Otopné systémy
Přestože stavíme domy, které potřebují stále méně energie na vytápění, bez otopného systému se většina z nich neobejde. Na jedné straně přináší méně spotřebované energie nižší provozní náklady, na druhé straně však přistupují nové otázky, které je třeba řešit, například jak dům vyhřát, ale nepřehřát.
Tepelná ztráta u domů, které se v současnosti stavějí, může být velmi rozdílná, a to i u domů označovaných jako nízkoenergetické. Může být na horní hranici, tedy 50 kWh na metr čtvereční za rok, nebo se blížit k hranici domů pasivních, kdy tedy k 15 kWh/m2. Dokonce i domy pasivní musejí počítat s tím, že po určitou, byť poměrně krátkou dobu v roce bude potřeba dům vytápět.
Podle čeho vybírat?
Donedávna byla nejdůležitější velikost vytápěného prostoru a cena paliva, návrh proto snadno zvládl každý zkušený topenář. Dnes musíme uvažovat odlišně. Nejdůležitější je samotný dům, právě jeho tepelná ztráta. Domy se však mohou výrazně lišit i ve schopnosti akumulovat teplo. Dalším faktorem, který je třeba brát v úvahu jsou pasivní zisky ze slunečního záření, které jsou dány velikostí a orientací prosklených ploch, jejich tepelně izolačními parametry a možností jejich stínění. Svou roli může hrát i teplo elektrických domácích spotřebičů, pračky, ledničky, žehličky… A dalším faktorem, který není možné oproti dřívějšku opominout, je to, jak zajistit v současných dobře utěsněných domech dostatek vzduchu na hoření pro zdroje tepla. Z výčtu těchto faktorů i z toho, kolik možností máme na straně zdrojů a topných systémů, je patrné, že tepla potřebujeme sice méně, ale správně vybrat a navrhnout topný systém je podstatně náročnější úkol než dříve. Jen systém, který je v souladu s celkovou koncepcí domu a dokáže co nejlépe reagovat na změny v potřebě tepla, přinese kýžené výsledky, tedy nízké náklady na vytápění a komfort v podobě trvalé tepelné pohody.
Potřebujeme teplovodní systém?
Nestačí elektřina, nebo jenom vzduch? I v nízkoenergetických, a dokonce i v pasivních domech je centrální rozvod tepla po domě pomocí vody stále nejčastějším řešením. Nejen proto, že má voda velkou měrnou tepelnou kapacitu, a proto je efektivním topným médiem, ale má navíc tu výhodu, že umožňuje kombinovat zdroje, například centrální kotel se solárními kolektory či s krbem vybaveným teplovodním výměníkem. Vítaná je i možnost vyměnit v průběhu let centrální zdroj za jiný. K vytápění domu dnes stačí ohřívat vodu na nižší teploty, což vede jednak k úsporám, a jednak umožňuje využít alternativní zdroje jako hlavní zdroj tepla, nejčastěji tepelné čerpadlo, ale tuto roli již může zastat krbová kamna či krbová vložka. Další nepřehlédnutelnou výhodou je, že všechny tyto zdroje jsou využívány i k ohřevu teplé vody.
Centrální vytápění vzduchem může najít uplatnění jen v energeticky mimořádně úsporných domech, většinou při doplnění lokálním zdrojem tepla. Pro nízkoenergetické domy však není centrální rozvod tepla jedinou komfortní a ekonomickou možností. S nízkou energetickou náročností domu se mezi zajímavé kandidáty na vytápění dostávají elektrické systémy. Proč?
Investiční versus provozní náklad
Je logické, že tam, kde spotřebujeme velmi málo energie na vytápění, nás nebude tolik trápit cena paliva. Čím nižší je potřeba energie na vytápění, tedy čím je dům úspornější, tím klesá váha nákladů provozních, tedy hlavně ceny paliva, a prodlužuje se návratnost finančních prostředků vložených do zařízení, které sice topí levněji, ale jehož pořízení bylo poměrně drahé. Pak může vycházet výhodněji vytápění sice nejdražším palivem, ale s nejnižšími investičními náklady. To splňuje v současné době elektřina, respektive přímotopné a především velkoplošné sálavé topné systémy. A z ekonomického hlediska nahrává elektřině i fakt, že je domácnostem s elektřinou jako hlavním zdrojem tepla na vytápění poskytována výhodná dvoutarifní sazba, která platí nejen pro tepelný zdroj, ale pro všechny spotřebiče v domácnosti, což znamená v konečném rozpočtu značnou úlevu. Dvoutarifní sazba je poskytována i pro tepelná čerpadla či elektrický kotel, a tudíž v tomto případě i pro teplovodní systém.
Srovnáváme-li tedy možné způsoby vytápění z ekonomického hlediska, pak je třeba na straně investic započítat náklady na pořízení potřebné techniky, rozvodů, přípojek, komínů…, na straně provozních nákladů pak nejen množství a cenu spotřebované energie, ale i náklady na ohřev vody, a také chlazení domu.
Ekologie i romantika
I když se říká, že vždy jsou na prvním místě peníze, ukazuje se, že v případě vytápění to tak doslova neplatí. Naše rozhodování ovlivňují osobní preference, touha po komfortu nebo romantice a často hraje podstatnou roli i naše ekologické cítění. Můžeme si však dovolit v nízkoenergetickém domě krb, ať už kvůli romantice nebo kvůli tomu, že máme dostatečný a levný zdroj dřeva? Nebude nutné chvíli po zatopení v krbu či kamnech otevřít okna dokořán? Klasický krb si samozřejmě v utěsněném domě s nízkou tepelnou ztrátou dovolit nemůžeme, už proto, že by neměl dost vzduchu k hoření a zároveň by se komín stal nevítanou cestou pro únik tepla. Výrobci tepelných zdrojů i komínů se však stavebnímu trendu přizpůsobili a nabízejí vhodná řešení i pro nízkoenergetické domy. Komínové systémy jsou konstruovány tak, aby nevytvářely tepelný most a byly dostatečně utěsněné vůči interiéru. Pro krby a kamna je nezbytné, aby měly možnost centrálního přívodu externího vzduchu, tedy aby nebyly závislé na vzduchu v místnosti. Další podmínkou pro využití krbů v domech s malou tepelnou ztrátou je nízký výkon, ideálně dobře regulovatelný. Nejúčinnější regulaci nabízejí krby a kamna na pelety. Nežádoucímu šíření sálavého tepla z krbu do interiéru napomáhá izolace krbových vložek a dvířek, která jsou opatřována dvojskly či trojskly.
Další možností, jak odvést část tepelného výkonu mimo místnost, je využít krb k ohřevu užitkové nebo topné vody v akumulační nádrži. To umožňují krbové vložky či kamna s výměníkem. Díky němu je převážná část výkonu využita k ohřevu užitkové nebo otopné vody. Topidla s výměníkem mohou být napojena na centrální teplovodní soustavu jako doplňkový zdroj, ale mohou být i hlavním zdrojem tepla pro vytápění domu s nízkou tepelnou ztrátou.
Energie slunce, vzduchu, země
Podle směrnice Evropské unie bychom měli do roku 2020 stavět domy s téměř nulovou potřebou energie tepla, čímž je myšlena energie z neobnovitelných zdrojů. Neznamená to tedy téměř nevytápět domy, ale spotřebovávat k jejich vytápění i energie z obnovitelných zdrojů. Proto je již dnes prozíravé využívat alternativních energií. A vzhledem k tomu, že úsporné domy potřebují na vytápění energie jen málo, vzrůstá význam toho, jakým způsobem ohříváme vodu, které naopak spotřebovávají domácnosti stále více. Přitom způsob ohřevu není nijak závislý na stavebním řešení domu. Využít alternativní zdroje k ohřevu vody je tedy cestou ke snižování provozních nákladů i cestou jak posunout spotřebu neobnovitelné energie domácnosti směrem k nule. Solární kolektory i tepelná čerpadla mohou být součástí centrálního otopného systému, můžeme jimi však ohřívat pouze užitkovou vodu, a vytápění přenechat třeba elektřině. Do budoucna se dá předpokládat i rozvoj fotovoltaiky, která je také jednou z cest k výstavbě domů s téměř nulovou spotřebou energie. „Spojení fotovoltaiky, elektrického vytápění, domovní baterie a chytré sítě je reálným a ekonomicky výhodným řešením,“ říká Ing. Cyril Svozil, majitel společnosti Fenix Group, která testuje tyto možnosti na své nově postavené kancelářské budově. „V podstatě se už dnes připravujeme na podmínky, které budou platit v roce 2020 a získané zkušenosti chceme zúročit i při běžných řešeních pro majitele rodinných domů.“
Text: Miloslava Perglová
Foto: archiv firem
Více informací se nachází v zářijovém vydání z roku 2016, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.
Datum vydání: 21. 10. 2016