Vrba na zahradě
Bez vrby se v Čechách neobejdeme! Jaro začíná vrbovými jehnědami, létu patří vrbový stín a podzimu zas plné košíky jablek. V meziobdobích nám vrbičky dělají společnost u rybníka a ještě stihnou svými proutky orámovat záhonek.
Kromě toho, že vrba je velmi tvárná a růstově variabilní dřevina, je i mimořádně užitečná: z vrbového proutí se vyrábějí dekorativní zahradní loubí, vyplétají plůtky kolem záhonků a vyrábí spousta tradičních předmětů.
HLAVATÁ VRBA JE SYMBOL
Vrba zdaleka není jen legrační hlavatý strom, čnící nad rybníčkem, který je v naší mysli propojený s ladovským vodníkem a pohodovou českou krajinou. Je to však jenom jedna z mnoha podob vrby. Některé druhy okrasných vrb mají pestrobarevné – panašované listy, horské druhy zas plazivý vzrůst a velmi drobné listí.
A co mají všechny vrby společného? Jsou to dvoudomé dřeviny s jehnědami velmi jednoduchých kvítků. Poskytují hmyzu pyl i nektar, ale některé druhy opyluje vítr. Díky dostatku zásobních látek snadno zakořeňují z řízků a pak rychle rostou. Botanici zatím napočítali přes čtyři stovky druhů, o křížencích nemluvě. Máte aspoň jeden z nich na zahradě?
PLAZIVÁ VRBA: NA SKALKU A VŘESOVIŠTĚ
V Bradavicích roste proslulá vrba – mlátička, vy si zase můžete pořídit vrbu-plazivku. Většinou jde o druhy z arktických oblastí nebo o vrby, které na vrcholcích hor přežily od poslední doby ledové.
To ale neznamená, že bychom je museli úzkostlivě chránit před sluncem – vždyť i za polárním kruhem léto přináší teploty blížící se ke třicítce. Jen je dobré poskytnout jim přes poledne pohyblivý stín. A pozor: musí kořeny dosáhnout do náležitě vlhké půdy. I na skalkách bývají drobná jezírka a vrbu je vhodné vysadit v jejich blízkosti.
Plazivé vrby zpravidla rostou pomalu, ale postupně vytvoří souvislý koberec. Na skalkách a vřesovištích často vídáme vrbu síťnatou, alpskou nebo mateřídouškolistou. O trochu vyšší poléhavé keře vrby vlnaté zaujmou šedými plstnatými listy.
KEŘOVITÁ VRBA – ZAHRADNÍ SOLITÉR
Vrby keřovitého vzrůstu rostou velmi rychle, musíme je tedy hlídat a seřezávat. Zato máme na výběr co do tvaru a barvy listů i barvy větví. Z našich druhů můžeme zvolit vrbu nachovou, ušatou nebo jívu, oblíbení jsou i kříženci – třeba vrba Smithova. Na vlhkém travnatém pozemku se bude líbit vrbě plazivé, která v rozporu se svým jménem dorůstá až metrové výšky. Ta je schopná vytvořit nízkou houštinu, která odvádí přebytečnou vodu z půdy a poskytuje úkryt hnízdícím ptákům.
Nelze pominout ani panašované kultivary vrby japonské, které díky bílým nebo růžovým listům na zahradě doslova zazáří. V podobě keře můžeme udržet i vrby, které by jinak měly stromovitý charakter. To se týká například vrby jívy, ale seřezáváním „na babku“ můžeme udržet těsně nad zemí i vrbu košíkářskou nebo křehkou.
VRBY PRO VODNÍKA
Stromovité vrby díky tenkým větvím a úzkým lístkům vnesou do zahrady pohyb – stačí, aby jen trochu zafoukal vítr. Navíc je na nich sympatické, že mívají malebně nepravidelnou korunu. Běžně se pěstuje vrba bílá a její převislá „smuteční“ forma, vrba křehká, v teplejších oblastech se může dařit vrbě babylonské, a hodně populární je pokroucená forma vrby Matsudovy. Vrbu bílou můžeme každoročně seřezat „na babku“ do hlavaté formy. Stejně poslouží i vrba košíkářská. Stromové vrby vyžadují dostatek světla a permanentně vlhkou půdu. Právě proto jim to sluší na březích potoků a jezírek.
VRBOHRÁTKY – OD PÍŠŤALKY K TUNELU
Každý venkovský kluk uměl kdysi vyřezat vrbovou píšťalku. Že byste to s dětmi také zkusili? Chce to jen ostrý nůž s dřevěnou střenkou, trpělivost, připravit náplast a hlavně naučit se to správné říkadlo. Českou specialitou jsou pomlázkovníky. Čerstvě vyrobená pomlázka se hned po Velikonocích prostě zasadí do země a vydatně zalévá. Při troše štěstí se ujme a vydrží až dvacet let!
Tím se dostáváme k módnímu trendu – k živým zahradním stavbám. Můžeme je vytvořit i z lísky, ale vrba je hezčí. Potřebujete co nejdelší čerstvě uříznuté vrbové pruty, silnější i tenčí, které necháte ve vodě trochu pustit kořínky. Zasadí se do děr alespoň 30 cm hluboko, nejlépe skrz otvory v mulčovací textilii. Půdorys stavby závisí jen na vaší fantazii. Jakmile se pruty ujmou, můžete je postupně vyvazovat do požadovaného tvaru. Děti ocení zelené chatrče nebo prolézací tunely, můžete vytvořit i altánek. Z nařezaného vrbového proutí se dají vyplétat i různé zástěny nebo plůtky. Třebaže nebudou živé, vydrží několik let.
VRBY MILUJÍ VODU
Hodně vrb, zejména ty které rostou vody, žije v symbióze kořenů s půdními houbami. U čerstvě založených jezírek nebo v nově navezené zemině bude nějakou dobu trvat, než se tahle přírodní spolupráce vytvoří. Kořeny vrb mají pro vodu neuvěřitelný „čich“. Dovedou se pod zemí natahovat hodně daleko, a pokud vám třeba netěsní závlahové či odpadní potrubí, mohou je poškodit, když se vtěsnají do původně drobných prasklinek.
Co s odstřiženými vrbovými větvemi? Můžete jimi obdarovávat chovatele morčat, slepic, koz a dalších býložravců. Narašené vrbové větve jsou pro zvířata vybranou lahůdkou. Vrba patří mezi léčivé stromy. K léčivým účinkům se používá zejména jíva bílá. Z její kůry se vyrábí acylpyrin.
Díky všudypřítomnosti vrb v každodenním venkovském životě si s vrbou pohrála i lidová slovesnost, takže pozor: nemalujte straku na vrbě a nezapomeňte pozdravit u vrbiček. Pro své stesky si najděte dutou vrbu. Ono se to na konec nějak vyvrbí!
Foto: Zdeněk Roller
Více informací se nachází v červencovém vydání z roku 2016, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.
Datum vydání: 11. 8. 2016