Srub v okrajové pražské čtvrti

Jak postavit srub v okrajové pražské čtvrti, aby nepůsobil nepatřičně? Jak se těšit z bezprostřední blízkosti dřeva v interiéru? Jak vyřešit přístavbu k domu na úzkém pozemku obklopeném hustou zástavbou? A jak zajistit jeho obyvatelům soukromí? Odpovědi na tyto otázky nám poskytl jak majitel domu – dřevařský inženýr Pavel Valenta, tak i jeho architekt Pavel Rydlo. Využili k tomu technologii, kterou společně vyvinuli.

Dřevo ve třech dimenzích

„Lákalo mě bydlet ve srubu, ale zároveň bylo jasné, že taková stavba patří spíš na Šumavu, než do Prahy,“ vypráví majitel domu. „Zároveň si myslím, že je škoda, že sruby, které dodávají některé firmy, nabízejí krásný pohled na masivní dřevo sousedům, ale v interiéru je jen dřevěný obklad, nebo dokonce sádrokarton, aby se skryla nutná tepelně izolační vrstva. Říkal jsem si, proč to tedy neobrátit a nemít masivní dřevo uvnitř?“
Pro uskutečnění svého záměru se obrátil na architekta Pavla Rydla, aby mu pomohl s esteticko-stavební stránkou. „Na základě studia podobných technologií, které však většinou využívaly ke spojování jednotlivých trámů pero a drážku, jsme se rozhodli pro hladké lepené hranoly, které se spojují tesařskými vruty. Vyhnuli jsme se tak složitým zámkovým spojům či přesahům v rozích.“ Nosná konstrukce z lepených trámků je zateplena zvenčí, v interiéru stěny i stropy nabízejí pohled na krásné masivní dřevo.
„Systém umožňuje vysokou variabilitu dispozice. Konstrukce z dřevěných hranolů dává při vytváření vnitřních prostorů velkou volnost, a to nejen v horizontálním směru, ale i vertikálně, umožňuje výškové uspořádání na různých úrovních či třeba otevření přes dvě podlaží,“ vysvětluje architekt Pavel Rydlo. Na tuto přednost upozorňuje i název systému d3D, kde malé d připomíná dřevo, velké D značí dimenzi, rozměr.

Přizpůsobit se pozemku

A právě variabilita tohoto systému napomohla vyřešit složitou situaci na úzkém pozemku.
Při umísťování stavby bylo potřeba dodržovat požární odstupy od okolních staveb, nestínit sousedům a domu zajistit co největší přísun denního světla. Při malé šířce pozemku to nebyl snadný úkol. Bylo nutné dům z třicátých let rozšířit tak, aby v něm vznikl prostorný byt pro manžele často navštěvované dětmi i s vnoučaty a byt pro maminku majitelky. Ač se původní stavba zdá poměrně velká, v dispozici zaujímá značnou část prostoru schodiště, v patře jsou dva pokoje, dole malý byt. „Chtěli jsme zachovat ráz domu, proto jsme se rozhodli pro samostatnou stavbu na konci zahrady, která by chytala slunce ze tří světových stran – z jihu, východu i západu,“ vysvětluje Pavel Rydlo. „Pro toto řešení se nepodařilo získat souhlas sousedů, museli jsme proto rozšířit dům přístavbou k severní straně domu. Výhodou je, že díky bezprostřednímu napojení bylo možné využít místnosti v původním domě jako pracovny majitelů, nevýhodou, že obývací prostor nemohl být orientován k jihu.“

Hrátky s prostorem

Architekt vyřešil složitou situaci čtyřmi kubusy, poskládanými jak s ohledem na pohledové odstupy a zastínění sousedních pozemků, tak s ohledem na přání majitelů, aby zahrada byla součástí domu. „Struktura sestavy vytváří menší, dílčí venkovní prostory s různou formou využití a světelnými podmínkami,“ vysvětluje architekt. Na východní straně domu nalezneme venkovní terasu s termálním bazénkem ukrytou mezi kubusy domu, na západě terasa navazuje na jídelnu. Intimitu jí zajišťuje dřevěná zástěna ve tvaru U, kterou je podle potřeby možné posouvat. Na severu nabízí velké okno výhled na pohledově komponovanou zahradu s vodní plochou. Ani ložnice není ochuzena o kontakt se zelení, protože okno proti posteli poskytuje pohled na střešní zahradu. Do každé místnosti je navíc přiváděno přímé sluneční světlo střešními světlíky.
Procházíte-li domem, nemůžete nevzpomenout na práce architekta Adolfa Loose, jeho prostorový plán, kdy kostky jednotlivých místností jsou velikostně tvarovány podle účelu jednotlivých místností a prolínají se v různých výškových úrovních. V tomto případě jsou vstup do domu a šatna umístěny v nejmenší kostce, na ni navazující kubus obývacího pokoje je velkorysý jak plošně, tak do výšky. Dřevěné schody vedou do nejvyšší kostky s koupelnou, nebo do níže umístěné kostky s ložnicí, která vytváří přesah nad vstupem do domu. „Tento prvek bylo obtížné vyřešit staticky, protože jsme nechtěli použít žádný podpůrný sloup ani mohutný vazník či kovový nosník,“ vysvětluje Pavel Valenta. „Nakonec se řešení našlo díky tomu, že se trámy v kubusu ložnice slepily a celá kostka tak působí jako nosný prvek.

Rychle, přesně, nízkoenergeticky

Z ohleduplnosti k zahradnímu pozemku je stavba založena na zemních pilotech, tedy bez betonového základu. Stěny se montují z hranolů přesně nařezaných podle projektu. První řada hranolů je z modřínového dřeva, které lépe odolává vlhkosti, všechny ostatní jsou smrkové. Výhodou je, že k realizaci stavby není potřeba těžká technika, s hranoly se snadno manipuluje. Hrubá stavba byla hotová za čtrnáct dnů a řemeslníci si čistou práci se dřevem velmi pochvalovali.
Nosná konstrukce je ze strany exteriéru zateplena dřevovláknitou izolací, skladba stěny je difuzně otevřená, záměrně bez použití parozábran nebo parotěsných fólií, tak, aby mohla přirozeně dýchat. Dřevo je přirozeným izolantem, navíc při rovnoměrném zateplení nehrozí riziko tepelných mostů, které by mohly být příčinou kondenzace vody v konstrukci. Odvětrávanou fasádu tvoří proužky nařezané z cementovláknitých desek. „Nehořlavé cementovláknité desky pomohly zmenšit odstupy stavby požadované požárními předpisy. Navíc jsou živým materiálem, vyzrálým přírodní cestou. Na fasádě pracují, a proto si dobře rozumějí s dřevostavbou,“ přibližuje použitý materiál Pavel Valenta.
Stavba splňuje parametry nízkoenergetického domu, při použití nuceného větrání s rekuperací by mohla být i domem pasivním. „Dávám přednost jednoduššímu řešení, vzduchotechnika by příliš zasahovala do konstrukce. A pro větrání se velmi osvědčují světlíky,“ dodává majitel domu.

Dřevo plní očekávání

V interiéru je dřevo ošetřeno vodou ředitelným nátěrem na bázi přírodního vosku. Majitelé si tento materiál velmi pochvalují, dřevo díky němu téměř nemění barvu a ani namáhané plochy jako podlahy a schody nebylo nutné po třech letech používání ošetřovat. A malé spáry nebo sem tam nějaký ten vryp jenom prokazují, že je dům opravdu postaven z masivního dřeva, tak, jak si to majitelé přáli. A pochvalují si i to, že ani po jejich delší nepřítomnosti nemají po návratu potřebu vyvětrat, tak jak to bývá u zděných domů. Dřevo si samo reguluje vlhkost a při návratu je přivítá svou typickou vůní.

Vizitka domu

Přístavba domu ze systému d3D
Autoři: Ing. Pavel Valenta, akad. arch. Pavel Rydlo
Dodavatel: d3D

Zastavěná plocha: 95 m2
Užitná plocha: 114 m2
Náklady: 3,5 mil. Kč

Základy: zemní mikropiloty STATIpile od firmy Stati-CAL
Nosná konstrukce: dřevěná z lepených hranolů ČDZ Praha, a.s. závod Tesko, vysokých 20 cm, širokých 10 až 14 cm
Zateplení: dřevovláknitá tepelná izolace Steico 20 cm, dřevovláknitá deska Egger DHF 15 mm, větrová izolace
Fasáda: odvětrávaná na dřevěném roštu, cementovláknité desky Cemvin
Okna: dřevěná s izolačním trojsklem ČDZ Praha, a.s.
Vnitřní úprava dřeva: Rhenocoll Decorwachs
Vytápění: teplovodní s radiátory, plynový kotel

Ing. Pavel Valenta

Absolvent Střední uměleckoprůmyslové školy v Praze a Dřevařské fakulty Technické univerzity ve Zvolenu. Působí v Českých dřevařských závodech Praha a od roku 2007 vyvíjí konstrukční systém d3D.

Akad. arch. Pavel Rydlo

Absolvent Fakulty architektury VUT v Brně a Školy architektury prof. E. Přikryla AVU v Praze. Působil v Galerii J. Fragnera (Praha) a v ateliérech AP atelier Ing. arch. Josefa Pleskota (Praha) a Archteam (Náchod). V roce 2000 založil ateliér Pavel Rydlo a od roku 2007 spolupracuje s Ing. Valentou na vývoji systému d3D.

Kontakt:
d3D dřevo ve třech dimenzích
www.d3d.cz

Text: Miloslava Perglová
Foto: Jiří Domlátil, Pavel Rydlo

Datum vydání: 15. 3. 2017

Edit: Miloslava Perglová