Moderní ústřední topení
Centrální teplovodní vytápění je stále nejrozšířenějším způsobem jak zajistit teplo v celém domě. Dnešní stavby si mohou dovolit používat k vytápění vodu o nižší teplotě. To přináší možnost využít úspornější zdroje tepla i nové typy otopných těles, radiátorů a konvektorů. Změny přicházejí nejen v jejich konstrukci, ale otopná tělesa se dočkala i přitažlivého vzhledu.
K vytápění nových a rekonstruovaných zateplených domů je potřeba mnohem méně energie než dříve. Jako zdroj tepla slouží nejmodernější úsporná technika – kondenzační plynové kotle, tepelná čerpadla, solární kolektory… Tyto zdroje nejefektivněji pracují s nižšími teplotami topného média, vody. Otopná tělesa lze v zásadě rozdělit podle převažujícího způsobu předávání tepla do místnosti na konvekční, které předávají teplo především prostřednictvím proudění vzduchu – konvekcí, a na sálavé otopné plochy, které teplo předávají zejména vyzařováním – sáláním. Vzhledem k narůstající oblibě podlahového vytápění by se mohlo zdát, že konvekční otopná tělesa jsou již na ústupu. V dobře izolovaných domech však mají velkou výhodu v tom, že jsou pružnější než velkoplošné systémy: Dokáží proto rychleji reagovat na změněnou potřebu energie v domech, které se snadno přehřejí vlivem externích a interních tepelných zisků, tedy jak ze slunečního svitu, tak v důsledku pobytu a činností lidí uvnitř domu. Můžeme je dobře s teplovodním podlahovým topením kombinovat a využít tak výhod obou systémů – velkoplošného sálavého a pružného konvekčního.
Radiátor pro nižší teploty
Klasická článková tělesa nevyhovují nízkoteplotním topným systémům. Jsou dimenzována na vyšší tepelné ztráty domu a počítají s velkým objemem topného média – vody. Proto se dnes používají radiátory nových konstrukcí, které pracují s mnohem menším objemem vody a díky tomu se snadněji regulují. Vyznačují se i lepším rozložením teplot, což vše vede k úsporám energie. Schopnost tepelné výměny ovlivňuje velikost plochy radiátoru i jeho tvar. Podle konstrukce rozlišujeme otopná tělesa článková, trubková a desková. Nejčastěji používanými radiátory jsou deskové, skládající se z jedné až tří desek, jimiž protéká topné médium. Pro zvětšení přenosové plochy může být čelní deska zvlněná. Mohou být buď jednoduché nebose dvěma či třemi deskami. Více desek poskytuje možnost úspornějšího provozu v teplejším období, kdy je vyhřívána jen čelní deska. Oproti článkovým se rychleji zahřejí na provozní teplotu, vzhledem k menší ploše mají v porovnání s nimi nižší účinnost. Ani článkové radiátory již nejsou těmi známými nevzhlednými tělesy, ale jsou dnes na trhu k mání v moderním designu i úsporných konstrukčních řešeních. Trubková otopná tělesa nedosahují takových výkonů jako deskové a článkové radiátory, nacházejí však uplatnění zejména v koupelnách, kde slouží nejen k vytápění, ale i k sušení ručníků. Jejich výhodou je možnost doplnění o elektrický topný prvek, takže mohou sloužit k přitápění i mimo topnou sezonu. Naštěstí nemusíme dnes při výběru hledět jen na funkci, tedy na potřebný tepelný výkon, ale máme možnost vybírat mezi modely designově zajímavými. Radiátor tak může esteticky dotvářet interiér.
Tělesa skrytá zrakům
Tam, kde z estetických důvodů nechceme nebo z praktických nemůžeme umístit radiátor, přichází na pomoc podlahový konvektor. Jedná se vlastně o otopné těleso umístěné v podlaze, tedy našim očím neviditelné. Co vidíme, je jen mřížka, zakrývající žlab, uvnitř kterého je samotný konvektor. Funguje na principu ohřívání proudícího vzduchu. Studený vzduch klesá do vnitřní části konvektoru, ohřeje se ve výměníku a stoupá vzhůru do prostoru, buď přirozeně, nebo pomocí ventilátoru. Obzvláště výhodné jsou v místnostech s velkými prosklenými plochami, které jsou většinou chladnější než dobře izolované stěny. Konvektory před nimi vytvoří tepelnou clonu, která zabrání pocitu sálání chladu z těchto ploch. Na stejném principu jako podlahové pracují i nástěnné konvektory, které naopak mohou být ozdobou interiéru. K provozu potřebuje konvektor až dvacetkrát méně vody než radiátor (pouze 0,5 litru na metr konvektoru), protože voda není v celém tělese, ale pouze ve výměníku, přes který se ohřívá vzduch. Větší účinnosti dosahují při vyšších teplotách a díky nízké potřebě vody tělesa okamžitě reagují na vytápění či dochlazování interiérů. Jejich dalšími přednostmi jsou rychlý ohřev vytápěných prostor, malé teplené ztráty či nízká váha.
Výběr těles svěřte odborníkům
Při rekonstrukci otopné soustavy i pro návrh nové je nutné obrátit se na odbornou firmu, která spočítá potřebný výkon těles. Vychází přitom z plochy místnosti, její tepelné ztráty, orientace ke světovým stranám, umístění oken, typu a výkonu kotle a dalších skutečností. Teprve potom nastává ten pravý čas vybírat ta správná otopná tělesa, která pomohou interiéru jak po stránce energetické, tak estetické.
Více informací se nachází v květnovém vydání z roku 2012, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.
Foto: archiv firem
Datum vydání: 15. 4. 2016