Velkoformátová okna
Od dob renesance, kdy se ve Francii okno poprvé prodloužilo až k podlaze, se velké prosklené plochy staly téměř nepostradatelnou součástí našich domů. Výhodou je především prosvětlení interiéru a spojení s okolím. Musíme však dát pozor na to, aby se jimi neztrácelo teplo a naopak, aby nezpůsobovaly přehřívání interiéru, a také, aby nesnížily bezpečnost domu.
Přízemní obývací prostor s velkými okny bezprostředně navazujícími na terasu, balkon nebo přímo na zahradu nechybí téměř v žádné novostavbě. Za oblibou tohoto řešení zcela jistě nestojí jen módní trendy, ale především výhody, které přináší. Naše domovy se tímto způsobem rozrostly o další obývací prostor, zvykli jsme si pobývat na terasách mnohem více, než dříve. Cítíme, že pobyt na čerstvém vzduchu, dostatek denního světla v interiéru, stejně tak jako pocit většího prostoru na nás mají příznivý vliv.
Pozor na teplo
Stále platí, že okna jsou z hlediska tepelně izolačních vlastností nejslabším článkem obálky budovy, ač v této oblasti učinila obrovský skok. Můžeme si tedy v době, kdy se snažíme o maximální úspory tepla, dovolit věnovat velkou plochu prosklení? Jak ukazují zkušenosti, můžeme. Velké prosklené plochy často nescházejí ani u pasivních domů. Musí však být již v samém počátku projektování počítáno s jejich vlastnostmi, velikostí, orientací i stíněním. Na jedné straně jimi totiž může unikat cenné teplo, na druhé straně však jsou místem, kudy do domu pronikají sluneční paprsky, a mohou tedy významně přispívat k vyhřívání domu. Čím je dům lépe izolován, tím větší význam mají právě tyto tepelné pasivní zisky. S tím musí architektonický návrh počítat. A nenechme se mýlit slovem pasivní. Nejde jen o pasivní domy. Všechny domy, které dovoluje stavební zákon stavět, mají relativně malou tepelnou ztrátu, a tak i jejich tepelné hospodářství mohou pasivní zisky výrazně ovlivnit.
Izolovat, nebo propouštět?
Tyto dvě schopnosti oken stojí svým způsobem proti sobě. Na jednu stranu se snažíme, aby okno svými vlastnostmi příliš nezaostávalo za kvalitou obvodového pláště, tedy aby mělo co nejnižší součinitel prostupu tepla Uw. Na jeho hodnotu má vliv jak prosklení, tak rám okna. Okno s velmi dobrými tepelně izolačními vlastnostmi sice nepropustí teplo z domu, ale také nevpustí dovnitř teplo slunečních paprsků. To je na jednu stranu dobře, v létě se tak dům nepřehřeje. Ale také se pomocí tepelných paprsků neohřeje. Čemu tedy dát přednost? Je třeba vzít v potaz další fyzikální veličinu, a to solární faktor, který udává v procentech, kolik procent slunečního záření projde prosklením. Ukazuje se, že okna, která hůře izolují, ale propustí více tepelných paprsků z vnějšího prostředí, mohou být v konečné roční energetické bilanci domu úspěšnější, než špičková tepelně izolační okna. Tím, že se dům prohřeje jarními a podzimními slunečními paprsky se zkrátí topná sezona a i zimě sníží pasivní zisky spotřebu energie na vytápění. Úkolem projektanta tedy je najít optimální řešení v souladu s celkovou koncepcí domu. Nemusí dávat přednost jedněm oknům před druhými, ale uvážlivě volit, kam která umístit. Může zvolit různé typy prosklení pro okna různě orientovaná a v místnostech s rozdílným užitím. A bude muset pracovat se zastíněním. Velké prosklené plochy bývají převážně orientovány na jih, popřípadě jihozápad či západ. Proto vyžadují takové stínění, které se postaví do cesty vysokému letnímu slunci, ale které nebude bránit pronikání šikmých slunečních paprsků v zimě. Tomu vyhoví třeba markýza nebo přesah střechy či horního patra.
Dřevo, plast, hliník?
Jaký materiál je vhodný pro okna, respektive prosklené plochy velkých formátů? Obecně můžeme odpovědět, že takový, který unese obrovskou tíhu velkého tabulového skla. Uvědomme si, že je třeba počítat s hmotností 20 – 25 kg/m2 u izolačního dvojskla, u trojskla to může být i 40 kg /m2, bezpečnostní skla mohou být ještě těžší, takže rámy mohou mít za náročný úkol unést i stovky kilogramů. Vývoj okenních systémů jde neustále kupředu, takže i v zde nabízejí výrobci profily s dostatečnou pevností ve všech druzích materiálů jako u klasických oken. Ze své podstaty unese největší tíhu hliník, největší statická omezení má přirozeně plast. Pro jednotlivé typy oken jsou stanoveny rozměrové limity, které jsou ovlivněny použitým materiálem, druhem výztuh, hmotností celého křídla, poměrem stran. Manipulace s těžkými okny je samozřejmě obtížnější, naštěstí existují systémy, které dovolují snadno ovládat i velké skleněné formáty. Na to, mezi jakými typy velkých oken, respektive dveří, si můžeme vybrat, se nyní zaměřme.
Francouzské okno
Okno protažené k zemi, jak jsme řekli hned v úvodu. Pokud ho otevíráme, říkáme mu většinou balkonové dveře. Vyrábí se ze stejných profilů jako klasická okna. Spodní rámový díl je možné nahradit nízkým prahem, který však musí být zateplen, aby se nestal tepelným mostem, vhodné jsou sklolaminátové prahy. I k otevírání se využívá obdobných systémů jako u oken – můžeme je tedy nejen otevřít, ale i vyklopit a použít jako ventilaci. Jedná se vesměs o řešení nejlevnější, nevýhodou je křídlo, které zabírá prostor a se kterým může cloumat vítr. Naštěstí jsou na trhu kování, která dokáží nepříjemné rány dveří zbrzdit.
Při otevírání spočívá tíha křídla na bočních pantech, a proto nemůže být nemůže být velkých rozměrů, protože se může při neúměrném zatížení svěšovat. Obvykle je maximální šířka křídla 1,2 m. Prosklenou plochu tak zvětšujeme různými sestavami, pomocí bočních světlíků a nadsvětlíků, použít je možné i dvoukřídlé balkonové dveře.
Raději posouvat
Nevýhody otočného křídla a možnost manipulovat s většími tabulemi skla poskytují posuvné systémy. V zásadě si můžeme vybrat mezi posuvně sklopným a zdvižně posuvným systémem. Méně obvyklou variantou jsou skládací harmonikové systémy, kdy se jednotlivá křídla odsunou ke kraji rámu a poskytnou tak nerušený výhled bez pevných částí, za které se pohyblivá křídla odsouvají.
Posuvně sklopné systémy (PSK) jsou konstrukčně velmi podobné oknům. Můžete se setkat i s názvem sklopně odsuvné. Liší se pouze kováním, které umožňuje jejich posun. Otočením centrální kliky se křídlo odsune od rámu o několik centimetrů a pomocí koleček v kolejnici se posouvá. Díky pohybu po jedné kolejnici zabírají nejméně místa.
Klikou se ovládá i nastavení do polohy ventilace, případně mikroventilace. Komfortnější variantou jsou posuvně sklopné dveře s automatickým ovládáním, kdy se již samotným pohybem kliky křídlo samo dostává do pohybu, je možné je ovládat i na elektrický pohon.
Nevýhodou je, že vyžadují práh, neumožňují tedy zcela bezbariérové napojení na exteriér.
Současné královny
Hitem jsou v současné době tak zvané HS portály, tedy zdvižně posuvné dveře. Zvládnou manipulaci s tabulemi největších rozměrů, tedy o vysoké hmotnosti. Umožňují tak maximální prosklení stěny s minimem členění, samozřejmě tomu odpovídá jejich finanční náročnost. Pohybem kliky se mírně nadzdvihnou, čímž se na horní a spodní straně odtěsní a na ložiskových pojezdech se mohou velmi lehce posunout. Ovládání je proto velmi snadné a zvládne je i malé dítě. Zpětným pohybem kliky se posuvné křídlo utěsní a zároveň aretuje v jakékoli poloze, což umožňuje například bezpečné větrání bez rizika vniknutí nezvaných hostů. Není je totiž možné sklápět. Jejich velkou výhodou je bezbariérový práh.
Foto: archiv firem
Více informací se nachází v zářijovém vydání z roku 2016, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.
Datum vydání: 13. 10. 2016