S láskou ke vzpomínkám

Když chováte úctu ke starým věcem, když rádi zachraňujete předměty opředené vzpomínkami, má váš život trochu jiný rozměr. A možná často zjišťujete, kolika lidem ubitým shonem moderního života jejich atmosféra zvedá náladu a nabíjí je energií. Vyprávět by o tom mohla paní Eva. Vítejte v její chalupě, kde čas má jiný rozměr a shon a chaos dnešní doby vstup zakázán.

Už cestou do letitého stavení, kterému paní Eva se svým mužem vrátili život a navíc duši, musíte nutně zvolnit, a určitý klid se vám v mysli musí usadit už ve chvíli, kdy zastavíte kousek od Pelhřimova, v malé vesničce na Vysočině. Poezii místa dokresluje už jen nedaleký rybník. Tečka za tím vším je toto kouzelné stavení.

JAK TO ZAČALO

Eva s manželem koupili objekt v době, kdy byl patnáct let neobývaný. „Lokalitu velice dobře znám již z dětství, moji rodiče mají nedaleko chalupu, často jsme sem zavítali na procházky,“ vypráví Eva. Stavení se zdálo zachovalé, bytelné byly obvodové zdi a střecha, ale to bylo nakonec v podstatě to jediné, co mohli manželé zachovat.
Rekonstrukce musela začít vyklízením a kácením stromů a keřů, které bránily v přístupu do objektu – i okolní zeleň vypovídala o tom, že stavení je léta opuštěné. „Chalupa byla celá podmočená, prvním stavebním zákrokem, a asi nejtěžším, bylo podbourání všech kamenných zdí a odizolování proti vlhkosti – zdi jsou široké asi šedesát centimetrů. Pak jsme začali s rekonstrukcí podlah, v celé chalupě byla hlína se zbytky zetlelé dřevěné podlahy,“ popisuje počáteční fázi Eva. Veškeré stavební práce s manželem prováděli svépomocí, pomáhaly i jejich děti, kterým v době, kdy chalupu koupili, bylo 17 a 12 let. „Jsme prostě nadšenci, z každého kousku, který už vypadal k světu, jsme se radovali. Chvíle nadšení ale samozřejmě střídaly chvíle, kdy jsme měli pocit, že to nezvládneme,“ připouští majitelka.

VYPLATILO SE

Práce na současné podobě chalupy trvala přibližně pět let, poslední rok už majitelé provádějí pouze „kosmetické“ úpravy. „Stavební práce má na starosti manžel, já se věnuji shánění a restaurování nábytku a zařízení interiéru,“ podotýká Eva. Stavení je poměrně velké, půdorysem kopíruje tvar písmene U s uzavřeným dvorem. Za zmíněných pět let majitelé zrekonstruovali a obydleli jeho polovinu. „V druhé polovině bývaly chlévy, teď tam máme uskladněný stavební materiál. Ale už přemýšlíme, jak budou pokračovat úpravy v této části. Rádi bychom ji zrekonstruovali podobně jako stávající část – dole kuchyň a obytný prostor, v podkroví ložnice. Rodina se nám začíná rozrůstat, takhle by každý měl své soukromí,“ líčí Eva.

ÚCTA K MINULOSTI

Majitelé se od začátku snažili o zachování původního stylu stavení. Přestože bylo ve velmi špatném stavu, podařilo se jim některé prvky zachovat. „Pod omítkou jsme našli krásné klenuté cihlové stropy, v kuchyni, chodbě, koupelně, a v obývacím pokoji se objevil trámový strop. Části cihlového a kamenného zdiva jsme nechali neomítnuté. Špaletová okna i podlahy jsou nové, dveře jsou staré, sehnané z různých zdrojů. V části domu jsou nové dřevěné podlahy, které mají navoskovanou úpravu, jinde je nová dlažba s podlahovým vytápěním, které dělal manžel se synem – byla to jejich premiéra,“ vypočítává majitelka.

NOVÉ VE STARÉM

Manželé se sice snažili ze stávajícího objektu zachovat maximum, při rekonstrukci ale pochopitelně přišly na řadu i moderní technologie a materiály, které nicméně nejdou nijak proti duchu stavení. Mají pouze zvednout pohodlí jeho obyvatel. Například již zmíněné podlahové topení, které je doplněné radiátory. Veškeré teplo je rozváděno z obývacího pokoje, kde jsou krbová kamna. Ta vytápí tři místnosti a chodbu v přízemí a tři ložnice v podkroví. Dále bylo využito polyuretanových desek k izolaci podkroví a příček mezi ložnicemi. Desky jsou opatřené štukem, díky tomu působí jako zdivo. Pro chvíle odpočinku je tu infrasauna a vířivka…

KDE SE ŽIJE

V současnosti se v zrekonstruované části stavení ještě stále pohodlně zabydlí jak majitelé, tak jejich děti se svými případnými partnery. V přízemí je kuchyň, obývací pokoj a sociální zařízení. Z obýváku vede zděné schodiště do podkroví, kde jsou tři ložnice – jedna s balkonkem, a WC. „Ze stodoly jsme udělali relaxační část. Je tam posezení u krbu, infrasauna, vířivka, venkovní umyvadlo, houpačka a zahradnické zákoutí se starými kamny. Je možné sem vejít rovnou z kuchyně nebo ze dvorku Jedna strana je otevřená do dvora, odkud prostor příjemně prosvětluje odpolední slunce,“ popisuje Eva. Jak již bylo řečeno, na úpravy čeká ještě druhá polovina objektu. Chalupu majitelé využívají jako rekreační objekt, ale není prý vyloučené, že až se obě děti osamostatní, budou zde trávit více času.

KOSTITŘAS A SPOL.

Co ale kromě místa a historie dýchající ze stěn významnou měrou přispívá k poetičnosti stavení, je jeho vybavení. To totiž nutně zaměstná pozornost příchozích, kteří zkoumají kus po kusu od okamžiku vstupu do dvora. Nejvíce nábytku a dekorativních věcí nakoupili majitelé na internetu a prostřednictvím sociálních sítí – pocházejí z různých koutů republiky. „Některé věci mám také po babičce a dědovi, zachránili je moje rodiče, kteří svou chalupu v 70. letech také vybavovali starožitným nábytkem, a něco ještě přebývalo nevyužité na půdě. Vztah a úctu ke starým věcem jsem získala právě díky rodičům,“ říká Eva. V současné době prý už pravidelně dostává tipy, ale i dárky od návštěv, kterým se chalupa líbí, a když přijdou příště, něco přinesou. „A pokud někdo ze známých něco vyhazuje, nejdříve to vezme přes nás.
Staré kolo, takzvaný kostitřas, to byl dárek. Dostala jsem ho od manžela k Vánocům, původní majitel ho jako malý kluk našel na smetišti,“ líčí s úsměvem majitelka. Ale není to jen o letitých kusech, je to také o jejich využití v interiéru. Například žebřík u stropu slouží jako lustr. „Stále jsme přemýšleli o osvětlení, které by se hodilo k venkovnímu posezení. Ve stodole jsme objevili starý žebřík, stačilo ho ověsit žárovkami, a lustr byl hotov,“ říká majitelka. Některé dekorativní předměty, které dotvářejí atmosféru interiéru, jsou samozřejmě současné.

SPANÍ V ROKOKU

Jakých kusů si Eva nejvíc cení? „Asi rokokové ložnice, kterou jsme dostali od rodičů. Nejdříve jí užívali sami ve své chalupě, kde ale měla málo prostoru. V našem pokoji, který má osm krát pět metrů, krásně vynikne. Zajímavé jsou také rohové židle, které máme ve dvou ložnicích. Jedna souprava pochází od prarodičů z maminčiny strany a jedna od rodičů tatínka, ještě s ubrusem, který pletla moje babička,“ přibližuje příběh jednotlivých kusů. Zařizování je jejím velkým koníčkem. „Odmalinka stále něco tvořím, výtvarno mě vlastně provází celým životem. Mám vystudovanou výtvarnou výchovu, několik let jsem se věnovala soukromě výrobě keramiky a nějaký čas restaurátorství. Teď učím výtvarnou výchovu a vedu keramické kurzy pro děti i dospělé. Zařizování bytů mě láká, prozatím se realizuji pouze ve vlastních prostorách. Třeba se mi v budoucnosti nějaká spolupráce naskytne…“ uvažuje nahlas Eva.

VIZITKA DOMU

Realizace: 2012–2018
Zastavěná plocha: 260 m2
Užitná plocha: 155 m2
Materiály použité na stavbu: cihla, kámen
Střecha: pálené tašky – původní
Okna: dřevo
Dveře: dřevo
Schodiště: cihla, dřevo
Podlahy: dřevo, dlažba
Vytápění: ústřední topení
Ohřev vody: elektrický bojler

Eva a Jiří Hunalovi

„Chalupu jsme si pořídili asi proto, že jsme se oba potřebovali realizovat a toužili jsme po soukromí. Oba máme potřebu stále něco vytvářet. I při chvílích relaxace vymýšlíme, co by se ještě dalo někde vylepšit. Máme také potřebu zachraňovat staré věci a dát jim třeba i nový rozměr využití a náš byt už se nám stal malým. Chalupa je pro nás místem aktivního odpočinku a soukromí. Navíc je ve velice klidné vesnici, kde můžeme naslouchat absolutnímu tichu a kvákání žab z rybníka, což ve městě není reálné.“

Text: Kateřina Nová
Foto: archiv firem

 

Datum vydání: 13. 11. 2018

Edit: Andrea Moudrá