Chata u jezera

Zní to jako název hororového filmu, ale nic takového nečekejte… Naopak, je to spíš pohádka o tom, jak se dva mladí finští manželé zamilovali do laponské krajiny na samém severu země a v době, kdy odtud všichni odcházeli blíže do vnitrozemí, oni šli naopak sem. A žijí tu spokojeně už přes 45 let. Byli jsme se za nimi podívat a jejich pozvání rozhodně nelitujeme, naopak si toho moc vážíme.

Bylo to v sedmdesátých letech a Anu i Topi byli mladí a nadšení. Přitahovala je k sobě láska, radost ze života a touha po společné práci, která by je oba uspokojovala. „Každý se stěhoval z městečka Posio blíže k Helsinkám, my chtěli přesně sem. Náš sen o podnikání v ruční řemeslné výrobě se začal plnit čistě náhodou,“ vypráví Anu Pentikäinen, majitelka domu, o jejíž práci si můžete přečíst hned v dalším článku. „Vždy jsem byla hodně aktivní a činorodá, nevydržím jen tak sedět a nic nedělat a tak jsme se s manželem rozhodli, že si prostě otevřeme keramickou dílnu a k tomu ještě obchod s kavárnou a uvidíme,“ pokračuje Anu a dodává: „Samozřejmě, že jsme potřebovali i místo k bydlení a dílnu a i to se nám postupně splnilo.“

Z roubenky do domu

Původně manželé bydleli skromně v tradiční finské roubence, kde i pracovali. Během let, jak šel čas a jak se rozvíjelo jejich podnikání i úspěchy, ji v roce 1973 proměnili v místní muzeum keramiky a o kus dál si koupili starý srub, vlastně opuštěnou chatu na břehu jezera, s kterou měli jasné plány – přebudovat ji na krásný domov pro ně a jejich dvě děti. Byla v žalostném stavu, ve sklepě zbyly po předchozích majitelích jen plechovky prošlého kaviáru, desítky lahví vodky a několik párů bot. Vše dali do pořádku, aniž by poničili původní podobu a typické prvky srubu – především zbudovali hlavní obytnou místnost, jejíž dominantou je velký jídelní stůl a pak přišly na řadu tři pokoje pro hosty. Hned vedle přistavěli moderní prosklený objekt, kam umístili ložnici, kuchyň a hlavně ateliér Anu. Ten je orientován, jak jinak, k jezeru a výhled je božský, okna jsou v plné výšce a o dostatek prostoru a denního světla tu opravdu není nouze.

Důležité detaily

„Vidět břeh jezera přes prosklenou stěnu mého ateliéru je pro mě nesmírně důležité. Přírodní, osvěžující a výrazné barvy mi přinášejí pozitivní energii do mého domova, života i tvorby,“ vypráví Anu. „Protože ráda vařím, je pro mě podstatné, aby kuchyň byla praktická a útulná zároveň,“ dodává Anu a krájí přitom cibuli do houbové polévky, kterou nám nabídla k obědu. „Matka příroda je můj domácí architekt. Díky těm velkým oknům můžu pozorovat, co nového dneska zase vykouzlila. Vše se odráží i v mé práci – příroda a jezero mi dávají barvy a tvary a já se jimi nechávám ráda inspirovat.“

Touha po kráse

Anu také hodně cestuje a stále víc a víc se s nadšením vrací domů, k jezeru. V její tvorbě se pak objevuje jak skandinávská čistota, jednoduchost a rustikální nostalgie, ale i exotika vzdálených zemí. Z nich si vozí krásné kousky nábytku, které doma většinou restauruje, natírá, patinuje a vdechuje jim tak nový život. Například v ložnici na stěně za postelí je parádní kousek z Indie z Rádžasthánu – původně to byl strop z tamního chrámu, který byl určen k demolici; Anu ho koupila, přivezla, opravila a tím vlastně zachránila. Našla pro něj úžasné místo v ložnici, ta se díky němu doslova rozsvítila.
Podobných kousků z exotických zemí je v domě spousta – komody, police, suvenýry na zdi, křesla i stůl. Všechny tu spolu žijí v jedinečném klidu a harmonii, vzájemně se doplňují, nijak si nekonkurují, vnášejí do interiéru neopakovatelné kouzlo a společně s Anu a Topim i neskutečné charisma. Těžko se to popisuje, to byste tam museli být a cítit tu svěžest vzduchu od vody, vůni vřesu a šumění trávy…

Foto: Kaisa Sirén

Více informací se nachází v listopadovém vydání z roku 2016, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.

Uložit

Datum vydání: 2. 12. 2016

Edit: Mirka Vernerová