Dům s levným provozem
Minimum technologií a přitom maximální komfort. Pod komfortem si v případě domu v malé rakouské vesnici představte především dostatek světla, čerstvého vzduchu, tepla v zimě a příjemný chládek v létě. A to při nízkých účtech za provoz domu.
Padesát kilometrů na jih od moravských hranic, v typické vinařské obci se podobně jako v jihomoravských vesničkách tulí jeden domek k druhému i s malebnými vinnými sklípky. Okolní kopcovitou krajinu zdobí políčka vinic. To je kontext, který musel vzít úvahu architekt Martin Rührnschopf, když se na něj obrátili mladí manželé, kteří si ze stodoly přilehlé k domku rodičů chtěli vytvořit nový domov. Obrátili se na něj právě proto, že se jeho projekty v okolí Vídně vyznačují vnímavostí k charakteru dané oblasti, citlivou vazbou na okolní zástavbu i krajinu.
Analýzou k výrazu
Majitelům velmi záleželo na tom, aby na místě stodoly, kterou nešlo zachránit a bylo ji nutné zbourat, vznikl moderní dům, který by však nenarušoval typický ráz obce. Z toho důvodu zavrhli například představu kontrastní dřevěné kostky. Na architektonickém workshopu „simultanplanning© bylo po důkladné analýze blízkého okolí zpracováno několik variant, na jejichž základě se nakonec podařilo dojít k řešení dokonale sladěnému s architekturou obce Auersthal. Architekt Rührnschopf k tomu říká: „Tímto způsobem vznikl dům, který není ani moderní, studeně působící kostka, ale ani klasické upravené venkovské stavení se zlatými příčkami v oknech a polystyrenovou fasádou.“
Dům, ač zcela nový, stále připomíná starou venkovskou stodolu. Stejně jako ona se vtěsnal mezi dva sousední domy, ani se příliš neodchýlil od původního tvaru, jen je o něco vyšší, ale stále jednoduchý. Výraznou upomínkou na původní stavbu jsou vrata, která však již neslouží vjezdu vozů se senem, ale jsou to velké posuvné dřevěné panely, které překrývají hlavní vchod i s okny, a umožňují dům zcela uzavřít pohledům z ulice a přitom třeba větrat. Posuvné dveře na protilehlé straně domu také navazují na koncept starých stodol, které bývaly průjezdné. Tyto dveře a vlastně celá stěna jsou prosklené a zprostředkují přirozené propojení s terasou a se zahradou. Originální prvek – prosklené zkosené podhledy – mají velký podíl na svérázném, byť jednoduchém výrazu domu i na jeho skvělé vnitřní světelné atmosféře.
Na svou předchůdkyni novostavba odkazuje původními prvky, jako jsou posuvná vrata a větrací štěrbiny, které našly nové uplatnění.
Nový dům vyrostl na místě stodoly sevřené mezi okolními budovami, jak je typické pro zdejší region.
Velkoplošné zasklení směrem na jih do zahrady nejen přirozeně spojuje dům se zahradou, ale je i významným zdrojem pasivních tepelných zisků.
Prosklený podhled střechy je zajímavým architektonickým prvkem a zároveň zdrojem nepřímého denního osvětlení v interiéru.
Náměstí na výšku
Vnitřní řešení zaujme otevřeností, komunikační osu tvoří jednoduché subtilní schodiště vedoucí do patra a podkroví, šikmé plochy vytvářejí strukturu obytného prostoru. Obyvatelé domu na sebe vidí z různých úrovní a z místností kolem schodiště se tak stává jakési náměstí. V přízemí je z otevřeného prostoru s kuchyní, jídelním a obývacím koutem vyčleněna jen šatna a toaleta, nad nimi je otevřená galerie, z níž se vchází do ložnice a koupelny. Horní patro tvoří prostor otevřený do krovu a funguje jako skrýš pro dceru, která si zde může hrát, spát a odpočívat.
Na světelné atmosféře domu má zásluhu dokonalá interakce mezi svislou prosklenou plochou a střešními okny v kombinaci s bílými stěnami, světlým dřevem a hladkou betonovou podlahou ve společenské místnosti.
Schodiště je plně integrováno do obytného prostoru, otevřené místnosti kolem něj vytvářejí jakési náměstí, které umožňuje vizuální kontakt z různých úrovní domu.
Teplo i chládek
Přáním majitelů bylo, aby jejich nový dům nebyl náročný na spotřebu energie. O splnění tohoto přání se stará masivní konstrukce domu s účinnou tepelnou izolací, důraz byl kladen i na špičkové tepelněizolační parametry oken. Zdrojem tepla je stávající plynový kondenzační kotel v sousedním domě rodičů a kamna na dřevo v dolním obytném prostoru. Teplo je rozváděno nízkoteplotním podlahovým a stěnovým systémem. Ke snížení nákladů na vytápění přispívá cílené využití solárních zisků z prosklené plochy na jižní straně. Teplo slunečních paprsků se akumuluje do masivních stěn a betonových podlah a postupně se z nich uvolňuje, i když slunce zajde. V létě probíhá akumulace opačně, stěny během noci vychladnou a přes den pak ochlazují interiér. Navíc během letního období chrání dům před přehříváním účinné venkovní stínění. Na straně do ulice jsou to lamely na stodolových vratech, na straně do zahrady chrání před sluncem terasu i obytné místnosti plachta. Střešní okna jsou osazena průsvitnými elektrickými žaluziemi naprogramovanými tak, aby se v létě po ránu automaticky zatáhly.
Střešní okna VELUX Integra® se zabudovaným motorem jsou součástí automatického systému přirozené ventilace, který minimalizuje nutnost použití dalších technologií.
Světlo a vzduch
Hlavním cílem projektu bylo zajistit v obytných prostorách dostatek denního světla i během zamračených dní, kterých není v tomto regionu, zejména na podzim a v zimě, málo. Nadstandardní prosvětlení zajišťuje prosklení na jižní i severní straně domu, dobře rozmístěná střešní okna a zajímavé nepřímé osvětlení přidá i zmíněné efektní prosklení podhledů šikmé střechy směrem do zahrady. Světlo proudící shora se díky otevřené vnitřní dispozici dostává skrze patro i do středních částí přízemí, které je tak rovnoměrně prosvětlené. Toto, takzvané zenitové světlo, je za zamračeného dne třikrát intenzivnější než světlo přicházející fasádním okny ze stran. Interakce mezi svislou prosklenou plochou a střešními okny v kombinaci s bílými stěnami a dřevěnou i betonovou podlahou vytváří fascinující světelnou atmosféru.
Horní patro je pojato jako otevřený prostor a funguje jako skrýš pro dceru.
Střešní okna VELUX Integra® se zabudovaným motorem jsou součástí automatického systému přirozené ventilace, který minimalizuje nutnost použití dalších technologií. Světlo proudící shora se dostane skrze patro i do středních částí přízemí, které je tak rovnoměrně prosvětlené. Přístupu světla nebrání ani konstrukce schodů, která je maximálně otevřená.
Přirozené větrání
Dalším výslovným přáním majitelů domu bylo zajistit v domě zdravé klima, tedy dostatek vzduchu, ale bez použití vzduchotechniky. Architekt proto již od raných fází projektu pracoval s ideálním rozmístěním otvorů v podobě fasádních a střešních oken, aby mohl k větrání využít komínového efektu a zajistit maximální účinnost větrání na základě fyzikálních zákonů. Pro pohodlí obyvatel se nebránil využít pokročilou techniku – automatické otevírání a stínění oken. Fasádní i střešní okna mají skrytý motor, který není vidět zevnitř ani z venku, a fungují jako otvory pro přívod a odvod vzduchu. Fasádní pro přívod, střešní pro odvod. Architekt Rührnschopf těmto větracím otvorům říká „klimatické poklopy“. Jde o automatický systém přirozené ventilace, který minimalizuje nutnost použití dalších technologií. Elektricky ovládaná okna se otevírají na základě signálů od čidel koncentrace CO2, instalovaných na několika místech v domě.
Vnitřní prostory se tak odvětrávají podle hygienických norem, po minimální potřebnou dobu, aby nedocházelo ke zbytečným tepelným ztrátám a nadměrnému vysoušení vzduchu. V létě jsou čidla koncentrace CO2 vypnutá, okna mohou být otevřena podle libosti. V noci přejde systém do režimu chlazení přirozenou ventilací. Bez ohledu na to, zda jsou obyvatelé doma nebo ne, otevře integrovaný časovač automaticky okna ve 22 hodin večer a ráno je zavře. Tento pasivní způsob větrání okny zajišťuje během léta vyváženou a příjemnou vnitřní teplotu. Kontrolní měření koncentrace CO2 ukázala stálé hodnoty výrazně pod hranicí 1000 ppm, což podle rakouských hygienických norem odpovídá definici „zvláště vysoké kvality vnitřního ovzduší“.
Více informací se nachází v dubnovém vydání z roku 2016, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.
Foto: archiv VELUX
z podkladů VELUX
Datum vydání: 23. 5. 2017
