Chtěli jsme jednoduchý dům

Lucie se narodila i vyrůstala v Praze, o vlastním domě snila už od dětství. Pokud možno někde na venkově. Její budoucí manžel žil v paneláku a představy o domku prožíval také, se snem své partnerky se tedy bez problémů ztotožnil. Šlo už jen o to, kde postavit a jaký dům si zvolit.

O d  počátku bylo jasné, že hledat se bude jihovýchodně od Prahy. Zajímavý pozemek objevili v době, kdy už bylo na  světě jejich první dítě. Někdo rozparceloval pole na čtyři části a nabídl k prodeji. Pozemky nebyly zasíťované ani vyjmuté z orné půdy. Veškerá povolovací řízení si i se zasíťováním vyžádala celé dva roky. Zatímco jeden z  budoucích stavebníků si vzal úřadování na starost, před manželi vyvstala zásadní otázka: Co bude na pozemku stát?

Hledání podoby

„Byla jsem ovlivněná pobytem ve  Velké Británii,“ říká Lucie, „vždycky jsem si nějak představovala takový domek z  červených cihel, jednoduchý, tvarově čistý. Také jsme chtěli zachovat klasiku, tedy dům se sedlovou střechou, který se podle mého názoru na venkov lépe hodí.“ Prohlíželi internet, obcházeli různé veletrhy, ale určitě se nezaměřovali jen na dřevostavby. Pak jednou přinesl manžel domů ukázky právě dřevostaveb od  firmy Domes a  oba věděli, že dál už hledat nebudou. Oslovili vzápětí příslušnou projektovou kancelář Prodesi, která domy navrhuje, a s ing. arch. Pavlem Horákem si porozuměli. Dohodli se na sedlové střeše, půdorysu ve tvaru L, předložili svoje představy o  dispozici. Cihlový dům z představ budoucí majitelky musel zmizet. „Prosadila jsem si aspoň cihlový komín,“ dodává, „pěkné režné zdivo, nic hlazeného, jak navrhoval architekt.“ Po dvou třech skicách došli ke konečné podobě a mohlo se začít stavět.

Hřejí i návštěvy

Stavby zvolené firmy využívají pro konstrukci difuzně otevřenou skladbu. Sendvičový obvodový plášť domu je navržen tak, aby umožnil volný prostup plynů a vodních par. Paropropustné materiály zamezují pronikání vody, vzdušných nečistot či hmyzu do interiéru, ale zároveň umožňují prostup plynů a vzdušné páry směrem do exteriéru. „Tento dům nedrží samozřejmě tak dlouho a  dobře teplo jako kámen nebo cihla,“ říká Lucie, „ale zato se velmi dobře a rychle vyhřívá. Nedávno jsme měli takovou větší sešlost, a dole v obytném prostoru bylo docela vedro, lidi to prostě zadýchali.“ Jinak tu vytápění obstarává elektrokotel, v přízemí jsou krbová kamna, to vše doplněno podlahovým vytápěním v koupelnách. Pro konečnou úpravu domu rodina volila omítku, pouze u  garáže zůstalo na  povrchu dřevo. Tento přírodní materiál se prosadil i uvnitř – v přízemí je dubová plovoucí podlaha, stupně na železné konstrukci schodiště jsou z tropické dřeviny hevea. Vydrží větší zátěž a barevný odstín je totožný s nejtmavším tónem dubové podlahy. V patře byla v plánu podlaha laminátová, ale manželé objevili dřevěnou průmyslovou mozaiku a mají z ní radost. Dřevěná původně měla být i okna, ale rozpočet řekl ne. Na návrh architekta dostala bílá plastová okna zvenčí antracitový nátěr, takže velmi dobře ladí se střechou i venkovními žaluziemi. S vnitřní bělostí oken se naopak sjednotily bílé interiérové dveře.

Materiály a barvy

„Dřevo máme rádi,“ konstatuje Lucie, „ale nesmí to zase vypadat jako v chatě. I proto jsem pro kuchyni, kterou jsme si vybírali sami, volila bílý materiál, a dřevěná je pouze deska pracovní plochy.“ Z  podobných důvodů změnila i  vzhled dřevěného přiznaného trámu, který je součástí nosné konstrukce. Fotografie už v této chvíli neodpovídá skutečnosti, přírodní barva dřeva je ukryta pod antracitovým nátěrem. Hlavnímu obytnému prostoru akcentuje šedá v podobě krbových kamen, žaluzií, kontrast tvoří cihlová červeň. „Někde jsem tu barvu mít musela,“ říká majitelka. „Původně jsme uvažovali o tom, že celá stěna vedle schodiště bude z lícových cihel, ale bylo to moc drahé a také by to zřejmě při délce šest metrů zatěžkalo prostor. Tak jsme aspoň natřeli kratší stěnu a také sádrokartonový předěl u kuchyně.“ S barvami radil manželům architekt Horák, v každé místnosti je barevná vždy jen jedna stěna: V ložnici je kovově modrá, v dětské herně olivová se žlutou, architekt přišel také s nápadem na zelené vstupní dveře, které spolu s komínem příjemně oživují jednoduchý a čistý styl domu.

Využitý a vzdušný prostor

I  když dům zvenčí působí subtilně a  neokázale, uvnitř najdete všechno potřebné. Boční vstup umožňuje přístup do garáže, domu i do skladu, v přízemí se vedle hlavního obytného prostoru, který je spojený s kuchyní, našlo místo pro spíž, pracovnu, technickou místnost a koupelnu. Pod částí schodiště je ukrytá komora. V patře je k dispozici prostorná šatna, další koupelna a tři ložnice. Děti, které jsou ještě malé, zatím sdílejí společně jednu místnost, kde má každý svůj vlastní kout, v druhém pokoji je velkorysá herna. Investorům se s pomocí architekta a jeho rad podařilo vytvořit vzdušný dům. Jednoduché linie podtrhuje vkusná volba materiálů, je tu všudypřítomný pocit lehkosti ničím nezatíženého prostoru příjemného pro život. Jeho majitelé dneska už ví, že venkov není jen idylka, člověk si musí zvyknout na  trochu jiný život a  podmínkou pro kontakt s  městem jsou dvě auta. Ale nelitují, těší se na dokončení terasy i na to, že se na zahradě, kde především zůstane volnost pro hry, zazelenají jehličnany a keře.

Vladimíra Storchová
Foto: Jaroslav Hejzlar

Datum vydání: 1. 3. 2020

Edit: Andrea Moudrá