Okno, nebo skleněné dveře?
Současným trendem ve stavebnictví je propojení přízemního obývacího prostoru velkými prosklenými plochami s terasou či přímo zahradou. Trendy bývají často hnány pouhou módou, ale v tomto případě jde o směrování po všech stránkách přínosné. I když existují různá řešení, vždy je výsledkem možnost trávit více času na čerstvém vzduchu a interiéry získávají větší množství denního světla. Oboje je bezesporu příjemné a zdraví prospěšné.
Okno prodloužené až k podlaze se objevilo již v 17. století ve Francii a sestávalo z více tabulek skla. Současné technologické možnosti dovolují vyrobit tabule skla velkých rozměrů, propojení interiéru s exteriérem tak může být vizuálně téměř bezbariérové. Sklo však není dobrým izolantem, můžeme si tedy dopřát velké skleněné plochy a nepřicházet tak o cenné teplo?
Sklo a tepelné ztráty
Můžeme, skleněné výplně učinily v této oblasti obrovský pokrok. Stále sice platí, že jsou z hlediska tepelně izolačních vlastností nejslabším článkem obálky budovy, ale rozdíl mezi pevnou stěnou a okny již není tak značný, jako dříve. Musíme však počítat s tím, že na kvalitě velkých oken nemůžeme šetřit, a musíme volit kvalitní, dobře tepelně izolující okna, tak aby za tepelně izolačními vlastnostmi pláště budovy pokulhávala co nejméně. Okno s velmi dobrými tepelně izolačními vlastnostmi sice nepropustí teplo z domu, ale také nevpustí dovnitř teplo slunečních paprsků. To je na jednu stranu dobře, dům se v létě tolik nepřehřívá, ale v zimě se pomocí tepelných paprsků neohřívá. Je proto třeba sledovat i další veličinu – solární faktor, který udává kolik procent slunečního záření projde prosklením. Ukazuje se, že okna, která hůře izolují, ale propustí více tepelných paprsků z vnějšího prostředí, mohou být v konečné roční energetické bilanci domu, než
špičková tepelně izolační okna. Vlastnosti prosklení je třeba navrhnout v souladu s celkovou koncepcí domu, včetně návrhu zastínění. Velké prosklené plochy bývají obvykle orientovány na jih, popřípadě jihozápad či západ. Proto vyžadují takové stínění, které se postaví do cesty vysokému letnímu slunci, ale které nebude bránit pronikání šikmých slunečních paprsků v zimě. Tomu vyhoví třeba markýza nebo přesah střechy či horního patra.
Z jakého materiálu?
Okenní profily musejí unést obrovskou tíhu tabulového skla, u trojskel i 40 kg/m2, velká tabule skla tedy může mít hmotnost i stovky kilogramů. Přesto dnes dokážou takové tabule unést okenní profily dřevěné, plastové i hliníkové. Ze své podstaty unese největší tíhu hliník, největší statická omezení má přirozeně plast. Pro jednotlivé typy oken jsou stanoveny rozměrové limity, které jsou ovlivněny použitým materiálem, druhem výztuh, hmotností celého křídla, poměrem stran. Manipulace s těžkými okny je samozřejmě obtížnější, naštěstí existují systémy, které dovolují snadno ovládat i velké skleněné formáty.
Balkonové dveře
Nejjednodušší, a také nejlevnější, jsou balkonové dveře, tedy francouzské okno protažené až k zemi, které je možné otevírat. Vyrábí se ze stejných profilů jako klasická okna. Spodní rámový díl je možné nahradit nízkým prahem, který však musí být zateplen, aby se nestal tepelným mostem. I k otevírání se využívá obdobných systémů jako u oken – můžeme je tedy nejen otevřít, ale i vyklopit a použít jako ventilaci. Nevýhodou je křídlo, které zabírá prostor v interiéru.
Při otevírání spočívá tíha křídla na bočních pantech, které se mohou při neúměrném zatížení svěšovat. Obvykle je maximální šířka křídla 1,2 metru, použít je možné i dvoukřídlé balkonové dveře.
Raději posouvat
Manipulovat s většími tabulemi skla a přitom nezasahovat při otevření do místnosti umožňují posuvné systémy. Konstrukčně velmi podobné oknům jsou posuvně sklopné systémy (PSK), někdy zvané i sklopně odsuvné. Od klasických oken se liší pouze kováním, které umožňuje jejich posun. Otočením centrální kliky se křídlo odsune od rámu o několik centimetrů a pomocí koleček v kolejnici se posouvá. Díky pohybu po jedné kolejnici zabírají nejméně místa. Klikou se ovládá i nastavení do polohy ventilace. Komfortnější variantou jsou posuvně sklopné dveře s automatickým ovládáním, jejichž křídlo se dostává do pohybu již samotným pohybem kliky, a lze je ovládat na elektrický pohon. Nevýhodou je, že vyžadují práh, neumožňují tedy zcela bezbariérové napojení na exteriér.
To umožní zdvižně posuvné dveře – HS portály, které se pohybem kliky mírně nadzdvihnou, čímž se na horní a spodní straně odtěsní a na ložiskových pojezdech se mohou velmi lehce posunout. Ovládání je proto velmi snadné, s tabulemi největších rozměrů dokáže manipulovat i malé dítě. Zpětným pohybem kliky se posuvné křídlo utěsní a zároveň aretuje v jakékoli poloze, je tedy možné i bezpečně větrat, i když je nelze sklápět. HS portály umožňují maximální prosklení stěny s minimem členění, také však za ně nejvíce zaplatíme.
Méně obvyklou variantou jsou skládací harmonikové systémy, kdy se jednotlivá křídla odsunou ke kraji rámu a poskytnou tak nerušený výhled bez pevných částí, za které se pohyblivá křídla odsouvají.
Text: Miloslava Perglová
Foto: archiv firem
Datum vydání: 3. 8. 2018