Voda do domu i z domu

Náš vztah k vodě se mění. Začínáme si uvědomovat, že není až takovou samozřejmostí, na jakou jsme byli zvyklí. Voda zdražuje, tenčí se její celosvětové zásoby, i u nás začínají panovat dlouhá období sucha… Takže nejen ti, kteří nemají možnost se napojit na veřejný vodovod, uvažují o svém vlastním zdroji vody. I o tom, jak lépe zacházet s odpadními vodami.

Průměrná spotřeba pitné vody na osobu činí podle současných statistik okolo sta litrů denně. Z toho zhruba jen desetina se spotřebuje k pití, vaření či mytí nádobí, tedy tam, kde je nezbytná pitná voda. Cestou k lepšímu hospodaření je proto i hledání cest, jak nahradit drahocennou pitnou vodu. V současné době se například nabízí recyklovat vodu použitou v koupelně – takzvanou šedou vodu – například ke splachování či zalévání.

Vybudovat vlastní studnu?

Tam, kde není možnost napojit se na obecní vodovod, jistě není o čem uvažovat. Studna však stojí za úvahu i v místech, kde je kohoutková voda dostupná. Získáte tím větší nezávislost – jak na samotné dodávce vody, tak na její zvyšující se ceně.
Záleží na tom, zda uvažujete o studně jako zdroji pitné, či užitkové vody v domácnosti, nebo třeba jen na zalévání zahrady. A samozřejmě na hydrogeologických poměrech pozemku. To budou výchozí fakta pro rozhodování, která ovlivní i potřebné finanční prostředky, nároky na kvalitu vody a na samotnou technologii budování. Tedy zda vybudovat studnu kopanou, nebo vrtanou. Pokud je vydatný pramen ve větších hloubkách, volí se studna vrtaná. Kopané studny jsou sice mělčí, jejich vybudování je však pracnější a jsou více ohrožené případnou kontaminací z povrchových vod. Častěji se volí tam, kde je nepotřebujeme využívat jako zdroj pitné vody.

Jak na to?

Kterou technologii zvolit, jak má být studna hluboká, jak kvalitní bude odebíraná voda? To jsou otázky, které je nutné směrovat na odborníka, v prvé řadě na hydrogeologa. Základem je určit správné místo, odborně řečeno nalézt zvodnění v podloží. Někdo možná věří více proutkaři (odborně metoda biodetekce), někde obě tyto profese spolupracují. Hydrogeologa však budete potřebovat v každém případě, protože jeho posudek je nezbytný k tomu, abyste mohli studnu vybudovat.

Právní cesta k vodě

Prokousat se všemi potřebnými povoleními je možná obtížnější, než samo vybudování studny. Studna je právně definována jako vodní dílo, její zřízení se musí řídit stavebním zákonem a zákonem o vodách. Není to zbytečná byrokracie, protože nová studna, dokonce i prohloubení staré, může mít značný vliv na chování podzemní vody v okolí. Cesta začíná na stavebním úřadě, kde je nutné zažádat o územní rozhodnutí o umístění stavby.
Před zprovozněním studny musí proběhnout vodoprávní řízení, které zpravidla vede odbor životního prostředí příslušného úřadu, a jehož výsledkem je získání stavebního povolení, které vydá vodoprávní úřad na základě schváleného projektu. Potřebnou dokumentaci a vyjádření mohou vypracovat pouze autorizované osoby, v případě dokumentace pro územní a vodoprávní řízení je to autorizovaný inženýr pro obor vodních staveb, žádost o povolení odběru podzemní vody musí vypracovat, podepsat a opatřit kulatým razítkem hydrogeolog. Vyhloubit studnu může jen specializovaná studnařská firma, která má ke své činnosti povolení, mimo jiné i od báňského úřadu.

Ze studny do domu!

Vodu z moderních studní získáváme pomocí čerpadel. Jaký typ zvolit, záleží na tom, zda čerpáme vodu z vrtané či kopané studny, z jaké hloubky a do jaké výšky ji potřebujeme přivést. Pokud je výška mezi sáním a hladinou vody menší než osm metrů, můžeme zvolit povrchové čerpadlo. Z větších hloubek dokáží získat vodu ponorná čerpadla.
Pro zásobování domu vodou však nestačí jen čerpadlo, ale musíme použít zařízení, které dopraví vodu až ke kohoutkům v koupelně a kuchyni a postará se, aby byl ve vodovodní síti potřebný tlak. Takové zařízení nazýváme domácí vodárna. Skládá se z čerpadla, tlakové nádrže, sacího a výtlačného potrubí a z potřebného pojistného a ovládacího zařízení. Výkon vodárny je dán výkonem čerpadla, velikost tlakové nádoby rozhoduje o tom, jak často bude vodárna spínat. Při menších potřebných výkonech, na chalupu či pro menší domek může vodárnu nahradit automatické čerpadlo. Výběr vodárny či automatu záleží na mnoha dalších faktorech, výběr i instalaci je třeba svěřit do rukou odborníkovi.

A z domu ven!

Použitou vodu včetně domovního odpadu musíme nějakým způsobem opět z domu vypustit. Standardní postup je vypuštění do veřejné kanalizace, což někdy nebývá nejlevnější variantou, ale stát tuto variantu podporuje i legislativně – obce mohou majitelům nemovitostí napojení na veřejnou kanalizaci nařídit. Tam, kde kanalizace chybí, máme možnost zvolit žumpu – bezodtokou nádrž z plastu, betonu či sklolaminátu. Tím se však odsuzujeme k poměrně vysokým nákladům za její pravidelné vyvážení, u trvale obydleného domu může jít o desetitisíce ročně.
Dokonalejším zařízením je septik, který odpadní vodu předčisťuje. Odpadní vody se v něm, nejčastěji ve třech komorách, postupně zbavují kalu. Takto vyčištěnou vodu však již, na rozdíl od minulosti, nelze vypouštět do půdy bez dočištění odpadním filtrem, který se zařazuje za septik. Stavba septiku vyžaduje stavební povolení, zhruba jednou ročně je třeba vyvézt kal.

Nejlépe vyčistit!

Nejdokonalejším způsobem likvidace odpadních vod je domácí čistička odpadních vod, která funguje obdobně jako velké klasické čistírny. Odpadní vody se čistí aerobně biologickým způsobem, při němž je organická hmota rozkládána směsí mikroorganismů potřebujících ke svému životu kyslík ze vzduchu.
Čištění je obvyklé třífázové, nejprve hrubé předčištění, poté vlastní biologické čištění a následné oddělení kalu od vyčištěné vody. Čističky jsou buď kontinuální, kde čištění probíhá průběžně, nebo s přerušovaným průtokem. Ty druhé čistí odpadní vody v aktivační nádrži při jejím naplnění, po vyčištění se provzdušňování zastaví a po sedimentaci se čistá voda odčerpá. Přečištěnou vodu lze vypouštět do kanalizace, povrchových či podzemních vod, případně využít na zahradě. I při výstavbě čističky je třeba postupovat podle platných právních předpisů – tedy žádat stavební a vodoprávní úřad o potřebná povolení. A otázka peněz? Její pořízení vyjde zhruba na 50 000 Kč, samotný provoz čistírny – za elektřinu a likvidaci kalu – si vyžádá zhruba 1500 korun ročně.

Aby zůstala pitná

• Pokud máte ve studni pitnou vodu, měla by se její kvalita kontrolovat alespoň
  jednou do roka, nejlépe po zimě, rozborem v akreditované laboratoři.
• Zkontrolujte i zpevněné okolí studny, vodotěsnost jejího krytu i technické zařízení pro odběr vody.
• Nenechte se ošálit vzhledem vody, může být chutná a čirá, a přesto může být zdravotně závadná.
• V případě závad je potřeba hledat zdroj znečištění. V akreditovaných laboratořích vám doporučí i způsob nápravy.

Text: Miloslava Perglová
Foto: archiv firem, Shutterstock

Uložit

Datum vydání: 24. 4. 2018

Edit: Andrea Moudrá