Kapradiny
Kapradiny jsou podrostové rostliny hodící se téměř do jakékoliv výsadby. Nemusíte si kvůli nim zakládat lesní zahradu ve stylu Křemílka a Vochomůrky – kapradiny vám porostou i na skalce nebo v jezírku.
Lesy kapradin naši planetu pokrývaly už v prvohorách, ale jak se tyto nekvetoucí rostliny rozmnožují, objevili botanici celkem nedávno. Zapomeňte na zlatý kapradinový kvítek, je to složitější, než byste čekali.
Na spodní straně listů kapradin lze zahlédnout tmavé nebo žluté tečky – jsou to kupky výtrusnic uvolňujících do půdy mikroskopické výtrusy. Jednobuněčný výtrus se začne dělit, až z jeho nových buněk vznikne lupínek velký jen pár milimetrů. Říká se mu prokel a často je celý ukrytý v půdě. Na něm vzniknou zcela nenápadné pohlavní orgány. Z oplozeného vajíčka uvnitř prokelu nakonec vypučí kapradina, kterou už můžeme vidět i pouhýma očima. Tak honem s kapradinou na zahradu!
Mezi středně vysokými keři se prosadí jen statnější trsnaté druhy kapradin, například vzpřímeně rostoucí pérovník pštrosí. Naproti tomu panašované druhy bývají vhodné spíše do nízkého podrostu.
Jako v lese
Na zahradách nejčastěji pěstujeme naše lesní druhy a umisťujeme je do podrostu spolu s dalšími rostlinami. V kamenitém terénu se bude líbit osladiči obecnému, v humózní půdě vytvoří mohutné trsy papratka samičí a za nejpopulárnější druh našich zahrad můžeme jistojistě prohlásit krásné vějíře pérovníku pštrosího. Vysloveně stínomilný, vápnomilný a vlhkomilný je jelení jazyk.
Výhodou všech těchto kapradin je jejich dlouhověkost. Pérovníky pštrosí i osladiče se vám také časem budou podzemními oddenky šířit dále a vytvářet celé porosty. Jejich šíření se dá celkem dobře udržet v rozumných mezích.
Zato na hasivku orličí pozor! Ta vytváří metr vysoké souvislé porosty, v nichž ostatní rostliny zmizí. Svahy takového ostrova Jersey, pokryté výhradně hasivkou a červenými náprstníky, sice mají svůj půvab, ale od zahrady zpravidla očekáváme více…
V našem klimatu je riskantní vysazovat na zahradu stromovité kapradiny. Tyto kuriózní rostliny vyžadují dostatečnou vzdušnou i půdní vlhkost a celoročně vyrovnané teploty bez extrémních hodnot. Vhodnější je pěstovat je jako pokojové rostliny v zimní zahradě.
Kapradiny jsou vytrvalé rostliny, hodí se tedy k osázení balvanitých partií.
Společníci kapradin
Na podzim kapradiny zežloutnou a posléze uschnou. Nestíní tedy půdu prvním jarním cibulovinám. Jejich později rašící listy vytvoří zelené pozadí dalším kvetoucím trvalkám. Lze je kombinovat s klasickými hajními rostlinami, jako jsou kokoříky, konvalinky, kostival hlíznatý, barvínek, jarmanka nebo plicník. Ve vhodné půdě mohou na pozadí kapradin barevně vyniknout lilie, orlíčky, oměje či náprstníky. A určitě nic nezkazíte ani funkiemi nebo čechravami.
Trsy kapradin pomáhají rozbít strohou linii kamenitého břehu potoka.
Rostoucí listy kapradin mají konce stočené jako biskupská berla a mezi lístky ještě propouštějí dost světla. Plně se rozvinou až s příchodem léta.
Do jedné výsadby můžeme použít dva i více druhů kapradin, ale lépe vyniknou, pokud je doplníme barvínkem, břečťanem nebo hostami.
Skalní kapradiny
Prvohorní kapradiny rostly v bažinách, a tam se naučily rychle a pevně zakořeňovat. Tahle schopnost je k nezaplacení i pro život na skalách. Mnoho druhů kapradin prosperuje na skalkách a ve spárách zdí.
Některé druhy sázíme raději na stinnou stranu skalky spolu s takovými rostlinami, jako jsou ramundy nebo haberley. Týká se to křehkých druhů rodu kapradinka nebo některých osladičů a stínomilných sleziníků.
Jiné kapradiny se však přímému slunci s nadšením vystavují. Na osluněné skalce či zdi se bude líbit suchomilnému sleziníku routičce nebo sleziníku severnímu a spokojené budou i některé kyvory. Kyvor lékařský se za sucha dokáže svinout a nastaví slunci světlou spodní část listů, která lépe odolává přehřátí.
Spáry v kamenné zdi můžete ozelenit nejen kapradinami, ale také dymnivkou žlutou, zvěšincem zedním nebo některými kostřavami.
Marsilka čtyřlistá je vodní kapradina.
Drobný sleziník červený
Mezi středně vysokými keři se prosadí jen statnější trsnaté druhy kapradin, například vzpřímeně rostoucí pérovník pštrosí. Naproti tomu panašované druhy bývají vhodné spíše do nízkého podrostu.
Kapradiny do bažin
Kromě suchomilných skalních druhů si většina kapradin libuje ve vlhku. Dobrý nápad je osázet jimi údolí potoka. V mokřince u jezírka se bude líbit podivuhodné kapradině jménem podezřeň královská. Dorůstá výšky až 1,5 metru a hnědé kupky výtrusnic má soustředěné na samostatné části listu. Pokud netrváte přímo na kapradinách, ale spokojíte se s jejich širším příbuzenstvem, můžete mokřinu osadit i šídlatkami nebo dokonce přesličkou největší, která vzácně dorůstá do dvoumetrové výšky.
Existují však i ryze vodní druhy kapradin. Nepukalka vzplývající připomíná poněkud přerostlý okřehek a volně se vznáší na hladině. Marsilce čtyřlisté bude svědčit mělčina, z níž budou nad hladinu vyčnívat její čtyřlístkovité listy.
Stinnou partii skalky je možné osadit osladičem.
Bytové a skleníkové kapradiny
Kapradiny také mohou zkrášlovat byt. Do truhlíků nebo jako podrost pod vysoké pokojové druhy se hodí třeba netíky s jemnými hustými lístky. V závěsných koších zimních zahrad i bytů se budou vyjímat velké šedozelené listy parožnatek, které v přírodě rostou v korunách stromů.
V chladném skleníku – ale ve vlhkých oblastech s mírnými zimami i venku – si můžete vyzkoušet pěstování skutečných stromovitých kapradin. Ty ovšem nakonec dorůstají až do pětimetrové výšky.
Druhy Cyathea australis nebo Dicksonia antarctica pocházejí z Nového Zélandu a z jihu Austrálie. Ve Velké Británii je lze vidět v parcích i v soukromých zahradách, u nás je jejich vysazení venku risk, který může a nemusí vyjít.
Vysazením běžnějších kapradinových druhů však neriskujete nic a získáte na několik let stabilní ostrůvek zeleně.
Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller
Více informací se nachází v listopadovém vydání z roku 2016, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.
Datum vydání: 1. 1. 2017
