Na plášti záleží
Vnější stěny domu a střecha jsou místem bezprostředně vystaveným všem rozmarům počasí. Kvalita obvodového pláště budovy proto zásadně ovlivňuje výši energie potřebné na vytápění. A také k chlazení. Jak jsme se mohli letos přesvědčit, v dobře navržených energeticky úsporných domech se dlouhotrvající horka snášela lépe.
Z předchozích stránek již víme, že o tom, zda bude dům potřebovat minimum energie na vytápění, rozhoduje celá řada faktorů a jejich vzájemná součinnost. Umístěním a orientací domu počínaje, přes jeho tvar a dispozici, využití pasivních solárních i vnitřních tepelných zisků, až po systém vytápění a větrání. Účinná izolace obvodové konstrukce a její vzduchotěsnost však hrají zásadní roli.
Jasně daná spolupráce
Stejně jako o návrhu celého domu, platí i o obvodovém plášti, že se na konečném úspěchu podílejí všichni zúčastnění, v tomto případě materiál pro obvodové stěny, jednotlivé komponenty střechy, okna, vstupní dveře i základy domu, které musejí být také dostatečně izolovány. A nejde jen o použité materiály, neméně důležitá je precizní realizace, tak aby byla obálka budovy dostatečně vzduchotěsná a nevznikaly
tepelné mosty, nejčastěji kolem okenních otvorů, prostupů střech, napojování izolace, složitějších tvarových detailů…
Proto je v případě energeticky úsporných domů velmi důležitý podrobný prováděcí projekt, který specifikuje materiály a konstrukční prvky, přesně řeší jednotlivé konstrukční detaily a technologické postupy. Dává tedy přesný a jasný návod, jak provádět stavbu bez improvizací v jejím průběhu. Ta obvykle vede k poruchám, špatné návaznosti jednotlivých řemesel a podobně.
Z čeho stavět?
Pasivní dům není vázán na určitý stavební systém, pole možností tak máme zcela otevřené. Může jít stejně dobře o zděný dům, dřevostavbu, betonový dům postavený metodou ztraceného bednění, monolitickou betonovou konstrukci nebo alternativní dům z nepálené hlíny či slámy. Pro všechny však platí, že plášť budovy musí být pevný, aby unesl tíhu domu, a musí mít i výborné tepelně izolační vlastnosti, což jsou svým způsobem protichůdné požadavky. Proto se stěny z pevného materiálu zateplují tepelnou izolací. Vzniká takzvaná sendvičová konstrukce, kde kromě nosné stěny a tepelné izolace mohou být i další vrstvy plnící specifické funkce jako například ochranu před pronikáním vlhkosti.
Potřebné vlastnosti obvodové stěny je tak možné přesně „dávkovat“ skladbou vrstev, volbou jednotlivých materiálů a jejich tloušťky. Nosná kostra je tvořena pevným, většinou levnějším materiálem – keramickým zdivem, pórobetonem, vápenopískovými cihlami, monolitickým betonem, dřevem… Nevýhodou je, že nelze zaručit stejnou rychlost stárnutí jednotlivých vrstev. Naopak pozitivní je, že souvislá plocha izolace odstraňuje tepelné mosty v obvodové konstrukci. Taková konstrukce je velmi závislá na řemeslném provedení, které naopak může slabá místa v obálce budovy tepelné mosty způsobit.
Jedna vrstva stačí
Vývoj stavebních materiálů přinesl v posledních letech i možnost stavět bez dodatečné izolace nosné konstrukce – jednovrstvě, z prvků, které jsou dostatečně pevné a zároveň výborně tepelně izolují. Jednoduše proto, že je v jednotlivých prvcích obsaženo více vzduchu, který je vynikajícím izolantem. Pórobetonové tvarovky jsou v celé hmotě prostoupeny jemnými póry, keramické bloky mají důmyslná žebroví, která prodlužují cestu teplu. Tepelně izolační vlastnosti keramických zdicích prvků se dále vylepšují ještě tím, že jsou ve výrobě vyplněny účinnějším izolantem, polystyrenem nebo minerální izolací. Tvarovky jsou velmi přesné a spojují se tenkou vrstvou malty nebo lepidlem, čímž se snižuje na minimum vznik tepelných mostů při zachování dostatečné únosnosti stěn. Špičkové výrobky dokáží i při jednovrstvém zdění dosáhnout parametrů pasivních domů. Výhodou jednovrstvého zdění je jednoduchá a rychlá realizace, stavba je homogenní a nevznikají kritická místa při napojování různých materiálů.
Střecha to má nejtěžší
Střecha má na energetickou náročnost domu rozhodující vliv. Je nejvíce vystavena vlivům počasí – musí odolat výkyvům teplot v rozmezí osmdesáti stupňů Celsia. Uvnitř pak musí čelit snaze tepla unikat z domu proto, že teplý vzduch stoupá vzhůru. Musí být zateplena ještě o něco důkladněji než obvodové stěny nebo podlahy. Tepelná izolace chrání dům jak před úniky tepla, tak v létě před přehříváním. Druhý úkol je dokonce náročnější.
Dřevěná trámová konstrukce však často nedovolí aplikovat dostatečnou vrstvu izolace pod krokve a mezi krokve. Proto se v současné době hlásí ke slovu nadkrokevní systémy, které vytvoří účinnou souvislou izolační vrstvu z vnější strany střechy.
Jak jsme řekli, stále aktuálnější je ochránit interiér před horkem. V tomto směru se osvědčují těžké masivní konstrukce střech – z betonu či keramiky. Jejich tepelná kapacita zpomalí průnik tepla o mnoho hodin, v noci se pak větráním konstrukce opět ochladí, respektive naakumuluje chlad, a přirozeně tak ve dne ochlazuje interiér. Teplota v podkrovních prostorách nepřesahuje 26 °C bez použití klimatizace či vzduchotechniky.
Pozor na vikýře!
Vliv na energetickou náročnost domu má i tvar střechy, který určí, jak velká plocha bude ochlazována, respektive bude propouštět teplo. Rozdíly dané různými tvary jsou překvapivě veliké, nejlépe na tom jsou střechy ploché a s nízkými sklony. A především střechy jednoduché, každá členitost, každý vikýř, zvětšuje ochlazovanou plochu. Složitost střechy navíc vede k nedostatkům v realizaci, vzniku tepelných mostů a netěsností.
Nejslabší článek?
Přestože se tepelně izolační parametry oken neustále zlepšují, z hlediska tepelné izolace jsou stále nejslabším místem obvodového pláště. Do domů pasivních, téměř nulových – tedy mimořádně úsporných je proto potřeba volit okna co nejkvalitnější, aby za vlastnostmi obvodových stěn zaostávala co nejméně. Jenže okna hrají v úsporném domě velmi důležitou úlohu i z hlediska tepelných zisků. Proto se větší prosklené plochy orientují směrem k jižnímu a západnímu slunci, aby sluneční paprsky pomohly interiér prohřát. To je vítané v chladných obdobích, ale v létě naopak. A samozřejmě hlavní úlohou oken je zajistit světlo a vzduch, pokud není větrání vyřešeno jinak.
Vyvážit všechny tyto požadavky je jedním z nejdůležitějších úkolů projektu. Je třeba zvolit správnou velikost prosklených ploch, jejich orientaci a případně způsob zastínění. Velkou roli hraje typ prosklení, které se může lišit i v tom, jak moc brání slunečním paprskům, aby prohřály prostor uvnitř, tedy tepelným ziskům. O tom vypovídá solární faktor g. Obecně bývá nižší u trojskel než u dvojskel, vyrábějí se však i speciální skla se zvýšeným solárním faktorem. Okna v jednom domě se proto nemusejí osazovat stejným typem skel, ale promyšleně podle orientace a typu místností v souladu s celkovým energetickým konceptem domu.
Neméně důležité je okna správně instalovat, aby se okolí okna neproměnilo v tepelný most. Připojovací spára vyplněná polyuretanovou pěnou musí být chráněna před vlhkostí, která by do ní mohla proniknout zvenčí i z interiéru. Parotěsné připojení se provádí speciálními páskami. U úsporných domů se často setkáme s předsazenou montáží, kdy je okno vsazeno přímo do izolace, čímž se minimalizují ztráty osazeného okna.
Vzhledem k tomu, že dům i okna jsou dokonale utěsněna, je nutné se postarat o dostatečnou výměnu vzduchu. Tomu věnuje pozornost následující článek.
Text: Miloslava Perglová
Foto: archiv firem
Datum vydání: 16. 10. 2018