Zahrada v obýváku

 

 

Tchynin jazyk, zelenec, nanejvýš fíkus na květinovém stolku – zelená výzdoba našich domácností se za poslední dvacetiletí radikálně změnila a váš obývák dnes může směle konkurovat botanické zahradě.

Rostliny v bytě nejsou jen na ozdobu. Jak všichni víme už od základní školy, produkují kyslík, a nejen to. Absorbují nečistoty ze vzduchu, ale i hluk a částečně zápach. Zachycují prach a mají schopnost zvlhčovat vzduch. Tak proč si soužití s nimi neokořenit nějakou tou exotikou nebo přímo zahradou v interiéru? Trhat fíky, banány nebo olivy z vašeho oblíbeného křesla nemusí být úplně nemožné. V domácnostech se totiž zabydlely exotické rostliny, které jsme si tam před dvaceti lety představit opravdu nedokázali. Například citrusy dnes už snadno seženete ve variantách určených pro pěstování v domácích podmínkách. Údajně jsou velmi nenáročné, stačí je občas pohnojit a zalít. Potřebují samozřejmě dostatek světla, ale i to jim můžete v interiéru vynahradit speciální, denní světlo imitující zářivkou.

 

 

 

Bez zeminy 
Hydroponie znamenají konec špinavých rukou, vysypaných hromádek hlíny na novém koberci a usychání nebo naopak přelévání vašich zelených dekorací. Hydroponický způsob pěstování rostlin se totiž obejde bez zeminy. Ta se nahradí dobře známými kuličkami keramzitu, nebo jiného substrátu a živným roztokem. Tímto způsobem lze pěstovat většinu pokojových rostlin. Výhodou není jen speciální květináč, na němž se snadno pozná nutnost nové zálivky či přihnojení, ale také hygiena. V hlíně se totiž daří roztočům, plísním a dalším škůdcům, kteří mohou dělat problémy zejména alergikům.

 

 

 

 

Vedle rostlin s jedlými plody jsou módní například bonsaje. Ty se nejlépe hodí do jednoduchého moderního bytu nebo domu inspirovaného Asií. Pokud chcete být styloví, myslete na jejich umístění předem a při stavbě každé rostlince vyčleňte na „květinové zdi“ jednu kamennou polici. Pěstování bonsají je přece jen náročnější než u běžných pokojových rostlin – měly by se pravidelně zaštipovat, tvarovat drátky, zalévat, ale nepřelévat a rosit. Pro začátečníky se doporučuje nejméně náročný fíkus. A do čeho vaši novou flóru umístit? Květináčů, truhlíků a dalších vhodných nádob je opravdu na výběr. Bonsaje mají speciální misky, podobně byste měli ve speciálních květináčích pěstovat orchideje, zvlášť když chcete, aby vám pravidelně kvetly. Velmi oblíbené jsou plechové či keramické květináče s patinou, které jsou typické pro venkovský styl. Do nich proto vybírejte rostliny, které na vesnických zahrádkách rostou, například hortenzie, chryzantémy či drobnokvěté růžičky. Efektně vypadají skupinky květináčů stejného tvaru a různých barev, nebo naopak stejné barvy i tvaru, avšak několika velikostí. Elegantním materiálem bude jako vždy sklo. Trendem jsou větší skleněné nádoby, buď efektní koule, či skleníčky, do nichž můžete dát více rostlin v květináči vedle sebe, případně je tam vysadit a vytvořit si doma miniaturní zahrádku za sklem.

 

 

Pro zapomnětlivé 
Už se vám také stalo, že jste po příjezdu z dovolené našli doma místo bujné zelené vegetace ovadlé a oschlé pahýly? Nebo jste na zalévání jednoduše z přemíry jiných povinností zapomněli? Abyste se nemuseli vzdávat zeleně a přitom měli méně starostí, vyzkoušejte samozavlažovací květináče. Jejich konstrukce je tvořena spodní částí, která funguje jako rezervoár vody, a vrchní, v níž jsou vysazeny rostliny. Voda ke kořenům vzlíná pomocí knotu, pokud ještě kořeny nedosáhnou do rezervoáru. Výška hladiny se kontroluje pomocí měrky. Znamená to, že občas musíte měrku zkontrolovat a dolít zálivku: buď nalévacím otvorem, nebo k rostlině, jak jsme zvyklí u běžných květináčů. A jak se rostlina do samozavlažovacího květináče sází? Na dno vnitřní nádoby se může dát drenážní vrstva a na ni substrát, do nějž můžeme vmíchat hnojivo pro pokojové rostliny. Pokud používáte knot vedoucí z rezervoáru, musí se dotýkat substrátu. Do substrátu rostlinu zasadíte a zalijete ji. Přebytečná voda pak odteče do rezervoáru pod rostlinou a samozavlažovací květináč může začít fungovat, jak má.

 

 

 

 

 

Datum vydání: 18. 5. 2015

Edit: Markéta Růžičková