Celý rok v zahradě?

Není to krásná představa posedět mezi rozkvetlými pomerančovníky, poslouchat praskající polínka v krbu a v klidu se kochat výhledem na zasněženou krajinu? O takové situaci nemusíme jen snít, může se stát skutečností. Ale není to jen tak. Možná budeme muset své představy trošku poopravit, ale snu o zimní zahradě se vzdávat nemusíme.

Co je to vlastně zimní zahrada? V úvodu jsme popsali spíše oranžerii určenou k pěstování citrusů, ve které je i v zimě okolo pětadvaceti stupňů Celsia a je nejspíš snem nadšeného pěstitele exotické flory. Anebo je to spíše dispoziční prvek domu, jehož úkolem je snižovat náklady na vytápění tím, že působí jako sluneční kolektor, a je tedy snem ekologického nadšence? Anebo je to prostě místnost, ve které rádi posedíme i za nevlídného počasí?

Jaké máme představy?

Zimní zahradou máme obvykle na mysli prosklenou obyvatelnou místnost přičleněnou k domu, která je celoročně obyvatelná. Jako protipól jí stojí zastřešení terasy jednoduchým sklem, které sice nevyužijeme po celý rok, ale dobu, kterou strávíme na dosah přírodě, si tak výrazně prodloužíme a v létě můžeme maximálně otevřít svislé stěny a vytvořit příjemný zastřešený prostor. Proto je nejdůležitější si ujasnit, čím pro nás má zimní zahrada být.
Budeme zde přes den odpočívat a kochat se výhledem do zahrady, nebo zde chceme posedět i večer? Má sloužit také jako pracovna nebo jídelna? Chceme zde pěstovat subtropické rostliny? Pokud má sloužit po celý rok, bude potřeba řešit její tepelně izolační vlastnosti, způsob vytápění, větrání… A také náklady na její vybudování a provoz, které budou pochopitelně nejvyšší u celoročně obyvatelných vytápěných zahrad. U nich je třeba volit konstrukci z profilů a prosklení s vynikajícími tepelně izolačními vlastnostmi. Je tedy jasné, že své představy je potřeba na začátku konzultovat s odborníky, kteří navrhnou to pravé řešení přesně na míru.

Vytápět, nebo ne?

Odpovědět na tuto otázku jednoduše nelze, opět záleží na našich prioritách, na tom, jaký luxus si chceme dopřát. Provoz zimní zahrady nemusí být tak nákladný, jak by se mohlo na první pohled u zdát. Dobře navržená zahrada totiž může být i významným zdrojem tepelných zisků. Záleží proto na koncepci zahrady, napojení na obytný prostor, její orientaci a zvoleném prosklení. Například u zahrady prosklené vysoce tepelně izolujícími trojskly sice nedochází k výrazným únikům tepla, ale budeme v ní muset topit na jaře a na podzim déle, než při použití dvojskel, která propustí více slunečních paprsků. Způsob vytápění proto musí odpovídat zvolené koncepci. U celoročně vytápěných zahrad se osvědčuje podlahové vytápění, které díky rovnoměrné distribuci tepla snižuje možnost rosení oken. Pro příležitostné posezení v zimní zahradě jsou ideální sálavá topná tělesa, jejichž paprsky obdobně jako ty sluneční vyvolají okamžitý pocit tepla. A ani krb zmíněný v úvodu si nemusíme odepřít.

Větrat? Ano!

Větrání zimní zahrady je velmi důležité, aby se přes léto nestala nesnesitelným skleníkem a aby společně se vzduchem odcházela nadbytečná vlhkost způsobující nežádoucí rosení. Možností, jak zajistit větrání je mnoho, od klasického větrání okny a dveřmi, přes skládací a posuvné stěny, posuvná okna, větrací mřížky a klapky, střešní výklopná nebo posuvná okna i celé posuvné střechy. Větrací prvky by měly být umístěny napříč konstrukcí, aby došlo k zajištění dostatečného proudění čerstvého vzduchu, nejlépe tak, aby vznikl komínový efekt. Nejpohodlnější je řízené odvětrávání, kdy jsou větrací a stínicí prvky ovládány automaticky na základě informací z čidel snímajících teplotu, vlhkost či sílu větru.

Text: Miloslava Perglová
Foto: archiv firem

Datum vydání: 27. 11. 2018

Edit: Andrea Moudrá