Stavba bez zedníků
Dům, který si pro svou rodinu postavil architekt Vladimír Kříž, je záměrně navržen tak, aby mohl být realizován svépomocí, respektive s pomocí těch, na jejichž um se lze spolehnout. A také, aby dokázal vstřebat změny, které život přináší.
Být sám sobě klientem není úplně jednoduché. Na jedné straně jde všechno hladce, rychle, na druhé straně však přece jenom chybí jistá opozice, která nutí podívat se na řešení z jiné stránky, více se zamyslet. Tak nějak vidí svou roli architekt Vladimír Kříž, když vzpomíná na dobu před deseti lety, kdy se s manželkou rozhodli postavit si dům na venkově, mimo Prahu. Čekali druhé dítě, takže ani paní domu nemohla naplno zastávat roli oponenta. Naštěstí se v tom základním shodli: otevřený prostor, který nepotřebuje příliš nábytku, zato v něm bude hodně světla a bude co nejvíce propojen se zahradou.
Stavba bez zedníků
Architekt se ve své profesi věnuje i realizaci staveb, a na základě svých zkušeností se rozhodl navrhnout dům jako jednoduchou stavebnici z betonu, dřeva a sádrokartonu. Z celé realizace tak nakonec vypadla profese zedníka a v domě jsou jen čtyři cihly použité k podezdění vany. Spodní stavba – suterén a přízemí – je postavena z betonových tvarovek systémem ztraceného bednění. „Stavba obvodových zdí připomínala spíš kamenickou profesi, skládali jsme tvarovky na sebe, aby co nejlépe pasovaly, tam, kde měly zůstat viditelné a jsme pečlivě vybírali ty lepší, v ostatních místech jsme využili ty méně kvalitní a prořez,“ vysvětluje architekt.
Betonové zdi a ocelové sloupy v místech velkých prosklených ploch nesou patro, které tvoří sendvičová sloupková dřevostavba zateplená minerální vatou, zevnitř obložená sádrokartonem, zvenčí smrkovými latěmi natřenými lazurou. „Smrk má tu výhodu, že je levný. Latě mohu snadno vyměnit, ale zatím to bylo třeba jen na několika málo místech,“ popisuje. „Jejich životnost prodlužuje mírné zkosení, takže voda z horních plošek latí snadno stéká.“
Když venkov, tak naplno
Stavba je podsklepená, v suterénu domu si vybudoval architekt pracovnu. Pochvaluje si, že v době počítačů nemusí být architektonický ateliér zalit denním světlem. To sem v dostatečné míře přichází anglickým dvorkem. Ale zato je tu klid, příjemné a stálé klima, které pomáhají udržovat přiznané betonové tvarovky. A co je důležité, není třeba odjíždět za prací, trávit hodiny za volantem. „Mohu tak být mnohem více s rodinou. Nemělo by smysl odstěhovat se na venkov a zároveň pravidelně dojíždět do města.“ Dům je podsklepený celý, v suterénu je ještě dílna, prádelna a sklep.
Přízemí splývá se zahradou
„Snažil jsem se přízemí členit co nejméně, aby naplnilo naši potřebu volného prostoru,“ vysvětluje architekt, „a celý dům řešit jednoduše, utilitárně. Mám rád jednoduché věci, které, když se dobře poskládají, tak to funguje.“
Celé přízemí je vlastně jeden otevřený prostor, z něhož se vyčleňuje jen zádveří se šatnou. Tři stěny jsou celoplošně prosklené a místnost tak plynule přechází v zahradu, podle slov majitelů ve venkovní obývák. Podél čtvrté stěny je situováno schodiště. Strop z pohledového betonu trochu nostalgicky vzpomíná na dobu, kdy byl charakter místnosti více industriální, ale postupem času – tu ze snahy po zútulnění, tu z potřeby změnit elektroinstalace – se syrovější charakter poněkud setřel. Přiznané betonové tvárnice se zabílily nebo je překryla sádrokartonová předstěna. „Přijal jsem to, dům má umožňovat proměny, které vyžadují jiné podmínky. Dorůstají děti, gumový koberec a krabice s hračkami zmizely, přibyl nábytek, o který se už nemusíme bát, že ho děti zničí… Trochu jsem možná poddimenzoval velikost šatny v přízemí, nepočítal jsem, že se dětské boty budou tak rychle zvětšovat. Ale volný prostor v přízemí je pro nás prioritou, takže nelitujeme.“
Podkroví pod rovnou střechou
K ložnici a dvěma dětským pokojům se vystoupá po schodech se zábradlím z jednoduchého zámečnického železa a síťovou výplní. Kluci si vyměňují místa v pokojích podle toho, kdo zrovna s kým víc kamarádí. Obě dětské ložnice jsou spojeny lodžií, která má za úkol zastínit okna před letním sluncem. Nově jí pomáhají i screenové rolety. A celé podkroví, které přesahuje půdorys přízemí, slouží jako zastínění spodních prosklených stěn. „Nechtěl jsem šikmou střechu, ta má podle mého smysl na horách, pro mne je to tak trochu bydlení z nouze. Naopak pod rovnou střechou je prostor naprosto plnohodnotný.“
A vzpomíná, že se jeho vztah k funkční architektuře možná zrodil už v dětství. Jeho dědeček si totiž ve třicátých letech v malé východočeské vesnici nechal vedle klasických chalup postavit moderní funkcionalistickou vilu, kterou pro něj navrhl jeho bratr, architekt Bohumil Kříž.
Vizitka domu:
Autor: Ing. arch. Vladimír Kříž
Zastavěná plocha:
Obytná plocha:
Konstrukce: betonové tvarovky zateplené polystyrenem a minerální vatou, horní patro sloupková dřevostavba zateplená minerální vatou
Okna: dřevěná s dvojsklem
Vytápění: centrální teplovodní, zdroj plynový kotel, teplovzdušný krb
Ing. arch. Vladimír Kříž (*1969)
Absolvent FA ČVUT Praha, samostatnou praxi provozuje od roku 1997, věnuje se projektování rodinných a bytových domů, návrhům interiérů bytů a jejich rekonstrukci. Spolupracuje s klientem od skic až po dokončení stavby.
Foto: Jaroslav Hejzlar
Více informací se nachází v zářijovém vydání z roku 2016, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.
Datum vydání: 14. 10. 2016
