Léčivá zahrada
Kvetoucí zahrada může být krásná, i když tu a tam mezi floxy roste pampeliška nebo heřmánek. Stačí trošku pozměnit své nazírání na její estetiku a přestat rozlišovat na ozdobné a užitkové. Trochu návratu k přírodě nás může vnitřně obohatit…
Budeme předpokládat, že vaše zahrada není určena pouze k pěstování mrkve a brambor. Že budujete okrasnou zahradu pro oči, případně se toužíte také trošku ukázat před známými.
Pryč jsou zahrady oplocené hradbou tújí, se záhonky jako střiženými podle pravítka. Dnes frčí pestrost a trochu rozevlátosti výsadeb. Dalším doznívajícím trendem je bezúdržbovost. Současní majitelé se rádi projedou se sekačkou po trávníku a zkoušejí sázet i něco jiného, než předepsal zahradní architekt.
Přichází doba sběračská
Není o penězích, ale o pestrosti života. Přehodnoťte význam slova „plevel“, a zahrada se vám stane zdrojem sběračských experimentů se zdravými a neotřelými saláty.
Ochraně přírody, dětem i kulinářským experimentům prospěje, pokud se trávník stane ze sterilní zelené plochy opět kvetoucí loukou. Jen se po něm nedá v létě běhat naboso – včeličky na květech se oženou žihadlem.
Sedmikrásky, pampelišky, popenec, rozrazil, jitrocel – to všechno trávníku nijak zvlášť neuškodí, a můžete si pochutnat na zajímavých salátech, z květů lze pampelišek vyrábět med, z jitrocele sirup proti kašli. Jemně nakrájený popenec oživí polévky podobně jako majoránka. Našli jsme dokonce i recept na chipsy z jitrocelových lístků.
Zajímavým zdrojem zdraví jsou i plevele ve výsadbách. Salát připravíte nejen z mladých kopřiv, ptačince a šťavele tuhého, ale i z proklínané bršlice kozí nohy.
Doping z jehličnanů
Borovice a smrky zdobí nejednu zahradu. Zejména u živých plotů a tvarovaných jedinců musíme jejich tvar držet na uzdě olamováním letorostů (nejlepší prý je tupá mačeta) nebo ořezáváním větviček. A už máme po ruce zdroj vitamínu C a silic – mladé letorosty necháme, jak jsou, z větviček čerstvé výhonky jehličí ostříháme. Můžeme z nich vyrobit sirup zastudena i převařený, lihovou tinkturu nebo čaj.
Dekorativní záhony s bylinkami
Bylinky mohou být chutnou, ale i dekorativní složkou zahrady. Pokud si bylinkovou zahrádku zařídíte ryze prakticky – tu porost libečku, tu záhonek oregana – bude to prima, ale ne moc zdobné. Naštěstí se bylinky i málo běžná zelenina mohou sázet do smíšených záhonků s okrasnými květinami.
V rohu záhonu trs pažitky, vedle sléz, vzadu třapatky s brutnákem a nad tím vším dominanta veselé slunečnice. V pozadí, ale nadosah, se plazí cuketa.
Postačí pár smíšených záhonků a můžete se přeměnit ve sběrače bloumajícího savanou, na co má zrovna chuť, to sebere, a záhonek zůstane i tak dost hezký a pestrý.
Solitérní dobroty – divizna a bez
Zajímavým solitérem je divizna velkokvětá. Je krásná a majestátní, hodí se do mnoha kvetoucích výsadeb i na trávník před skupinu konifer. Z jejích květních plátků připravíte sirup nebo čaj proti kašli, který můžete dotvořit i kvítky hluchavek nebo listy jitrocele. Jen ji musíte hlídat a krotit – velice snadno se šíří po celé zahradě. Naštěstí je dvouletá, a jakmile někde najdete její přízemní růžici plstnatých listů, přepíchněte ji na žádoucí stanoviště nebo zlikvidujte.
Před bezem klekni, praví lidová moudrost. Nejen planě rostoucí, ale i zahradní panašované kultivary bezu černého kvetou a vedle okrasného účinku vám poskytnou kvítky třeba na bezové želé či na proslulé kosmatice.
Co bychom to byli za paleo-zahradníky, kdybychom hnojili průmyslovými hnojivy! Vsaďte raději na zelené hnojivo. Princip zeleného hnojení je jednoduchý: vysejeme něco rychle rostoucího – pokud možno jednoletého – a jakmile se záhonek pořádně zazelená, vše zaryjeme do půdy. Půdní fauna se pustí do trosek kořínků a lodyžek a půdu nám pěkně prohnojí.
Proč o tom mluvíme právě zde? Protože jako zelené hnojivo můžeme použít i špenát, lebedu zahradní, měsíček, řeřichu, řepku nebo vojtěšku. Získáme zelené lístky do salátů nebo k výrobě smoothies a co nesklidíme, poslouží jako hnojivo lobelkám a cíniím.
Pozor na jedovaté krásky
V zápalu nadšení pro dary přírody vždy hlídejte a vzdělávejte své děti. Zejména pokud vám okrasné výsadby zdobí konvalinky, kokoříky, lýkovec a podobné jedovaté rostliny. Třeba taková drchnička rolní je překrásný drobný plevel a její kořínky kdysi skauti používali místo mýdla, ale celá rostlinka je jedovatá. A ví to jen málokdo…
Léčba jehličím
Jehličí obsahuje hodně vitaminu C, vitamin A, chlorofyl a silice.
TINKTURA Z JEHLIČÍ
Suroviny:
Tři hrsti smrkových výhonků, půl litru lihu či jiného bílého alkoholu (40%) a polévková lžíce medu.
Postup:
Do skleněné nádoby vložte výhonky, přilijte alkohol, přidejte lžíci medu a uzavřete. Po šesti týdnech luhování na denním světle je hotovo. Tinktura (borovice, smrk, modřín, kosodřevina) se osvědčila na bolavá kolena, příjemně osvěží i v koupeli.
ODVAR Z JEHLIČÍ
Suroviny:
Litr vody, sto gramů jehličí. U borovice se používají mladé výhonky, u smrku jehličí.
Postup:
Jehličí opláchněte a pro lepší louhování posekejte nadrobno. Vhoďte do hrnku se studenou vodou a nechte přejít varem. Hotový odvar má oranžovou barvu, voní a je mimořádně chutný. Odvar se ještě poměrně nedávno používal při problémech s průduškami a kašlem, má relaxační a antidepresivní účinky.
Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller
Více informací se nachází v dubnovém vydání z roku 2017, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.
Datum vydání: 24. 5. 2017