominují zejména partiím v blízkosti jezírek. Po stranách zahrady přechází vysázená zeleň nenásilně do té původní. I když zeleň není na tomto místě tím nejsprávnějším výrazem, ale spíše žluť, červeň, karmín, stříbro… Jsou tu kombinovány keře a vysoké trvalky tak, aby byl výsledný dojem co nejbarevnější.

Z koberců levandule a santoliny vyrážejí vznosné juky.

K uskutečnění této studie vedla namáhavá cesta – bylo třeba zbavit se náletových dřevin i s kořeny, navozit tuny červeného vápence, který dotvaroval svah, vytvořil koryto potůčku i břehy jezer. O pohyb vody se stará čerpadlo umístěné pod můstkem u nižšího jezírka. Návrh pamatuje i na toulky zahradou, procházet se je možné jak po travnatých ochozech kroužících celým pozemkem, tak po cestičkách mezi výsadbou. Jsou tvořeny starými pražci a cihlami ze zbouraného původního stavení stejně jako terasa u spodního jezírka i další odpočívadla. V souladu s přáním majitelů po bezúdržbové zahradě je všude vedena umělá závlaha.

BARVY OD JARA DO JARA

Zahrada je koncipována tak, aby poskytovala co nejpestřejší zážitky. A to nejen, co se týče barev, ale i vytvořením odlišných „mikrosvětů“ v jednotlivých částech zahrady, které však vzájemně prolínají, i díky pohledům a průhledům z různých míst. V bezprostřední blízkosti zahrady hrají prim byliny, rozkvetlý střed má trochu středomořský charakter, vodní svět v okolí jezírek přechází ve stinný lesní podrost, kterému dominují čechravy a kapradiny. Jednotlivé druhy rostlin vytvářejí větší plochy a umocňují tak barevný efekt.

Perovskie, ořechokřídlec, mochna, růže a všudy přítomné traviny a mnoho dalších rostlin se starají o neustálé proměny během celého roku.

Především se však v průběhu roku mění celková barevnost zahrady. Na jaře se pochlubí pestrobarevnou směsí jarních cibulovin, v bocích zahrady na sebe upozorní rododendrony a azalky, kdoulovce, zlatice, čilimníky, později rozkvetou kolkvície, kopretiny a čechravy. V létě je vystřídají rozsáhlé barevné koberce – žlutý ze santoliny a třezalky, fialový z levandule, perovskie a dobromysli dozdobený komulí Davidovou či působivá stříbrná plocha pelyňku. Zelený lán rozchodníku se v pozdním létě promění v hnědočervený. Z koberců, které se různě prolínají, vystřelují bílé koruny juky. V bočních partiích zaujmou tmavě růžové plochy eupatoria (sadce) či rozkvetlé hortenzie. Ve středu zahrady kvetou pro potěchu zdejší paní celé léto růže, terasu zdobí nádhernými červenými květy popínavý trubač. Pozdní léto probarví mochny, ibišek, hortenzie či šáter. Ze stromů zaujme svými červenými listy myrobalán neboli Prunus cerasifera „Nigra“ usazen v centru dění.

Na podzim na sebe upoutají ještě více pozornosti různé druhy ozdobnice čínské a dalších travin, které začnou metat a postupně se zbarvovat do žluta a hněda, žlutě se rozsvítí koruna ginkga biloby, rozkvetou porosty nižších i vyšších aster, přibude hnědé v červeni rozchodníku. A ani zima zde není pustá. O působivé scenérie se postarají traviny, které se řežou až na jaře, spolu se stále zelenými keři střídajícími se s opadavými.

Cihly a trámy ze zbořeného stavení se využily pro vybudování cestiček a schodů.

Z ROMANTICKÉ ZAHRADY DŽUNGLE

Paní domů říká, že již brzy po založení byla zahrada krásná, romantická, svádějící k procházce i posezení. „Aby však taková zůstala, potřebovala by mnohem více péče,“ přiznává. I když se s představou zahrady, o kterou by se nemusela starat, rozloučila, a přesazuje, zasazuje, seče, řeže…, říká, že přenechat starost o ni zahradníkovi nechce. Nedovolí jí to její netrpělivost, musí vstát a jít udělat, co je třeba. Přiznává, že díky vloženému úsilí, vlastnímu potu, ji pak mnohem více těší. Seznamuje se tak se vším, co tu roste, zjišťuje, čemu se daří lépe, čemu hůře. Pomáhá těm rostlinám, kterým je zde dobře, a s těmi druhými je nucena se rozloučit. Zahrada se tak mění i tímto způsobem, letošní tuhá zima například poškodila porosty santoliny a možná ji nahradí komulí Davidovou nebo levandulí. Obecně se tu však rostlinám daří velmi dobře, rozrůstají se tak, že najít cestičky v záhonech je někdy téměř nemožné. Z původně romantické zahrady se podle jejích slov stává džungle. Dlužno podotknout, že džungle, která nezapře, že byla promyšleně založena. Rozjívená zeleň je však doplněna dobře udržovaným trávníkem, takže bychom mohli její přirovnání zmírnit a mluvit o romantické zahradě s bujnou, bohatě kvetoucí vegetací. V každém případě o zahradě, která v nás vzbudí hluboký dojem.