Podlahové vytápění

Zařizovat interiér, aniž abychom museli řešit kam s otopnými tělesy, je lákavé. Proto si získává stále větší oblibu podlahové vytápění, a nověji i stěnové a stropní. Kromě dokonalého využití prostoru nabízí i další bonusy, především příjemné sálavé teplo bez nepříjemného proudění vzduchu v místnosti.

Oblibě podlahového topení nahrává nejen uživatelský komfort, který přináší, ale trend výstavby domů se stále nižší potřebou tepla. Zvláště v těch je podlahové topení výhodné, ať se jedná o teplovodní či elektrické systémy.

Teplo od podlahy

Podlahovým vytápěním jsou označovány velkoplošné systémy, kde je otopnou plochou celá podlaha. Teplo od podlahy však mohou zajistit i podlahové konvektory, což jsou vlastně radiátory ukryté v podlaze. Na názvu však tolik nezáleží, důležitější je, že se tyto dva způsoby od sebe liší způsobem přenosu tepla. U velkoplošných systémů se teplo šíří především sáláním neboli radiací, u konvektorových převažuje proudění. Říkáte si, že je vám to jedno, hlavně když je teplo? Nepodceňujte tuto informaci, způsob předávání tepla má vliv na celou koncepci vytápění domu, a tedy i na volbu zdroje tepla. U konvekčního vytápění se nejprve ohřeje vzduch v místnosti a od něj teprve stěny, podlaha a další stavební konstrukce, vzduch ohřátý uvnitř tělesa stoupá vzhůru, u stropu se ochlazuje a klesá dolů. Rozdíl mezi teplotami dole a nahoře v místnosti tak může být i 8 °C. U velkoplošných systémů převažuje teplo sálavé, které se šíří radiací a obdobně jako infračervené sluneční paprsky zahřívá přímo předměty nebo osoby. Část tepla se šíří také mikrokonvekcí, která probíhá na celé ploše. Dosahuje se proto podstatně rovnoměrnějšího rozložení teplot v prostoru, snižuje se nepříjemně pociťovaná cirkulace vzduchu v místnosti. Pocitu tepelné pohody je tak dosahováno při nižší teplotě, tudíž dalším příjemným bonusem jsou energetické úspory – místnost stačí vytápět o dva tři stupně méně.

Teplovodní, nebo elektrické?

Topnými prvky v podlaze mohou být buď trubky s vodou napojené na centrální zdroj tepla, nebo elektrické odporové prvky. Čemu dát přednost? Záleží na konkrétní situaci a na tom, co od vytápění vyžadujete. Navíc některé vlastnosti systémů mohou být v určitém případě výhodou, a naopak. Například celková tloušťka podlahy je vyšší u teplovodního než u elektrického vytápění, což může být překážkou zejména u rekonstrukcí. Na druhou stranu má podlaha díky tomu vyšší akumulační schopnost a místnost pomaleji vychladne. Ale zase se déle zahřívá a celý systém obtížněji reaguje na změnu požadované teploty. Proto je vše třeba důkladně zvážit a návrh systému svěřit odborníkům.
Výhodou teplovodního topení je možnost využití různých zdrojů tepla, včetně obnovitelných i jejich kombinací, či možnost přechodu na jiný zdroj tepla v budoucnu. Výhodami elektrického jsou nízké investiční náklady, pružnost systému či možnost vyhřívat jen některá místa či místnosti, téměř stoprocentní účinnost přeměny elektrické energie v tepelnou. Jeho hlavní nevýhodou je cena elektrické energie. V současných energeticky úsporných domech však díky nízké spotřebě energie klesá význam ceny paliva a vzrůstá váha prvotní investice a udržovacích nákladů. Proto může být využití elektřiny jako hlavního zdroje tepla v domech s malou tepelnou ztrátou z hlediska vztahu mezi investičními a provozními náklady výhodné. Navíc zvýhodněná sazba, která zpravidla platí 20 hodin denně, zlevní provoz i dalších elektrospotřebičů v domácnosti.

Do úsporných domů

Jak jsme již zmínili, podlahové topení nejlépe funguje v domech s malou tepelnou ztrátou. Proč? U obou systémů – teplovodního i elektrického – je otopnou plochou podlaha. Pro oba platí, že podlahu v obytných místnostech nesmíme zahřívat na více než 28 °C. V nezatepleném domě by takto nízká teplota i při velké otopné ploše nestačila na vytápění celého domu, její zvyšování by bylo na úkor zdraví i trvanlivosti podlahové krytiny. Neznamená to však, že si v domech s vyšší tepelnou ztrátou nemůžeme dopřát komfort teplé podlahy. Teplovodní podlahové topení je možné kombinovat s radiátory, elektrické je ideální pro vytápění jednotlivých místností, nejčastěji koupelen, či dokonce určitých míst – například před kuchyňskou linkou a podobně.

Stěnové a stropní vytápění

Tyto systémy se stále důrazněji hlásí o pozornost. Náš pocit tepelné pohody je totiž do velké míry ovlivněn i teplotou stěn. I když je v místnosti poměrně vysoká teplota, můžeme mít pocit, že ze stěn „sálá“ chlad, odborně se mluví o sdílení tepla. Je-li tedy stěna teplá, cítíme se příjemně i při nižší teplotě vzduchu v místnosti. Navíc se vlivem sálavého tepla ze stěny zabrání jejímu rosení a případnému vzniku plísní, které se vyskytují zejména v budovách s nesprávně navrženou izolací venkovních zdí.
Nečekaně příjemný pocit nám zajišťuje stropní vytápění, protože infračervené paprsky, které proudí od stropu dolů, nás zahřívají obdobně jako paprsky sluneční. Zároveň jsou pohlcovány stěnami, podlahou i jednotlivými předměty a poté se přemění na energii tepelnou. U stropního vytápění je možné instalovat vyšší příkon (140 až 200 W/m2) a dosáhnout tak rychlejšího náběhu teplot. Vzhledem k tomu, že prostupu tepla nebrání vrstvy jako podlahová krytina či betonová mazanina, je tento způsob velmi účinný.
Stěnové a stropní systémy mohou být elektrické i teplovodní v různých kombinacích – například teplovodní podlahové se často kombinuje se stěnovým, elektrické stropní vytápění je příjemné doplnit například krbem a podobně.

Podlahové konvektory

Otopná tělesa zabudovaná v podlaze fungují na konvekčním způsobu přenosu tepla, teplo se od nich šíří prouděním. To se projevuje jako výhoda zvláště v místnostech s velkými prosklenými plochami, které jsou většinou chladnější než dobře izolované stěny. Konvektory před nimi vytvoří tepelnou clonu, která zabrání pocitu sálání chladu z těchto ploch. Lze je kombinovat s podlahovým topením, pracují však účinněji s vyšší teplotou vody, proto je pro kombinaci s podlahovým topením nutné správně navrhnout velikost těles nebo konvektory připojit na samostatný okruh.

Jakou podlahovou krytinu?

Na podlahové topení je možné pokládat de facto všechny typy krytin, jen je nutné vybrat si konkrétně tu, kterou výrobce povoluje, u některých může stanovit určitá omezení. Důležitou vlastností je, aby jimi dobře prostupovalo teplo – tepelný odpor R by neměl přesáhnout hodnotu 0,16 m2K/W. Dále je důležitá schopnost materiálu vést teplo – součinitel tepelné vodivosti lambda (λ), čím vyšší, tím lépe. Typ krytiny je vhodné zvolit ve fázi návrhu topného systému. Projektant s ohledem na její tepelný odpor připraví projekt a doporučí vhodné řešení.
Dlažba je téměř ideální krytinou pro podlahové topení, avšak je třeba počítat s tím, že mimo tepelnou sezonu je naopak chladnější než jiné krytiny. Praxe ukazuje, že v domech s převahou keramické dlažby v obytných místnostech se prodlužuje topná sezona.
Dřevo – konstrukční výška dřevěných podlahovin je dimenzována na nízký tepelný odpor, dřevo výborně akumuluje teplo, krytina si tak uchovává přijatou teplotu i dlouho po vypnutí topení. Navíc má příjemnou teplotu i v období před začátkem či po ukončení topné sezony.
Vinyl má téměř shodné hodnoty tepelného odporu jako dlažba, oproti ní je však pocitově příjemnější.
Laminát je vhodný díky relativně nízkému tepelnému odporu, jen je třeba pečlivě dbát doporučení výrobců, která se mohou pro různé krytiny výrazněji lišit.
Korek je vzhledem k poměrně vysokému tepelnému odporu možné označit jako izolant, proto je nutné počítat s efektem pomalejšího náběhu teplot, ale výhodou je schopnost akumulace tepla, po vypnutí systému se ochlazuje velmi pomalu.
Koberce vhodné pro podlahové topení najdeme na trhu také a určitě budou mít nízký vlas. V technickém listu hledejte hodnotu tepelného odporu, popřípadě potvrzení o vhodnosti koberce na podlahové topení.

Teplovodní podlahové topení

Voda se obdobně jako u centrálního vytápění s radiátory ohřívá v centrálním zdroji tepla, odkud je rozváděna soustavou trubek do jednotlivých místností. Zdrojem tepla může být plynový či jiný kotel, tepelné čerpadlo, solární panely nebo kombinace těchto zdrojů. Avšak oproti klasickému ústřednímu topení vyžaduje mnohem nižší teplotu topné vody a také výrazně menší teplotní spád – rozdíl mezi teplotou topné a vratné vody. Díky tomu jsou tyto takzvané nízkoteplotní systémy hospodárnější a umožňují zapojení alternativních zdrojů.

Elektrické podlahové topení

Elektrické podlahové topení ohřívá podlahu díky odporovým kabelům vedeným v podlaze. Nepotřebuje tedy jiný zdroj tepla než připojení k elektrické síti, výhodou je možnost regulace teploty v každé místnosti zvlášť. Lze ho snadno instalovat jen v některých místnostech. Pro svou nízkou instalační výšku je velmi vhodné pro rekonstrukce. Elektrické podlahové topení nachází uplatnění dokonce i mimo dům, je možné ho instalovat před vjezdem do garáže, na příchodové cestě, na vstupních schodech a vyhnout se tak odklízení sněhu či uklouznutí při námraze.

Podlahové vytápění a zdraví

Sálavé teplo a rovnoměrné rozložení teplot v místnosti je pro naše zdraví příznivé, snižuje se cirkulace vzduchu a víření prachu. Podlahové topení se často instaluje v koupelnách, kde díky tomu, že mokré podlahy rychleji schnou, nehrozí riziko výskytu plísní, roztočů a vzniku alergií.
Přesto existují obavy, že podlahové topení může způsobovat zdravotní problémy. Ty však byly oprávněné v době, kdy se podlahové topení instalovalo do nezateplených domů, a teplota podlahy dosahovala vysokých hodnot. Při podlahovém vytápění nemá průměrná nášlapná teplota podlahy přesahovat v dlouhodobě obývaných místnostech 25 až 27 °C. U elektrických systémů vzniká obava z vytváření elektromagnetického pole. Tato otázka je stále předmětem zkoumání a netýká se jen vytápění, ale vlivu všech elektrospotřebičů, které nás obklopují. Nakupujeme-li u renomovaných výrobců, pak jsou produkty dostatečně odstíněny a nepřesahují povolené hodnoty.

Text: Miloslava Perglová
Foto: archiv firem

Více informací se nachází v březnovém vydání z roku 2017, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Datum vydání: 4. 4. 2017

Edit: Miloslava Perglová