Děti, léto a zahrada

 

Je to prosté… Jestli také dumáte, kam s dětmi v létě vyrazit, a stále vám to nějak nevychází, možná budou nejšťastnější, když jednoduše zůstanete doma. Dětem je často jedno, kde jsou, důležité pro ně je, jestli si mají s kým a s čím hrát.

Nebojte se, že na všechny děti platí tvrzení, že jsou stále náročnější, celé dny prosedí u počítače a všechen volný čas tráví ve virtuálním světě. Není to tak, pořád je spousta dětí, které zbožňují hrát si na indiány, postavit si v lese domeček z mechu a klacíků nebo si trochu „zaplazit“ vysokou trávou. A když je navíc nalákáte na novou houpačku, domeček na stromě, prolézačku nebo bazén, nehnou se ze zahrady!

 

BEZPEČÍ A STABILITA 
To jsou dvě hlavní priority, které rodiče nejčastěji požadují při výběru hracích prvků, houpaček, skluzavek a ostatních hraček na zahradu. Dvojici můžeme doplnit ještě o pevnost a máme tři základní parametry, které musí splňovat všechny hračky a hrací sestavy určené pro děti na zahradu. Všechno ostatní jako vzhled, barva a design je až druhořadé, i když také nesmírně důležité. Zapomenout bychom neměli ani na věkové kategorie, pro které jsou jednotlivé hračky a hrací prvky určeny – co potěší pětileté dítě, to se nemusí vůbec zamlouvat tříletému a obráceně; některé hrací kousky mají určenou minimální věkovou hranici, a dokud jí dítě nedosáhne, neměli bychom jej na ně vůbec pouštět. Svoji roli hraje i charakter dítěte, jeho osobnost a stejně tak i zdraví a fyzická zdatnost, od čehož se odvíjí, jak bude schopno využít všechny zahradní sestavy a hračky, o kterých možná uvažujete. Zároveň buďte při výběru konkrétní prolézačky nebo zahradního domečku soudní a zvažte i velikost pozemku, který máte k dispozici, aby dítě mělo i kolem této atrakce dostatek prostoru na ostatní hry.

 

 

KONKRÉTNĚ A V DETAILU 
Při koupi pískoviště dbejte zejména na to, z jakého je materiálu – ideální je hladký (bez třísek). Chtějte pískoviště pevné a stabilní, se širokým okrajem, na němž dítě může pohodlně sedět a přitom se pískoviště nepřeklopí. Mělo by mít i ochrannou síťku proti kočkám a psům, stejně tak i kryt proti dešti. Není na škodu zvolit pískoviště se slunečníkem, který bude v horkých dnech k nezaplacení. U houpačky, skluzavky a prolézačky zase pečlivě zkontrolujte všechny spojovací prvky, jestli nejsou ostré nebo nevyčnívají z povrchu, všechny by měly být zapuštěné a zakryté plastovými záslepkami. Vyzkoušejte i sklon skluzavky a její strmost, zamyslete se i nad tím, kde dítě po sklouznutí „přistane“.

 

 

Bezpečná trampolína? 
Všechny děti po ní touží a výrobci to dobře vědí. Trh je zaplaven nejen kvalitními kousky, ale i levnými, u kterých se o bezpečnosti nedá vůbec hovořit. Jak poznáte, že jde o kvalitní a bezpečnou trampolínu? 
◗ má skákací systém z pružných tyčí, nikoliv z klasických pružin 
◗ má skákací plochu s měkkým okrajem bez pružin a kovového rámu 
◗ má aktivní bezpečnostní síť, která skutečně zabrání pádu na zem 
◗ má vnější pružné tyče, které bezpečnostní síť permanentně napínají 
◗ ochranná síť je upletená z odolného a pevného materiálu, aby se neroztrhla 
◗ ochranná síť je plně a spolehlivě uzavíratelná 
Zdroj: www.trampoliny-springfree.cz

 

 

 

Pod houpačkou a v místě doskoku by měl být měkký terén, nejlépe trávník, písek nebo mulčovací kůra, které by případně ztlumily důsledky pádu. V těsné blízkosti se nesmějí vyskytovat žádné překážky a ostré předměty, jako jsou prádelní šňůry, dráty, větvě a podobně. Co nejčastěji provádějte kontrolu opotřebení lan a zajištění uzlů, dbejte i na trvanlivost plastových částí. Ostatní hrací sestavy je nezbytné také pravidelně kontrolovat, hlavně jejich stabilitu a ukotvení do země, stejně tak i stav vrutů a šroubků, u dřevěných souprav pak odlupování třísek a případnou hnilobu nebo napadení dřevokazným hmyzem – vždy na začátku sezony a pak pravidelně jednou týdně. A kam hřiště umístit? Pokud je to možné, nejlépe poblíž výhledu z okna. Nemělo by být situováno na přímém slunci, vhodný je polostín. Všechny nové kousky, které na zahradu pořídíte, nechte děti vyzkoušet nejprve pod vaším dozorem, a teprve až si budete vy i oni stoprocentně jistí, že to bezpečně zvládnou samy, máte volno.

 

 

 

Pár pravidel, když děti chtějí zahradničit… 
◗ Buďte velmi trpěliví a mějte pochopení pro jejich vášeň – povzbuzujte je a chvalte o sto šest, i když předem víte, že z klacíku a písku nic nevyroste. 
◗ Buďte jim příkladem a snažte se je nenápadně dovést k tomu, že vše budou dělat podle vás. 
◗ Dopřejte jim vlastní záhon, který si budou moci osázet, čím budou samy chtít. Určitě by neměl být někde v rohu, ale pěkně viditelný, aby jej nikdo nepřehlédl. 
◗ Vyberte místo, které neohrožují trnité keře nebo květiny (třeba růže). Jasně vyznačte hranice jeho „pozemku“. 
◗ Podstrčte dítěti rychle rostoucí rostliny, které se neustále proměňují a dopřejí mu třeba i chutnou odměnu. Ideální jsou rajčátka, hrášek, fazolky, jahody, dýně nebo cukety. 
◗ Zeleninu můžete doplnit jedlými květinami, třeba lichořeřišnicí nebo měsíčkem zahradním. I nejmenší děti mohou trhat oranžové květy léčivky a zdobit jimi letní saláty nebo koláče a bez obav je sníst. 
◗ Ukazujte jim, jak se zahrada během léta mění, a učte je poznávat i všechny brouky, drobná zvířata a rostliny. 
◗ Vypěstujte si společně živé teepee – zapíchejte do země dvoumetrové tyčky, které nahoře spojíte do tvaru kužele. Pak kolem celé základny vysejte rychle rostoucí fazole nebo jiné popínavky, které za pár týdnů vytvoří dokonalý úkryt. 
Zdroj: FISKARS

 

MALÍ ZAHRADNÍCI 
Pobyt dětí na zahradě nemusí spočívat jen v neplánovaných rošťárnách a šplhání ve větvích, můžete se pokusit je i trochu nasměrovat bohulibějším směrem, ale stále v mantinelech skvělé hry. Odmala je můžete vést k péči o přírodu, kterou si budou trénovat právě na zahradě – založte s nimi malý záhonek, o který se mohou starat, a pokuste se ho dovést ke zdárnému výsledku v podobě jahod, hrášku nebo barevných voňavých kytiček. Nejmenší děti si tak procvičí nejen motoriku, ale naučí se i spolupráci, smyslu pro zodpovědnost, a navíc získají i vlastnoručně vypěstovanou odměnu.

 

 

 

Uložit

Uložit

Uložit

Datum vydání: 20. 8. 2017

Edit: Mirka Vernerová