Proměna 2+1 v poválečné činžovní výstavbě
Jednoduché, bíle laděné interiéry holešovického bytu v původní zástavbě z padesátých let minulého století vás přivítají svou vlídnou náručí, kdykoli překročíte práh. Na chvíli tak spočinete v klidné oáze uprostřed jinak rušné metropole, kde panuje čilý městský ruch až do pozdních nočních hodin.
Standardní byt s dispozicí 2+1 a rozlohou čítající něco málo přes šedesát metrů čtverečních se nachází v poválečné holešovické činžovní výstavbě. Před několika lety se jeho noví majitelé rozhodli pro kompletní rekonstrukci, protože stávající podoba ani dispoziční řešení nevyhovovalo jejich životnímu stylu ani současným nárokům na pohodlné bydlení pro dva. Z původní podoby tak téměř nezůstal kámen na kameni. Kromě otisku prostorového členění, byť uvedeného do nového kontextu zrušením chodby a propojením kuchyně s obývacím pokojem, se nakonec rozhodli zachovat pouze původní litinové radiátory. Byt tak tedy prošel kompletní proměnou.
Následovala kompletní přestavba
„Hlavním přáním majitelů bytu bylo nalezení nového prostorového řešení v limitech nepříliš rozsáhlého bytu. Výsledek měl zároveň zachovat typickou příchuť staršího prostoru pražských Holešovic a také přirozeně „ubytovat“ několik oblíbených retro prvků, které si s sebou majitelé do nového domova vzali,“ popisuje počáteční zadání architekt Jan Klempíř. A dále dodává:
„Investoři se ke spolupráci s námi rozhodli na základě doporučení jejich přátel, pro které jsme pracovali již dříve – což pokládám za jeden z nejpříjemnějších důvodů a jsem rád, že se tak stále často děje.“
Přijměte pozvání
Vchodovými dveřmi vstoupíte do prostoru malé předsíně, vybavené pouze nejnutnějším: šatní skříní a jednoduchým věšákem. Hned před vámi se otevírá průhled do úzké podlouhlé kuchyně a dále na balkon. Podobně jako vybavení ostatních místností i kuchyňský nábytek má bílý lesklý povrch a tvoří jej jedna linie spodních skříněk kuchyňské linky a proti ní stojící rozměrná skříň, fungující zejména jako spíž, ale zastávající také další funkce.
Průchodem kolem spíže vpravo či vlevo vejdete do obývacího pokoje propojeného s jídelním koutem. Společenský prostor je ukončen původní nosnou stěnou.
„Za ní jsme upravili „předprostor“ ložnicové části jako pracovnu a na konci bytu ponechali ložnici s přímo přístupnou koupelnou, prosvětlenou prosklenou stěnou. Jediným místem bez přirozeného světla je tak toaleta,“ vysvětluje architekt nové dispoziční uspořádání bytu.
Prostor pro fantazii
Volnější (průchozí) prostorové řešení, které si vyžádalo probourání zdi oddělující kuchyň od obývací části a které zároveň maximalizovalo obytnou plochu, bezdětnému páru už od prvního okamžiku vyhovovalo.
Neutrální barevné ladění celého prostoru vyplynulo spíše už v počátku společného plánování rekonstrukce bytu. Poskytuje tak nenápadné pozadí pro vlastní projev vkusu jeho obyvatel, kteří si s sebou do nového domova přinesli lampy a několik kusů volně stojícího nábytku z předchozího bydliště.
„Zbylý nábytek byl navržen v našem atelieru přímo pro tento prostor,“ doplňuje Jan Klempíř. Také stěny všech místností v bytě jsou v bílém provedení bez jakýchkoli zdobných prvků. „Jak je mým zvykem, zacházíme v maximální míře s co nejobyčejnějšími materiály. Zde je v drtivé většině použita na stěnách obytných místností obyčejná bílá výmalba, v koupelně a na toaletě v omyvatelném provedení,“ vysvětluje dále architekt. Plochu podlah obytného prostoru pokrývají dřevěné parkety, pouze v koupelně a na toaletě jsou lité epoxidové podlahy, které dodala firma Colorteam.
Kde najdete koupelnu
Vzhledem ke koncepci bytu bylo umístění koupelny tak trochu oříškem. Nakonec vznikla v zadní části bytového prostoru tak, že byla velmi těsně propojena s ložnicí, do níž se koupelnový prostor široce otevírá prostřednictvím posuvné skleněné stěny. Její vybavení tvoří nenápadný, avšak vkusný standard: vana, jednoduché obdélníkové umyvadlo zapuštěné do toaletní skříňky a velké zrcadlo nad ním. Najdete tu také vstup na toaletu, která je jinak klasickou uzavřenou místností.
Kam se všemi věcmi?
Pro samostatný, velkoryse pojatý úložný prostor v bytě již zkrátka nezbylo místo. Možná proto funkci komory převzala rozměrná nábytková sestava, nacházející se při vnitřní obvodové stěně bytu. Kromě toho, že zčásti supluje hlavní úložný prostor, kam se pohodlně vejdou i větší předměty, je v ní také ukryta praktická prádelna.
Ing. arch. MgA. Jan Klempíř
(*1976)
Autorizovaný architekt České komory architektů (2007). Absolvoval fakultu Architektury ČVUT v Praze (2000) a katedru scénografie Divadelní fakulty AMU v Praze (2004), v letech 1998-99 studoval architekturu a urbanismus na TUT Tampere ve Finsku.
Spolupracoval s atelierem Bílek Associates a studiem Mimolimit (B. Škorpilová, J. Nedvěd), působil na středočeském památkovém ústavu, poté společně s Kryštofem Štulcem založil Atelier.. (dvě tečky), od roku 2007 pracuje samostatně.
Věnuje se převážně návrhům obytné architektury s důrazem na její prostorové pojetí. Kromě obytných staveb je autorem řady realizací interiérů či nábytku.
VIZITKA BYTU
Doba realizace: 2011-2012
Užitná plocha: 63 m2
Podlahy: dřevěné vliesové (parkety), ve vlhkých prostorách kromě kuchyně lité
Okna, dveře: okna a vstupní dveře původní
Vytápění (a ohřev vody): dálkové vytápění, ohřev vody lokálním bojlerem
Text: Naděžda Vondrášková
Foto: Robert Žákovič
Více informací se nachází v květnovém vydání z roku 2017, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.
Datum vydání: 21. 6. 2017