Okna se nestarají jen o světlo

Nejdůležitější vlastností oken je přivést do domu potřebné množství světla. Zároveň však nesmějí být branou, kudy z domu uniká cenné teplo či naopak v létě vniká přílišné horko. Naštěstí je možné tyto požadavky skloubit. U pasivních domů je výběr vhodných oken, jejich velikosti a umístění jednou z nejdůležitějších součástí návrhu. Stejnou pozornost si však zaslouží u každé novostavby.

V době, kdy je vývoj ve stavebnictví hnán snahou o úspory energií, to mají okna obzvlášť těžké. Z pohledu tepelně izolačních vlastností jsou stále nejslabším článkem obvodové konstrukce domu, přestože učinila v tomto směru obrovský pokrok. Pokud by úspory měly absolutní přednost, pak bychom museli stavět domy s okny co nejmenšími. Denní světlo je však naprosto nezbytné nejen pro psychiku, ale lidské zdraví vůbec, stejně jako kontakt s okolím – pocit prostoru a výhled. Proto naštěstí ani u energeticky úsporných domů nechybějí velké prosklené plochy. Úkolem projektantů je zvolit optimální velikost oken, jejich umístění, orientaci a správně promyslet i jejich vlastnosti z hlediska prostupu tepla i světla, navrhnout vhodné stínění.

Kvalitu oken z hlediska toho, kolik tepla uniká plochou okna z domu ven, lze srovnat pomocí koeficientu prostupu tepla Uw. I u těch nejkvalitnějších, používaných u pasivních domů, je únik tepla okny přibližně pětkrát vyšší ve srovnání s plnou částí obvodových zdí. Okna pasivního domu mají koeficient prostupu tepla kolem 0,8 W/m2K, zatímco plná zeď 0,1 – 0,15 W/m2K . Z tohoto důvodu se vyplatí na kvalitě oken opravdu nešetřit, a to nejen u pasivních domů, aby se rozdíl mezi tepelně izolačními vlastnostmi obvodových zdí a okny zbytečně nezvětšoval. Hodnota koeficientu Uw závisí na kvalitě prosklení Ug, i kvalitě rámu Uf.

Sklo hlídá i slunce

Sklo, které představuje zhruba 70 % z celkové plochy okna, se na tepelně izolačních vlastnostech okna podepisuje v nejvyšší míře. Standardem jsou dvojskla, u mimořádně úsporných domů však musela nastoupit trojskla či dokonce čtyřskla. Izolační vlastnosti se vylepšují nanesením tenké vrstvy oxidu kovu na vnitřním skle, vyplněním mezery mezi skly vzácnými plyny či speciální fólii Heat Mirror v meziskelní dutině. Zasklení tak může dosáhnout hodnoty Ug až k 0,3 W/m2K.

Špičkové tepelně izolační prosklení směrem na jih však může paradoxně snížit tepelnou bilanci domu, protože sice teplo v domě zadrží, ale nedovolí slunečním paprskům, aby dům prohřály a třeba tím i prodloužit topnou sezonu. Prosklení je proto třeba hodnotit i pomocí solárního faktoru g, který udává, kolik procent sluneční energie v podobě tepla projde do místnosti. Například g = 60 znamená, že takové sklo propustí 60 % tepla slunečních paprsků. Vyvážit vlastnosti oken z obou těchto hledisek je úkolem projektanta. Naštěstí se nabízejí speciální druhy prosklení, které dokáží propustit větší procento slunečního záření i při dobrých tepelně izolačních vlastnostech. Vhodným řešením může být i volba různé kvality prosklení vzhledem k orientaci místností – skla s vyšším solárním faktorem umístit na jižní či západní stranu, aby umožnily získávat i teplo ze slunce, a na sever dát přednost oknům více tepelně izolujícím. Při výběru oken je třeba dbát i na propustnost světla, která je logicky u tepelně izolačních trojskel či dokonce čtyřskel nižší.

Rám okna je z pohledu tepelně izolačního nejslabším článkem, a pokud výrazně zaostává za oknem, stává se tepelným mostem se všemi nepříznivými důsledky, které takto oslabené místo stavbě přináší. Zda zvolit dřevo, plast či hliník záleží především na osobní preferenci. Z hlediska tepelně izolačního všechny tyto materiály dokáží nabídnout kvalitní produkty, protože se snaze po zlepšení izolačních schopností přizpůsobily konstrukce profilů. Přicházejí ke slovu i kombinace dřeva či plastu s hliníkem. Při výběru je proto třeba porovnávat konkrétní parametry.

Tepelným mostem se může stát i distanční rámeček, který zajišťuje přesnou vzdálenost mezi skly. Pro okna pasivních domů jsou nejvhodnější tak zvané teplé rámečky – plastové, jejichž použití může zlepšit hodnotu U celého okna o více než 10 % oproti rámečkům hliníkovým.

Utěsnění kontra vzduch

Konstrukce okna neurčuje jen tepelně izolační vlastnosti, ale všechny další kvalitativní ukazatele. Důležité je především těsnění, pro energeticky úsporné domy je standardem trojité, dokonale utěsněna musí být i zasklívací spára – tedy samotné sklo. Takto těsná okna však zamezují přirozené výměně vzduchu. U domů pasivních, ale nejen u nich, je spolehlivou cestou řízené větrání. Tam, kde není instalováno, je třeba řešit větrání jiným způsobem. Přestože výrobci oken nabízejí různá řešení, jak zajistit přísun vzduchu do místnosti, od mikroventilace po mnohem důmyslnější mechanismy, o dostatečnou výměnu vzduchu se postarat nemohou, jinak by těsnění bylo čistě samoúčelné. Proto je nutné se naučit více a účinněji větrat. A to nejen kvůli vlastnímu zdraví, ale i proto, aby se v utěsněném domě nehromadila vlhkost.

Nezkazit výsledek montáží

Vzduch, respektive vlhkost nesmí pronikat ani kolem zabudovaného okna. Spáru mezi oknem a ostěním je nutné ochránit před dešťovou vodou zvenku i před vodními párami z interiéru. K tomu se používají speciální pásky, kterými se připojovací spára parotěsně uzavře. V pasivních domech se často setkáváme s předsazenou nebo částečně předsazenou montáží, kdy jsou okna v rovině izolace, která minimalizuje ztráty osazeného okna. Kvalitu montáže je třeba ohlídat již ve smlouvě, kde je třeba výslovně uvést, že musí být provedeno parotěsné napojení spáry. Před závěrečnými zednickými pracemi je pak třeba provedení zkontrolovat. Spolehlivou metodou k prověření kvality montáže je Blower Door Test, který prověří těsnost celé budovy a včas odhalí chyby. U pasivních domů je nezbytný.

Text: Miloslava Perglová
Foto: archiv firem

Datum vydání: 15. 10. 2017

Edit: Andrea Moudrá