Jihočeská zahrada s rybníkem
Pro milovníka přírody – rybáře a myslivce v jedné osobě – nemůže existovat krásnější místo k odpočinku nežli Třeboňsko. Jednoho spokojeného majitele zahrady i s rybníkem jsme v kraji Emy Destinové navštívili a ani se nám nechtělo zpět.
Krásná zahrada se stavením, které majitelé přebudovali ze zemědělské usedlosti z roku 1850, je ukryta v lesích nedaleko Nové řeky, kterou tolik proslavilo rybaření Emy Destinové. Místo dosud neztratilo nic ze svého jihočeského koloritu: rybníky, louky, lesy. Pochopitelně i komáry, kteří se každý večer dotěrně domáhají svého.
U zahrady je i dvůr, který rovněž zkrásněl – majitel na něm vybudoval posezení u venkovního krbu a ohradil ho jalovci. Vznikla tak relaxační, částečně zazeleněná zóna. Do zdi u krbu jsou zabudované kachle pocházející z místní polorozpadlé pece. Na amury a kapry z vlastního rybníka si domácí postavili malou udírnu. Nádherné je také bezprostřední okolí statku: usedlost rámuje vzrostlý jírovec a borovice. Při příchodu objevujeme i malý ovocný sad a zeleninovou zahrádku, to aby byla vždy po ruce petrželka nebo cibule do bramboračky…
Obdélníkový rybník sousedí s lesem a poskytuje majitelům koupání i užitek z ryb.
Najít to správné místo
Majitel domu dokázal proměnit mokřadní pozemek na půvabné místo s krásným altánem vlastní konstrukce. „Tohle místo jsme hledali hodně dlouho,“ vypravuje milovník přírody. „Když jsme ho před třiceti lety konečně objevili, koupili jsme nejdříve jen chalupu, a okolní pozemek až později. Chtěli jsme totiž něco udělat se zdejší zamokřenou loukou.“
Po rekonstrukci domu konečně došlo na vybudování zahrady s rybníkem. Ten vyprojektovalo i vybudovalo třeboňské rybářství. Následovalo období zemních prací, bylo nutné vyhloubit a propojit několik melioračních struh a z nich pak svést vodu do rybníka. Na strouhy nasedá celá kaskáda filtrů, aby voda byla čistá a vhodná i na koupání. To byla jedna z podmínek majitelů, kteří přiznávají, že nejdříve přemýšleli jen o jezírku nebo bazénu, ale rybník to nakonec vzhledem k okolní krajině vyhrál.
Majitel měl štěstí, podloží je z čistého jílu, který vůbec neprosakuje. Lidé, kteří rybník bagrovali, si vytěžený materiál odvezli na utěsňování hrází rybníků a ani nechtěli nic za odvoz. A jak vypadá rybí osádka? „Do rybníka jsem musel nasadit štiky a okouny, aby lovili malé rybičky. Jejich jikry sem natahají v neuvěřitelném množství kachny. Ty drobné rybky žerou perloočky a perloočky se zase živí řasami, takže pokud bych tu rybky nechal, koloběh by směřoval k přerůstání řas,“ vypráví majitel.
Jedno torzo starého dubového kmene opracoval sochař Josef Nálepa.
Výsadby z okrasných keřů pocházejí ze školek i ze zahradnických center. Potěší oko, ale nestrhávají na sebe pozornost na úkor okolní přírody.
Život v divočině
Mít pozemek ve volné přírodě s sebou nese tu výhodu, že se na něm spousta rostlin uchytí samovolně. „U dvou balvanů nám vyklíčily dvě borovičky, o kousek dál další tři,“ usmívá se spokojený vlastník pozemku: „Protože kolem sebe mají prostor, jsou krásně rostlé.“ K rybníku pochopitelně patří i rákos, orobinec nebo kosatce žluté – a to všechno také vyrostlo samo od sebe.
Výsadby ve skupinách jsou však dílem lidské ruky. Majitelé vybírali rostliny v zahradnických centrech, část výsadby pochází ze školek Lesů ČR, některé blatky si jen přesadili z lesa. A protože výběr tuzemských druhů nižších okrasných jehličnanů je dosti chudý, nakonec došlo i na cypřišky a zeravy, ale ve velmi decentní míře. O pestřejší tóny výsadeb se starají listnaté keře, například tavolníky a přibylo i pár klasických trvalek – pivoňky, rožec plstnatý, floxy. Samé druhy staročeských zahrad. K tomu divoce rostoucí zvonky a kopretiny.
Majitelé poskytli jednotlivým stromům dostatek prostoru, takže jim jehličnany rostou do krásy.
Zeleň doplňují kameny i torza starých kmenů a dlažba z dubových špalků.
Jak se spravuje přírodní zahrada
Cílem majitele bylo vybudovat pro svoji rodinu zajímavý a pokud možno jednoduchý prostor k relaxaci, ale ukázalo se, že i tak je tu práce víc než dost. „Jenom posekání trávy mi zabere až osm hodin, a to tu mám traktůrek,“ vysvětluje. „I rybník si žádá svoje. Hlídáme kvalitu vody, vytrháváme některé vodní rostliny, aby rybník nezaplevelily. Ono by se tu pak nedalo ani plavat.“
Pobřežní porosty jsou naštěstí bez problémů. Břehy spadají do hloubky poměrně prudce, takže směrem do vody se rákosí nerozrůstá, a směrem ven zase postačí pravidelné sekání. Taky tu úřaduje zvěř. Srnci při otloukání paroží ničí stromy, občas sem vlezou i divoká prasata. „Kormoráni naštěstí náš rybník zatím míjejí,“ libuje si pán domu. „Takže o kapry zatím nouzi nemáme.“ Konečně o tom svědčí i udírna, z níž v době naší návštěvy vycházela lákavá vůně uzených rybiček.
Mezi cizokrajnými dřevinami se dobře vyjímá hosta s panašovanými listy.
Pro tuhle zahradu jsou ale typické i naše luční květiny.
Své uplatnění našly i nepotřebné vzorky z geologických vrtů.
TEXT: Radka Borovičková
FOTO: Zdeněk Roller
Datum vydání: 25. 10. 2016
