Co děti opravdu potřebují

Od jakého věku musí mít dítě vlastní pokoj? Co v něm musí být a co už je zbytečné? Co je pohodlné pro dítě a co pro rodiče? Kolem zařizování místnosti pro nejmenší se točí mnoho otázek, ale panuje tu také mnoho polopravd a mýtů.

O tom, co je v dětském pokoji důležité, jak se k jeho zařízení správně postavit i na co si dát pozor, jsme si povídali s designérkou Lenkou Čížek Maškovou, lektorkou Interier design školy Intermezzo. Má nejen bohatou praxi v tvorbě interiérů, v níž se specializuje na dětské pokoje, ale své teze má již prověřené i díky roli maminky.

Samostatný pokoj pro novorozeně – je vůbec nutný?

„I když některé výchovné knihy tvrdí, že je dobré nechat čerstvě narozené dítě spát ve vlastním pokoji, já osobně takový názor nesdílím. Dokud se dítě ,chová´, je plně součástí matky, která ho kojí. Teprve, až se začne samo pohybovat prostorem, je čas začít přemýšlet o zařizování jeho vlastního pokoje.“

Nabízí se ale pořídit i novorozencům určité vybavení, alespoň postýlku a přebalovací pult…

„Jakékoli zařizovací prvky jsou spíše prostředky pro rodiče, aby mohli o miminko pohodlně pečovat. Pro dítě je v tomto momentě nejdůležitější těsný kontakt s pečující osobou a prostředí působnosti dítěte se postupně rozšiřuje od korbičky kočárku na větší a větší rádius.“

Obecné mínění je, že vlastní pokoj by mělo mít dítě od tří let věku. Pokud je to pravda, jak mu do té doby poskytnout odpovídající prostředí v rámci „společného“ interiéru?

„Nejde tak úplně o moment, že tříleté dítě už třeba ocení vlastní pokoj. V okamžiku, kdy začne lézt, začne přirozeně prozkoumávat dostupný prostor s velkou razancí a zvědavostí. Pro desetiměsíční dítě je hlavní životní náplní propátrávat možnosti pohybu a vše v dosahu. Kolem jednoho roku by mělo mít naprostou volnost pohybu. Bohužel „společné“ dospělé interiéry běžně nejsou na takového malého průzkumníka zařízené. Proto se v jisté době hojně používaly dřevěné ohrádky jako součást obývacího prostoru, kde si dítě bezpečně hrálo. Ono si ale nechce hrát, chce pracovat na svém rozvoji a rozumný rodič mu tuto potřebu maximálně umožní.
Pokud máte v domě prázdnou místnost pro dětský pokoj, doporučuji záhy dítěti tento pokoj upravovat úměrně k věku pro volný pohyb a prozkoumávání. Můžete začít kobercem a poházenými polštáři s několika plyšovými hračkami. Vymalovat obrázkovými motivy nebo vytapetovat spodní části stěn do výšky rukou dítěte. Nechat případně ležet volně v prostoru matraci a na strop nad ni zavěsit světelné řetězy a látkové baldachýny. Radím nepoužívat zatím žádný fixní tvrdý nábytek a na noční spaní brát dítě do postýlky do ložnice rodičů. A třeba jen přes odpolední spaní je nechat usnout ve svém pokoji. Postupně přidávat zařizovací prvky podle šikovnosti malého obyvatele, aby mohl nábytek podlé míry své zručnosti používat. Dozvídat se, jak se otvírá skříň, šuplík, jak se rozsvěcuje světlo atd. Nicméně je pravda, že třetí rok je pro dítě poměrně zlomový a začíná mít potřebu si svůj pokoj plně obydlet.“

Je opravdu tak výhodné zřídit základ dětského pokoje v neutrálních barvách a přizpůsobovat jeho ladění věku dítěte pomocí doplňků?

„Mohlo by to být jisté nepsané designérské pravidlo, že barevnost stěžejních zařizovacích nábytkových prvků v pokoji pro dítě by se měla odehrávat v neutrálech. Proto se výrobci nábytku zaměřují především na provedení masivního dřeva, případně s doplňkovou barvou v laku velmi světlých pastelových odstínů. Ty se pohybují obvykle podle pohlaví dítěte takzvaně v holčičích valérech nebo v klukovských barvách.
Vzorky a tvary se také dají výrazně rozdělit na ženské a mužské. Nositelem vzorů v interiéru jsou přitom převážně látky a tapety. Proto jsou nejjednodušším nástrojem pro změnu stylu a příběhu dětského pokoje, aniž byste vyměňovali všechen nábytek. U dětí se cyklus obměny odehrává v řádech přibližně tří až pěti let a látky nebo vliesové tapety takovou rychlou transformaci umožňují. Vlies je lehce odstranitelný a aplikace nových tapet „Paste the Wall“ je pro zručného otce jednoduchý úkol.“

Jak prostřednictvím vybavení pokoje, barev podněcovat vývoj dítěte?

„Když se řekne podnítit vývoj dítěte, vnímám ho skrze míru jeho podílu na jakékoli změně, kterou v čase reálně prožívá. Ať se jedná o jeho vlastní tělo nebo jeho nejbližší životní prostor. Dostali jsme se díky tržní ekonomice do fáze, že lze koupit opravdu cokoli, je to jen otázka peněz. Díky tomuto přehlcení sériovými produkty přecházíme do etapy potřeby osobitého výrazu a originality, kterou do interiéru dětského pokoje můžeme investovat. To už je ale hodnota, která je penězi nevyčíslitelná, a tu vnímám jako podněcování vývoje dítěte v současném světě. Nejde tedy tolik o konkrétní značky nábytku a trendy barev. Jde o to, že je pokoj navržený skutečně pro konkrétní dítě a jeho osobnostní typ a že se může samo na jeho finální podobě podílet – převážně v dekoračních doplňcích. Dejte si zkrátka pozor, aby inspirací pro pokoj dítěte bylo vždy ono samo, a nikoli jen designové trendy, které zrovna letí. Díky zrychlené době a jednoduchému přístupu k informacím mají už i celkem malé děti silnou potřebu vědět, co chtějí. My jsme měli v dětství pohádkové hrdiny, naše děti mají jako vzor youtubery a blogery. Každopádně jsme stále jako rodiče pro své dítě mediátory toho, co je použitelná realita a co vymyšlený blud nebo reklama pro prodej čehokoli.“

Prostor na hru je do určitého věku stále důležitý – v jakých intencích o něm uvažovat?

„Zkušenost většiny rodičů je, že dítě od batolícího věku nejvíc zajímá všechno, jen ne prvoplánově hračky – u plyšáků je nejzajímavější cedulka s doporučením k údržbě. Pro dítě je hrou každá činnost, a i když mu organizačně rozčleníme dětský pokoj na odpočinkovou, úložnou, pracovní a hrací zónu, minimálně do nástupu do školy se dítěti budou tyto prostory prolínat. Ideální ovšem je, když se hrací zóna dítěti v průběhu dospívání prolne do sféry koníčků. Kdy se to stane, je individuální.“

Jak usnadnit zejména malým dětem organizaci vlastního prostoru – úklid hraček, oděvů?

„Pro zapojení dítěte do organizace a údržby jeho prostoru je nezbytná znalost ergonomie. Zkuste si kleknout na kolena a pohybovat se v úrovni tříletého dítěte. Hned budete mít jasno, do jaké míry je potřeba uzpůsobit nábytek, aby dítě mělo vůbec možnost obsluhovat své potřeby bez pomoci dospělého. Zároveň jsme jako rodiče příkladem. Nechejme své děti i mimo jejich pokoj spolupracovat na provozu domácnosti. Vyklízet myčku, vysávat, vařit, třídit prádlo do pračky, montovat jednoduchý nábytek… Výsledek není vždy dokonalý, ale třeba radost našeho syna z nového pracovního stolu, který vyrobil s tátou, je větší, než všechny hračky pod vánočním stromkem dohromady.“

Jak je to s bezpečností – v jakých souvislostech na ni myslet?

„Na bezpečnost je potřeba myslet v mnoha souvislostech a vypsat všechny by vydalo na samostatný rozhovor. Je samozřejmě nutné dítě ochraňovat před nebezpečími, ale zároveň mu dávat pocit důvěry v jeho počínání a instinkty. Pokud dítě při výchově tuto důvěru rodičů cítí, dokáže se mnohem lépe rozvíjet a naučí se zodpovědnosti za sebe samo.“

Rostoucí stoly, židle i postele – jak je vybírat? A třeba taková rostoucí postel, je to vůbec dobrý nápad?

„Rostoucí nábytek byl a bude jistě i v budoucnosti. Vznikl v době, kdy se jako rostoucí koncipovala i samotná dispozice stavěných bytů. V rámci panelákové výstavby jsme se mohli setkat s dvougeneračními byty, které dokázaly jednoduše změnit dispozici na základě potřeb rodiny tak, jak její členové přicházeli, ale i odcházeli. Rostoucí nábytek byl pro děti vzhledem k  nutnosti hospodaření s prostorem v průběhu času nezbytností. V devadesátých letech nastal vývoj směrem k předimenzování prostorů na bydlení a snížení populační křivky a rostoucí nábytek se začal jevit jako nepodstatný.
Dnes se situace opět výrazně mění. Rostoucí nábytek se ale uplatňuje spíše proto, aby malé dětské pokojíky nepůsobily hned od počátku přeplněně. Jako důsledek zmenšující se plochy bytů nicméně nastupuje spíše vlna nábytku, který je přestavitelný pro vytvoření odlišných zón a jednotlivé činnosti během dne – jeden prostor poslouží k  různým aktivitám…“

Čeho se vyvarovat při zařizování dětského pokoje? Často se třeba zmiňuje pomíjivost idolů z pohádek, které jsou aktuální nanejvýš rok dva…

„Nadčasovost je samozřejmě žádoucí. Pokud chcete a můžete si dovolit nadčasový design, tak už i ve vybavení dětských pokojů je řada kultovních zařizovacích prvků, které neztratí hodnotu, ani když je uchováte pro svá vnoučata. Nemám samozřejmě na mysli napodobeniny designu velkých řetězců z náhražkových materiálů, ani postel ve tvaru auta. A filmoví hrdinové? Opět ze zkušenosti s vlastním synem vím, že pro uspokojení identifikace s jeho oblíbeným Spidermanem stačilo pár nálepek na knihovně vedle postýlky, jeden rok kalendář v kuchyni a kostým, který jsme společně vyrobili. K tomu dostatek prostoru a velký sedací vak, aby do něj mohl skákat ze všech stran a zamrzat v typických spidermanských pózách.“

MgA. Lenka Čížek Mašková

Po absolvování VŠUP, obor textilní tvorba, se začala věnovat práci interiérové designérky a originální interiéry navrhuje jak pro komerční prostory, tak pro privátní klienty. V Interier design škole Intermezzo přednáší styly interiérů, textilní materiály a dekorace. Vede mimo jiné i workshop šití pro designéry.

Text: Kateřina Nová, spolupráce MgA. Lenka Čížek Mašková
Foto: archiv firem

Uložit

Uložit

Datum vydání: 20. 7. 2018

Edit: Andrea Moudrá